Výjimečný český grafik Oldřich Kulhánek se posmrtně představuje v České galerii moderního umění. Pod názvem Odvaha a fantazie odhaluje expozice i pozůstalost manželky umělce, který se těšil národnímu uznání.
Návštěvníkům se odkryje i státní tajemství: kromě ostatních českých bankovek navrhl Oldřich Kulhánek také podobu desetitisícovky, která dosud čeká na emisi v trezorech České národní banky.
Právě skrze bankovky se s dílem Oldřicha Kulhánka setkáváme velmi často. Mimo nich navrhl i podobu poštovních známek, například tu s podobiznou Václava Klause. Bankovky se považují za jedny z nejkrásnějších, však také tisícikoruna s Františkem Palackým byla v roce 2008 dokonce zvolena nejkrásnější bankovkou světa.
Z ruky českého malíře, grafika a ilustrátora, který byl za minulého režimu perzekvován, však vzešlo mnohem více děl, než jsou ta, která dnes nosíme ve svých peněženkách. Pražská galerie Goma umělci, od jehož smrti uplynulo koncem ledna jedenáct let, uspořádala velkou výstavu, která potrvá do konce února.
Impulzem k ní byl především nález litografického kamene s původní mistrovou kresbou ruky, z nějž se svolením jeho manželky posmrtně vznikla limitovaná edice tisků.
Málokdo ví, že kromě platidel s portréty Přemysla Otakara I., svaté Anežky České, Karla IV., Jana Amose Komenského, Boženy Němcové, Františka Palackého, Emy Destinové a Tomáše Garrigue Masaryka byla v roce 1993 původně v plánu i desetitisícová bankovka.
Pro ni vynikající kreslíř a grafik zhotovil svůj návrh červené bankovky se svatým Václavem, ale Česká národní banka ji nikdy nevydala.
„Je vytištěna, nicméně emise neproběhla a banka ji drží v trezorech. Do monografie, která vyšla k výstavě, jsme se tyto bankovky také pokusili dát, ale Česká národní banka se o tom nechtěla ani bavit,“ prozrazuje Jiří Hamšík z České galerie moderního umění (Goma).
Její zástupci se dokonce divili, jak se o existenci desetitisícovky zástupci galerie dozvěděli. „Pan Kulhánek musel podepsat mlčenlivost. Ale paní Kulhánková ne…,“ dodává Hamšík.
Kulhánek potom v žertu navrhl také milionovou bankovku, kterou vydal na limitované edici grafik nazvané Funny Money s podtitulem „padělání povoleno“.
Svou první bankovku navrhl ale už v roce 1971. Jeho desetikoruna s motivem Mistra Pavla z Levoče tehdy vyhrála anonymní konkurz, ale do oběhu se nedostala. Ve stejném roce totiž Oldřicha Kulhánka začala stíhat Státní bezpečnost.
„Příběh Oldřicha Kulhánka je velice zajímavý v tom, že byl minulým totalitním režimem velice diskriminován, a poté co došlo k převratu, byl naopak jako jeden z našich předních výtvarníků a grafiků veleben v tom, aby nám udělal bankovky,“ říká doktorka umění Ivana Kaňovská, která s galerií Goma spolupracuje jakožto externí kurátorka.
Zatímco se u nás v šedesátých letech ve výtvarném umění rozvíjel strukturalismus a geometrická abstrakce, Kulhánek se věnoval figurativní tvorbě. Rád se inspiroval starými mistry a jejich technikami, což je patrné i z jeho grafik na výstavě.
Dokázal je ale aktualizovat skrze soudobé motivy, a to především tím, že si ve svých dílech dovolil groteskně kritizovat tehdejší režim. Když se odvážil vyobrazit karikaturu samotného Stalina, pohár komunistické trpělivosti přetekl.
„Prostořekost jeho výtvarného projevu byla nejsilnější právě na konci šedesátých let,“ říká Kaňovská.
V jedenáctikusové sérii (po sametové revoluci opět vytištěné pod názvem Prohibita) vytvořil Kulhánek grafiky s deformovaným obličejem Stalina, perforovanými pěticípými hvězdami a šklebícími se dělníky.
Následně byl za své výtvarné vtípky dva roky stíhán, pravidelně vyslýchán a nakonec i měsíc vězněn na Ruzyni. Útržky z výslechů i úřední zápisy pak vepsal přímo do svých děl. Na výstavě tuto rovinu jeho tvorby reprezentují především čtyři litografie z cyklu Ruzyně, s názvy Portrét mého fízla, Výslech, Soud a Cela 321.
V nich Kulhánek v roce 1990, tedy poté, co se dostal k vyšetřovacím spisům, umělecky ztvárnil nepříjemné zážitky z období perzekuce. Ovšem jak mu bylo vlastní, humornou formou. Jsou v nich zaneseny i takové absurdity, jako když Kulhánka vyslýchali proto, že se v jeho korespondenci objevilo jméno Hieronymus Bosch.
