Už 14. října se do Karlových Varů na nejlepší letošní konferenci Lepší Česko sjedou podnikatelé, politici a další osobnosti, aby společně probrali, jak posunout naši zemi kupředu. Jedněmi z nich budou i odborníci z nadačního fondu Matika Česku. Právě jeho ředitelka Hana Kučerová ve svém aktuálním komentáři varuje před černým scénářem, který čeká české školství.
Byznys počítá kvartály, politika se měří na volební období a školství na generace. Tři světy, tři rychlosti, a přesně proto se musíme naučit plánovat společně. Špatnou regulaci lze změnit za volební období. Investiční projekt lze nastartovat během několika měsíců. Takového učitele, inženýra nebo vědce za dva roky ale nevychováte. Stav českého školství z roku 2026 se může projevit za pět, deset, dvacet let. Pokud se školstvím něco neuděláme, ujede nám vlak.
České know-how má ve světě stále skvělý zvuk. Znáte to všichni. Na to, že jsme středně velká země, máme být na co hrdí. Nesmíme se ale utopit v nostalgii.
Matika Česku
Hana Kučerová vede nadační fond Matika Česku, který se zaměřuje na rozvoj učitelské komunity, změnu vnímání matematiky i hledání systémových řešení otázek, které trápí školství. Organizaci podporuje řada významných podnikatelů, například Pavel Mucha, Ondřej Vlček, Zdeněk Cendra nebo Richard Valtr.
Talent je totiž nejvzácnější surovina, kterou Česko má. Vážíme si ho ale dostatečně? Ne. Ani s ním neumíme pracovat. Když diskutujeme o budoucnosti školství, často řešíme, co a jak se bude učit. Méně už řešíme mnohem základnější otázku: kdo bude učit?
Talent přitom vzkvétá ve vzácných okamžicích, když má dobré vzory. Christopher Nolan vyrůstal na filmech Stanleyho Kubricka a Ridleyho Scotta, Lionel Messi vyrůstal při sledování Diega Maradony, Isaac Newton stavěl na Galileovi, Linda Nosková vyrůstala na Petře Kvitové, Pastrňák obdivoval Jágra. A třeba dnes nějaký žák vzhlíží k Aleši Svobodovi, budoucímu českému astronautovi.
Potřebujete osobnost, která v dětech vyvolá zájem, vášeň, touhu po vzdělání. Ve sportu a umění se tomu říká vzor. Ve škole jsou to učitelky a učitelé.
Houstone, máme problém
Poslední výsledky PISA ukazují docela zajímavý český paradox. Naši patnáctiletí jsou v matematice stále nad průměrem OECD, 477 bodů proti 463. Jenže proti roku 2022 jsme ztratili deset bodů a dlouhodobý trend klesá. Možná ještě důležitější než skóre je vztah dětí k učení: jen polovina českých patnáctiletých říká, že se ve škole ráda učí nové věci, v zemích OECD jsou to téměř dvě třetiny.
Foto Štěpán Lohr
Úkolem dobrého školství není jen dostat dítě přes přijímačky nebo ho naučit správně vyřešit rovnici. Jeho úkolem je vzbudit chuť hledat odpověď na další otázku. V tom je každý dobrý učitel nenahraditelný.
Proto jsme v Matice Česku začali podporou začínajících učitelů matematiky, fyziky a informatiky. Časem jsme ale pochopili ještě jednu věc: pomáhat jednotlivým lidem v systému přežít nestačí. Naším úkolem je udržet v systému talentované učitele, obzvlášť v segmentu takzvaných „nedostatkových aprobací“. Učitelé matematiky, fyziky a informatiky mají na rozdíl od jiných nespočet příležitostí přejít do komerční sféry, která je zaplatí mnohem lépe.
Lepší Česko
Je to téměř tady. Již 14. a 15. října proběhne v Karlových Varech další ročník eventu Forbes Lepší Česko. Nabídne více než šedesátku spíkrů, kteří hýbou naší zemí, kulaté stoly o dopravě či AI nebo doprovodný program, v rámci kterého vás třeba profesionální cyklisté vezmou na kolo či vám michelinský kuchař ukáže, jak připravit ten nejlepší řízek na světě. A to je jen opravdu skromný výběr, k zažití toho bude mnohem víc.
Vstupenky i další informace najdete zde.
Navíc každoročně potřebujeme nabírat čtyřikrát více matikářů, fyzikářů a informatiků než dnes. Už teď je přitom tři čtvrtiny ředitelů hledají déle než sedm měsíců. Pokud je nenajdou, předmět často učí někdo, kdo pro něj nemá potřebnou odbornost, nebo ještě hůř, kdo ho učit ani nechce.
Proto jsme přestali počítat jen to, kolik učitelů podpoříme. Začali jsme se zabývat tím, kolik jich v systému chybí, kde přesně a jaký příjem by potřebovali, aby nemuseli školství opouštět. Bez takových čísel je každá debata o „nedostatku učitelů“ jen fráze.
Data jasně poukazují na to, že do pěti let bude chybět až polovina učitelů z aktuálního stavu. To znamená, že polovina dětí na druhém stupni a na středních školách nebude mít aprobovaného učitele! Někteří odejdou do důchodu, jiní „za lepším“.
Tři světy, jeden cíl
Nemyslíme si, že filantropie nebo byznys mají nahrazovat stát. Řešení Matiky Česku i dalších organizací ukazují, že to jde dělat jinak, efektivněji a rychleji.
Největší bariéra mezi školstvím, byznysem a politikou nespočívá v tom, že by spolu nechtěly mluvit. Vychází z toho, že každý z těch světů žije v jiném čase, používá jiný jazyk a jinak definuje úspěch. Firma potřebuje vědět, co bude za rok. Politik přemýšlí, co může prosadit během volebního období a jestli ho někdo znovu zvolí. Ovšem to, co se dnes stane ve školství, se projeví třeba až u příští generace.
Nemusíme všechny tři světy naučit mluvit stejným jazykem. Musíme ale mířit ke stejnému cíli. A ten cíl musí mít číslo, ne frázi: přesně spočítat, kolik učitelů kdy potřebujeme, kde je vezmeme, z čeho je zaplatíme a co uděláme pro to, aby ve školách zůstali.
Byznys bude dál počítat kvartály, politika volební období a školství generace. Jestli ale nezačneme plánovat společně dnes, za deset let už nebude co dohánět.
