Účast na dvou expozicích největšího světového festivalu designu Milano Design Week. Otevření vlastního showroomu. Nebo násobný růst počtu prodaných děl, za něž sběratelé dávají i stovky tisíc korun. Sklářský designér František Jungvirt má za sebou úspěšný rok.

Když jsem o jihočeském rodákovi, který absolvoval studia v ateliéru skla na pražském UMPRUM pod vedením Ronyho Plesla, psal poprvé do tištěné verze magazínu Forbes, článek končil větou „Tahle kariéra se naplno teprve rozjíždí“. Uběhly dva roky a Františkova kariéra jede rychle jako formule 1. I proto se Jungvirt dostal do letošního výběru Forbesu 30 pod 30.

Osobně tak Jungvirt možná nepůsobí, ale vedle talentu má v sobě dravost a odvahu, která se evidentně vyplácí. Ještě jako student nakráčel do karlovarského Moseru s tím, že by pro svoji studentskou práci potřeboval získat několik váz řádově za sto tisíc korun kus. A uspěl. 

Ještě mu nebylo ani pětadvacet a kývl na nabídku Lukáše Klimčáka, aby se stal uměleckým šéfem rodící se sklářské značky Klimchi, která od té doby nepřestává růst. Velká výzva, ale sázka na ručně foukané a v Česku vyráběné sklo vyšla. Jungvirt pro Klimchi navrhl řadu kolekcí, ale letos mírně zvolní a bude se víc věnovat vlastní tvorbě v podobě unikátních, jednokusových objektů.

Dostal se totiž do situace, kterou jako student zažíval z druhé strany. Loni Klimchi studentům UMPRUM nabídlo, že pro sklářskou značku mohou navrhnout vlastní kolekce. Návrhy pak prošly hodnocením Jungvirta, Klimčáka a Plesla a letos se do výroby i na trh dostanou čtyři nejlepší. Novinek od uměleckého šéfa tak bude potřeba méně.

Ale bude mít kde tvořit. Křehkost jako by k industriálnímu komplexu v pražských Košířích patřila. V minulosti v něm vznikaly mikroskopy, dalekohledy nebo fotoaparáty. Na konci loňského roku jednu z prostor, které vznikly po přestavbě továrny Meopta na byty a komerční prostory, mladý designér využil pro svůj showroom. 

foto Peter Fabo

Otevření showroomu bylo jedním z hlavních loňských cílů. Další ze splněných snů, další milník v kariéře. A také nezbytný.  „Touha se spojila s nutností,“ přiznává Jungvirt, který až donedávna klienty vítal ve vlastním bytě v pražských Nuslích. 

„Už to nestačilo ani mně, ani klientům. Zvlášť když někteří z nich váží dlouhou cestu, například z Dubaje. Rád bych také více oddělil svůj osobní a pracovní život, což s galerií v obýváku není dost dobře možné,“ vysvětluje sedmadvacetiletý designér, který dal při výběru reprezentativního místa své tvorby přednost Košířům před centrem metropole.

„Kdybych byl v centru, tak aby to dávalo smysl, musel bych mít otevřeno denně, musel bych mít prodavačku, showroom by musel být na atraktivním místě, kolem kterého je živo,“ říká Jungvirt, který vsadil na jiný koncept.

Showroom v Praze 5 mu totiž slouží i jako místo pro práci a zákazníkům ho otvírá jen po předchozí domluvě. Prodej svých věcí v centru města nechává na jiných. V nabídce je má například Preciosa Flagship Store, Debut Gallery nebo galerie a obchod s designovými produkty Artisème.

Že reprezentativní prostor užije, ukazují i čísla. Jungvirtovi totiž meziroční obrat v rámci vlastní tvorby loni vzrostl násobně a pohybuje se v milionových částkách.

„Je to tím, že mnohem víc stoupl zájem sběratelů skla o unikátní věci, jejichž cena se počítá ve stovkách tisíc korun. Že se takové věci prodávají, dokazuje, že mi sběratelé jako autorovi dlouhodobě věří. To je moc příjemné,“ přiznává Jungvirt, který má v portfoliu i levnější kusy. Menší vázy prodává i do deseti tisíc korun.

K prodejnímu úspěchu mu zásadně pomáhá účast na výstavách. Loni Jungvirt bodoval například v Miláně na největším světovém festivalu designu Milano Design Week, kde byly jeho vázy součástí hned dvou expozic.

Jednou z nich byl výběr čtyřicítky nejlepších českých autorů spojených se sklem a porcelánem, pojmenovaný Made by Fire. Druhou zařazení do expozice, za níž stála instituce Michelangelo Foundation, jejíž kurátoři Jungvirta jako jediného Čecha zařadili do skupiny dvaadvaceti designérů světově zvučných jmen.

Právě na zahraničí chce Jungvirt letos mířit víc než dřív. I proto minulý týden otevřel vlastní výstavu ve Švýcarsku, i proto v New Yorku spolupracuje s galeristou Damonem Crainem, který působí v Corning Museum, nejprestižnějším muzeu skla v USA. A i proto aktuálně pracuje na vzniku profilového katalogu primárně pro cizinu, jímž se bude moci lépe prezentovat.

„Obchodně vidím v zahraničí mnohem větší potenciál než v Česku. Tady se víc kupují dostupnější věci, zatímco například v USA jsou galerie mnohem víc umělecky zaměřené. Zákazníci a sběratelé tam tolik nekupují běžné vázy, ale zajímají je dotvořené sběratelské kusy,“ vysvětluje František Jungvirt.

Podle něj se další možnosti otevírají i v rámci spolupráce s architekty a designérskými studii, kteří zákazníkům v zámoří na míru navrhují interiéry bytů i domů za mnohamilionové sumy. A ty potřebují dotvořit zajímavými skleněnými solitéry třeba právě od Jungvirta.

Tahle kariéra spěje ke svému vrcholu.