Covid-19 neútočí jen na tělo, probouzí i nenávist. Stačí se podívat do diskusí na sociálních sítích. I lidé dříve mírní, až noblesní, používají sprostá slova, dokážou urážet a virtuálně kopat do těch, kteří mají opačný názor.
Nejedeme v tom sami. Podle výzkumu provedeném v několika státech, mimo jiné Finsku, Španělsku, Velké Británii, Polsku nebo USA, se více než 70 procent lidí setkává občas nebo často s takzvanou hatespeech neboli s nenávistnými poznámkami a útoky. Jejich hlavní platformou je ve všech státech Facebook.
„To číslo je opravdu hrozné a smutné,“ říká psycholog Tomáš Vašák a vysvětluje, kde jsou kořeny dnešní nenávisti a proč lidé, kteří byli před covidem ochotní rozumně diskutovat a argumentovat, tuhle schopnost ztratili.
Kde se teď bere potřeba nadávat, kritizovat, posílat do háje i na jiná místa?
Není to jednorázová akce, ve společnosti dlouhodobě narůstá a nyní dostala razantní impulz. A má hned několik zdrojů. Jedním z nich je změna přístupu k informacím. Média dřív fungovala jako filtr v tom nejlepším slova smyslu a vlčí hlas neměl příliš možností být slyšet.
Můžete dát nějaký příklad?
Kdybych v 90. letech mluvil s novinářem a označil třeba nějakého odborníka za pitomce, který ničemu nerozumí, a byla by to sprostá lež, novinář by to dál nepustil. Chtěl by další údaje, zdroje, znemožnil by šíření jednostranné pomluvy. Vinou sociálních sítí a internetu obecně tento filtr zmizel. Dnes si můžeme vymyslet jakoukoli lež a vždy si najde svoje čtenáře. Už to nejsou izolované ostrůvky nenávisti, které dříve vznikaly v hospodách u piva a neměly další prostor, kde by mohly hledat spojence.
binary comment
Tomáš Vašák
Virtuální prostor je jedna velká hospoda...
Kde se dá navíc najít přesně to, co chci slyšet. Lidé si totiž přirozeně vybírají z názorů ty, které odpovídají jejich přesvědčení – v psychologii tomu říkáme konfirmační zkreslení. Dnes se tento jev násobí. Najít pro ně správné a dobře znějící názory člověku teď navíc pomáhají i algoritmy Facebooku či Googlu, které sdružují lidi s podobným viděním světa. Výsledkem je dojem, že je jich opravdu hodně a mají pravdu.
Je to opravdu rozdíl oproti minulosti?
Kdyby dřív někdo říkal, že na nás vlády sypou z nebe neurotoxiny, zůstal by izolovaný a druzí by na něj koukali jako na blázna. Ale když se spojí lidi do skupiny, v rámci které se začnou vzájemně přesvědčovat a konstruovat, začne se rozšiřovat okruh lidí, kteří uvěří stejnému nesmyslu. Informací je moc a většina z nás má jen omezené možnosti je pobrat. Je tak snadné podlehnout i zjevné hlouposti.
Z jakého důvodu slovní nenávist roste právě teď, v době, kdy bychom si spíš měli pomáhat a vzájemně se podporovat?
Prvním důvodem je úzkost a strach. Z těchto emocí plyne pro mysl jasný rozkaz – uteč, nebo zaútoč. A útok se sám nabízí. Druhou příčinou je tragická neschopnost elit udržet kulturu jazyka. Před zhruba 15 lety současný prezident označil novináře za hnůj a my dnes sklízíme, co zasel. Proto teď považujeme za normální říkat věci typu – lžete, jste neschopný, jste grázl, aniž bychom pro to měli důkazy. Pustili jsme do veřejného života vulgaritu a aroganci.
A dříve v něm vulgarita a arogance chyběla?
Vzpomínám, jak v 90. letech debatoval politik Luboš Dobrovský s ministrem Jánem Langošem, kterému povolily nervy a řekl: To sú klamstva! Dobrovský zastavil debatu a vyzval ho, ať se omluví, a on to musel udělat, jinak by debata skončila.
