Věřte tomu, nebo ne, ale vidina snadnějšího cestování mezi Evropou a USA je navzdory sílící pandemii nejblíže za poslední půlrok. Naznačují to informace ze zámoří. Tamní ministerstvo dopravy ve spolupráci s ministerstvem vnitřní bezpečnosti připravuje plán, na základě něhož by umožnilo pasažérům létat z jednoho konce Atlantiku na druhý i bez povinné čtrnáctidenní karantény.
Trocha čísel na úvod. Spojení mezi londýnským letištěm Heathrow a newyorským JFK patří, respektive až donedávna patřilo, mezi 15 nejvytíženějších leteckých linek světa. Jen v roce 2019 se na této trase uskutečnilo přes 14 tisíc letů, což dělá v průměru téměř 39 spojů denně. Jinými slovy, nasednout na letadlo, jež vás dopraví z USA do Evropy a naopak, můžete, totiž mohli jste, v podstatě každou hodinu a čtvrt.
S nástupem covidové pandemie se však pasažérům na obou dotčených místech téměř všechny gaty uzavřely, v důsledku čehož se cesty přes oceán staly ze dne na den stejně vzácnými jako za dob Charlese Lindbergha a jeho vrstevníků.
Dostat se z Nového světa na ten Starý sice při troše štěstí možné je, ale pouze za předpokladu, že dotyčný po svém příletu do Spojeného království absolvuje povinnou čtrnáctidenní karanténu. V opačném směru je to ještě komplikovanější: do USA se dostanou jen ti, kteří mají americké občanství nebo tam trvale žijí, a to navíc pouze tehdy, jestliže nestrávili poslední dva týdny právě ve Velké Británii, Irsku nebo kontinentální Evropě. Turisté jako takoví pak mají smůlu úplně. Tedy alespoň prozatím.
Už v listopadu, během něhož slaví obyvatelé Spojených států jeden z nejdůležitějších svátků v roce – Den díkůvzdání, by nicméně vše mohlo být docela jinak. Pokud totiž chystaný záměr amerických a britských úředníků zafunguje, stane se cestování mezi oběma dopravními uzly o poznání jednodušším, aniž by tím prý jakkoliv významně narostlo riziko, že se pasažéři během zhruba šestihodinového letu nakazí.
A jak že hodlají nad koronou vyzrát? Nic složitého v tom vlastně není. Odpověď za milion totiž zní: vícefázové testování. To by dle informací The Wall Street Journal (WSJ) mohlo mít hned několik podob, přičemž zatím není jasné, ke které z nich se příslušné úřady nakonec uchýlí. První počítá s provedením dvou nezávislých rychlotestů – jedním těsně před nástupem na palubu, druhým bezprostředně po příletu na opačnou stanu Atlantiku.
Podle jiného by pro změnu šlo o kombinaci dvou odlišných testovacích metod s tím, že již zmíněný rychlotest by byl pro účely vyhodnocení pasažérova aktuálního zdravotního stavu doplněn poněkud běžnějším PCR testem.
Tak či tak by cestujícím v obou případech (za předpokladu negativního výsledku) odpadla povinnost uchýlit se do povinné dvoutýdenní karantény. Pokud by čistě z preventivních důvodů byla karanténa zachována, pak by s největší pravděpodobností trvala jen v řádu několika málo dní, nebo dokonce i hodin. Testy by si pasažéři hradili sami, přičemž cena jednoho z nich by se dle magazínu AFAR mohla pohybovat kolem 150 liber (nějakých 4,5 tisíce korun).
Proč s něčím podobným nepřišly dotčené úřady už dříve? Vlastně přišly, ale tehdy byl jejich plán z důvodu nedostatečných testovacích kapacit odmítnut. Nyní je však podle všeho situace diametrálně odlišná. Americké ministerstvo zdravotnictví se totiž nechalo slyšet, že během jednoho měsíce provede zhruba 30 milionů testů, teoreticky by jich prý ale zvládlo i trojnásobek.
Jednotlivé aerolinky nápad amerických a britských úředníků na vytvoření leteckého koridoru mezi oběma kontinenty vítají. A v podobném duchu se pro web Travel Weekly vyjádřil i šéf londýnského letiště Heathrow John Holland-Kaye: „Moc rád bych viděl piloty létající na trase mezi New Yorkem a Londýnem během Dne díkůvzdání zpátky ve vzduchu. Podle mě je to naprosto proveditelné. Převládá konsenzus, že právě testování je odpovědí na to, jak dostat lidi zpět k létání.“
Je ale nastíněný plán, jenž počítá s rychlým otestováním každého, kdo v druhé půli roku 2020 sebere veškerou svou odvahu a nastoupí na palubu dopravního letadla (jakkoliv paradoxně to může znít), skutečně bezpečný?
„Hlavní výhodou rychlotestů je relativně snadné provedení, poměrně lehká interpretace nálezu a relativně nízká cena. Naopak nevýhodou je bezesporu jejich nižší citlivost,“ zdůrazňuje Blanka Boualay z Centra očkování a cestovní medicíny Avenier.
Teoreticky tak může nastat situace, kdy člověk ve svém těle koronavirus má, je infekční, ale inkriminovaný test jeho přítomnost neodhalí. To proto, že od chvíle, kdy se jím sám nakazil, neuplynula dostatečně dlouhá doba na to, aby jej rychlotest rozpoznal. Jinými slovy, má-li být rychlotest dostatečně spolehlivý, je potřeba vyčkat – na rozdíl od běžnějšího PCR testu – minimálně sedm dní od okamžiku, kdy dotyčný přišel s nákazou do styku.
„Výsledek vyšetření pak je zpravidla dostupný do 15 až 30 minut, přičemž výhodou je, že tyto testy lze používat i mimo laboratoř, tedy například v mobilních ambulancích,“ dodává Boualay s tím, že ačkoliv jsou rychlotesty na covid-19 dostupné také v Česku, příliš zkušeností s nimi tuzemští lékaři zatím nemají.
Nehledě na všechna rizika s rychlotesty spojená lze každopádně konstatovat, že Britové se za velkou louži, při troše štěstí, příští měsíc nejspíš skutečně dostanou. Ale co zbytek Evropy? Podle informací WSJ jednají Američané o vytvoření stejného leteckého mostu rovněž s Berlínem, o žádných dalších zemích ze starého kontinentu se už nemluví. Našinci toužící po cestě do USA si tak s největší pravděpodobností budou muset ještě nějakou chvíli počkat nebo to vzít pořádnou oklikou.