„Estébáci se umělce ptali, kdy s tím Boschem naposledy hovořil. On si z nich samozřejmě nejdříve dělal legraci a nakonec jim prozradil, že už je skoro pět set let mrtev,“ směje se Jiří Hamšík.
Ačkoli od roku 1971 Oldřich Kulhánek oficiálně tvořit ani vystavovat nesměl, jeho „ruzyňské kresby“ díky stykům se zahraničím unikly ven a zakoupilo je do svých sbírek slavné pařížské muzeum Centre Georges Pompidou.
Přes hranice se mu podařilo dostat i lepty, které byly prezentovány ve Washingtonu, Paříži, Amsterodamu, Florencii i jinde ve světě. Ještě tentýž rok, co byl uvězněn, se pod pseudonymem Ulrich Böhm zúčastnil výstavy v Norimberku se svým grafickým listem Hommage á Albrecht Dürer.
I tato grafika je spolu s dalšími listy ze souboru, kterým vzdával poctu starým mistrům, do konce února k vidění na Betlémském náměstí v Praze.
Během sedmdesátých let vznikla i řada dalších Kulhánkových grafických cyklů.
„Jedním z nejzajímavějších je Bestiarium. Jsou to takové obrazové bajky, kdy zvířata dostávají ty nejhorší lidské vlastnosti. Oldřich Kulhánek tu velmi jasným symbolickým projevem sděluje to, co se většina lidí bála říci na plná ústa,“ uvádí Kaňovská. V Gomě cyklus přímo vystaven není, ale galerie jej nabízí k prodeji.
Kulhánek uměl mistrně vykreslit veškeré detaily, specializoval se především na motivy rukou a lidských tváří, do nichž uměl otisknout jakoukoli emoci. Na výstavě jsou k vidění desítky pozoruhodných děl, které z umělcovy pozůstalosti zapůjčila manželka Jana Kulhánková.
Vedle grafik, tedy leptů a litografií, které jsou rozčleněny do několika tematických celků, je možné na vlastní oči spatřit i již zmíněný unikát: originální litografický kámen s vůbec poslední mistrovou kresbou s názvem Ruka.
Dosud ležel netknutý v ateliéru tiskaře Petra Korbeláře, který na něj upozornil majitele loni otevřené České galerie moderního umění, Václava Kopeckého.
„Bylo to původně připraveno jako péefko, ale Oldřich Kulhánek jej před svou smrtí nestihl ani podepsat. Po jednání s jeho rodinou se podařilo grafiku vytisknout v edici sto kusů, které jsou ke koupi u nás v galerii,“ uvedl Jiří Hamšík.
Oldřich Kuhánek přešel na techniku litografie na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, do té doby se věnoval převážně leptu.
„Kvalita litografie závisí na tom, kdo kámen tiskne, jaké má zkušenosti a znalosti,“ vysvětluje Kaňovská s tím, že Oldřich Kulhánek ke spolupráci oslovoval ty nejlepší.
Vybral si nejdříve Rudolfa Broulima, který ale v roce 1980 emigroval do Belgie, a tak přešel k Tomáši Svobodovi a nakonec k již zmiňovanému Petru Korbelářovi.
„Bylo ale potřeba tuto techniku Petra Korbeláře naučit. Kulhánek tenkrát jakožto předseda správní rady Nadace Hollar vymyslel, že jej k Broulimovi pošle na studijní pobyt, a sehnal na to i peníze,“ vysvětluje Jiří Hamšík.
V devadesátých letech se Kulhánkovi spolu s hranicemi otevřely i možnosti sdílet své zkušenosti v zahraničí. Vyjel do Ameriky, kde pořádal workshopy techniky leptu. Jeho reakce na život v Americe se propsaly i do jeho děl z této doby.
Do Kulhánkova zpracování historických nebo náboženských témat se pak odráží především jeho obrovský přehled.
„Byl velmi vzdělaný, měl obrovskou znalost historie a byl mistr v tom, že ji dokázal konfrontovat se současností, propojit svým výtvarným stylem a jako symbol toto sdělení předat světu,“ komentuje Kaňovská přístup Kulhánka k tvorbě, který se odrazil i do podoby českých bankovek. Každá jeho grafika podle ní nese hluboké poselství.
Oldřich Kulhánek byl jedním z našich největších mistrů grafiky. Jeho díla mají ve stálých sbírkách muzea a galerie po celém světě, včetně například Národní galerie Nového Zélandu ve Wellingtonu.
V aukcích se jeho tisky pohybují i v desetitisícových až statisícových položkách. Jedním z nejvíce ceněných Kulhánkových děl je sedmidílný cyklus barevných leptů Erotické hrátky z roku 1995, který byl vydán v sedmdesáti exemplářích.
Jeden z nich je na výstavě také k nahlédnutí i k zakoupení. Zatímco se ještě před pěti lety vydražil za necelých sedmdesát tisíc korun, nyní jej lze pořídit za bezmála čtvrt milionu korun.