Dnes? Vidíte, co se děje v Poslanecké sněmovně. A neuvěřitelná kauza flákanec je jen logické pokračování (Vašák zde odkazuje na incident, při kterém nezařazený poslanec Lubomír Volný napadl předsedajícího Tomáše Hanzela (ČSSD), protože mu vypnul mikrofon, pozn. redakce). Není to izolovaná věc, jen pokračování jakési rádoby lidovosti zanesené do veřejného prostoru.
Proč se k takovému jednání nechávají zlákat i lidé inteligentní a dosud racionální?
Mnoho výzkumů jednoznačně potvrzuje, jak moc ovlivňuje lidi prostředí. Pokud je někde vše dovoleno, proč toho nevyužít. Za normálních okolností by titíž lidé argumentovali a diskutovali. Dnes se i ti klidnější a kultivovanější dostávají pod takový tlak , že sami začnou používat agresivní rétoriku. A tím se jen roztáčí nenávistná spirála. A ještě je tu jeden velký důvod.
Který máte na mysli?
Současné problémy jsou příliš neuchopitelné a nemají jednoduchá řešení. Mozek přitom ve většině případů neumí říct, aha, to je tak složité, že tomu nerozumím. Namísto toho se chytne jednoho bodu problému, začne argumentovat právě jím a ztratí se v tom.
Jak to myslíte?
Dám vám příklad: v nedávné televizní debatě jeden diskutující tvrdil, že pokud nezavedeme určitá opatření, která prodlouží nebo zachrání život nemocným a ti pak zemřou, přijde celá republika asi o 100 tisíc prožitých let. Druhý diskutující namítl, že v USA spočítali jinou ztrátu: pokud nebudou děti chodit nadále do školy, zhorší se vzdělání, jejich možnost být úspěšný v zaměstnání, a tím do budoucna také jejich zdraví a spolu s ním se sníží i věk, kterého se dožijí. Země tak přijde o 25 milionů prožitých let.
Co jste si z toho odnesl?
Uvědomil jsem si, jak moc je to zajímavý argument a jak těžké je porovnávat v tomto případě etiku obou tvrzení. Intelektuála to vede k pátrání po řešení. Ale k čemu to povede lidi, kteří takhle neuvažují? Nedivil bych se, kdyby se za chvíli objevilo nenávistné tvrzení typu – kradete našim dětem budoucnost, protože jste nechali zavřené hospody. Zkratka vzniká nepřemýšlením a potřebou zaútočit. Ztrácíme schopnost komunikace, nezvládáme představu, že má někdo jiný názor a že je možné diskutovat.
Jak ovlivňuje takové chování současný byznys a jeho etiku?
Polarizaci názorů vidím v praxi: tým, který má spolupracovat a dřív to bez problémů dělal, se dnes štěpí. Někdo tvrdí, nebudu nosit roušky a očkování je blbost, vedle něj sedí kolega s opačným názorem. Dodnes spolu vycházeli dobře, teď jeden druhého označí za nepřítele a hlupáka a promítne se to i do práce.
Zatímco před časem by to spravila poznámka, hele, nesouhlasím s tím, co si myslíš, ale vím, že jsi odborník a dá se na tebe spolehnout, tak pojďme raději něco dělat. Dnes ne. Říct to je obrovsky těžká dovednost, a pokud se takový přístup ve společnosti nepěstuje, což se teď opravdu neděje, vzniká konflikt, který přejde z osobní roviny do roviny pracovní. V týmu to pak vede ke zhoršené atmosféře, snížené motivaci, nenávisti.
Jak se mají zachovat v takové situaci manažeři?
Jejich odpovědností je držet etické standardy, jinak je zle. Oni jsou první přímá autorita. Jestli reagují nevhodně a tolerují nevhodné chování, začne se to ve firmě projevovat. Vzpomeňme na průšvih bankrotu společnosti Enron. Studie s názvem Don’t be evil ukázala, že atmosféra plná nenávisti a zloby výrazně přispěla k tomu, že zaměstnanci kašlali na to, co se ve firmě děje, sami přikrádali a tolerovali podvody.
Velmi častý omyl je, že nenávist zůstane omezená. I proto mnoho lidí touží po diktátorech, oni si totiž vždy vybírají skupinu lidí, kterou budou nenávidět, a ostatní se s nimi mohou svézt.
Promítá se tento problém i do nejvyšších struktur – majitelů firem a jejich etiky podnikání? Přestávají platit dohody, jde se přes mrtvoly?
Problém je mnohem hlubší, než ukazuje covidová situace, ta ho ale zároveň vynesla na světlo. Jde o ztrátu hodnot, jejich relativizaci. Přestává platit, že se nemá krást, podvádět, zpochybňovat hodnota života. To jsou třeba takové ty řeči, typu – no jo, ale on by stejně umřel. To přece není argument, to je strašné. Jsme zpátky u elit. Chybí nebo jich je málo. Není, kdo by ukazoval hodnoty, které jsou důležité.
Jak byste současné elity zhodnotil?
Ti, kteří jsou v čele, vládnou populisticky nebo konfliktně razí své teorie. Probouzejí to temné v nás. Vždycky byli lumpové a budou, ale nemyslím, že se výrazně mění jejich poměr ve společnosti. Tam jim jen dává větší prostor – to je také odpovědností elit.
Uvedu příklad – když dnes vidíme klasického psychopata, který je k tomu silný, chytrý a neštítí se ničeho, mluvíme o něm jako o nebezpečném gangsterovi. Přitom ve středověku by to byl vůdce, který byl schopný ochránit vesnici. A že přitom někoho zabil nebo znásilnil? Jen drobná daň.
Protože etika byla tehdy nastavená jinak…
Ano, ale my si podřezáváme vlastní větev tím, že zpochybňujeme současnou etiku a relativizujeme věci jako hodnotu života, poctivost a podobné. Padáme do středověku.
Chybí dobrý prezident, který by řekl, není to teď dobré, ale zase bude, který by dal sílu a naději?
Tohle dnes neříká nikdo. A všimla jste si, jak hrozně málo lidí se dnes umí omluvit, že se něco nepovedlo? Že něco zkazili, špatně odhadli, neměli pravdu? Místo toho slyšíme výmluvy, že měl někdo přijít a nepřišel.
To je skoro dětské chování…
Naprosto. K tomu se přidává další věc, která je zdrojem nenávisti. Mnoho lidí se teď ohání zdravým selským rozumem. Bohužel, musím všechny zastánce jednoduchých řešení zklamat. Nefungují. Zrovna na to téma chystám psychologický podcast, kde se snažím vysvětlit současné poznatky psychologie přístupným jazykem a dát je do kontextu s realitou.
I pro tu dnešní realitu, jakkoli těžkou, máme nástroje, které nám pomůžou se s ní vyrovnat. Nestojí však na základech onoho tolik opěvovaného zdravého rozumu, ale na principu vědecké metody. Jenže ta je pro mnoho lidí obtížně uchopitelná.
Co tento princip znamená?
Říká: definujte teorii, hypotézu, která je vyvratitelná, pak ji testujte a na základě testování vyřkněte pravděpodobnostní soud. Řeknu třeba, gravitace funguje na celé zeměkouli, vezmu kámen, pustím ho, to je důkaz. Vědecká metoda ale namítne, že to důkaz není, to je jeden experiment. Budu muset objet tisíc míst na Zemi a pokus zopakovat, výsledkem bude, že teorie platí na určité hladině pravděpodobnosti.
Člověk, který nerozumí vědecké metodě, se zeptá: Takže to není jisté? Odpovím, existuje pravděpodobnost, že to neplatí, ale je velmi nízká, 1:1001. Jenže lidé, kteří tomu nerozumí, se zaměří právě na tu možnou výjimku. Budou mít pocit, že mají pravdu, když gravitaci zpochybní.
Co z toho plyne?
Někdy se říká, že existuje bůh mezer – je v tom, co se nedá zdůvodnit. Z duchovního pohledu je to inspirativní, z praktického pohledu peklo. Takoví lidé říkají, co není stoprocentní, nebereme, a mají sklon útočit. Jenže nikdy nic není absolutní.
Kdy se vrátíme do normální situace, tedy té před covidem?
Jsem přesvědčený, že se do ní už nevrátíme. Ale je to obrovská příležitost v tom nejlepším slova smyslu přenastavit způsob komunikace, znovu věci uchopit ku prospěchu společnosti. Odvaha není někomu nadávat, ale akceptovat argumenty druhého a přemýšlet o nich. Zatím jsme od toho daleko, ale právě v této době je příležitost, aby se ukázaly nové autority, které navzdory informační a názorové změti získají lidi a ti je budou následovat.
Jsou takoví lidé na obzoru?
Věřím, že se najdou ti, kteří jsou schopní mluvit o etice užitečným způsobem, jako to umí třeba evoluční biolog a kněz Marek Orko Vácha. Musíme se naučit nově zacházet s informacemi, nemyslet si, že hateři zmizí. Nezmizí, tak jako nezmizí voliči Donalda Trumpa nebo lidé, kteří sedí přes zákaz v hospodě s pivem a říkají, že je to na podporu podnikání.
Je teď dobrá doba odstartovat prezidentskou kampaň a vrátit naději na novou přirozenou autoritu?
Jistě, ale kandidát zároveň potřebuje umět pracovat s virtuálním prostorem. Samotná osobnost nebude v tuto chvíli stačit. Měl by být marketingově zdatný a zároveň mít odvahu mluvit o tom, že chce do budoucna něco víc. Lidi jdou dnes spíš do obrany, chtějí něco zachovat, udržet. To je málo.
Za jakou myšlenkou by se mohli lidé sjednotit?
Stačilo by třeba, že budeme spravedlivá země. Země, kde se neobviňuje bez důkazů. Jak je možné, že máme prezidenta, který vedl kampaň s heslem zastavte migraci, zastavte Drahoše? To by přece mělo být trestné. Jsme zpátky u toho, proč si tolik lidí dovolí nenávistné hejty. Mají přece příklad na nejvyšším místě. Máme i trestně stíhaného premiéra, který si dovolí říct, dělal jsem to pro rodinu, tak co je na tom špatného.
Chcete tím říct, že příklady táhnou?
V celé nahotě se ukazuje slabost současného systému. Jede dobře, když všechno běží, lidi platí daně, je možné dělat své akvizice. Pak není problém. Když se ale vše zadrhne, ukáže se, že tenhle pragmatický přístup, který vede jen k tomu, abych udržoval a získával, nefunguje. V krizi nestačí jen snížit nebo zvýšit daně. Musí v tom být přesah, myšlenka.
Chybí nám něco vyššího, k čemu směřovat…
Ano. Jako velkou chybu současného i předcházejícího prezidenta vidím to, že usilovně devalvovali hodnoty a zavedli termíny jako pražská kavárna, pravdoláskaři, ekoteroristi. Devalvovali hodnoty, pro které stojí za to žít. Jak řekl odborník na komunikaci Nigel Marsh – teprve ve chvíli, kdy přestaneme mít tu přiblblou ideu, že kdo umře a má nejvíc peněz, vyhrál, začínáme žít normálně.
Dnes už ale i velmi bohatí lidé, tedy ti, kteří by mohli být elitami, uvažují jinak. Mluví o udržitelnosti, věnují se charitě…
Jistě. A jsou pro společnost velkou nadějí. Vydělávají peníze, ale zároveň mluví o hodnotách. Protože o to jde – definovat hodnoty a říct si, co je kultivovaný způsob života. Zatím ale vládnou ti, kteří podporují svým chováním současnou nenávist. Nu, volby jsou za rohem.
