Obvinění z otcovraždy v čele módního impéria Mango, lebka patronky rodin zalitá v betonu i chaos na fotbalové Slavii. Vybrali jsme sedm literárních děl, která nahlížejí pod povrch těchto kauz a dešifrují rodinnou loajalitu, rituální moc či fanouškovskou kulturu.
Svatá krádež a „metoda růženec“
Když někdo ukradl lebku Zdislavy z baziliky svatého Vavřince a svaté Zdislavy v Jablonném v Podještědí, objevila se řada spekulací o tom, proč to mohl udělat. Jenže pak policisté pachatele dopadli a ukázalo se, že to je úplně jinak.
Podle zjištění webu Novinky.cz ho kriminalisté dokázali rozmluvit neotřelou metodou – k výslechu prý přinesli modlitební růženec, načež se zadržený přiznal a prozradil, že lebku zalil do betonu a plánoval ji pohřbít v řece.
K činu se podle svých slov rozhodl, protože se mu nelíbí, jak církev s ostatky zachází. Oddělit lebku od zbytku těla a vystavovat ji v relikviáři z ní podle něj činilo spíše komerční poutač. Za svou snahu to napravit mu však hrozí až osm let vězení.
Přesto částečně vyhrál a církev lebku vystaví pouze při sobotní pouti a pak ji hodlá vrátit do hrobu. Pachatel navíc slíbil, že do dalšího pohřbívání se už nepustí, a tak smí do rozsudku pobývat na svobodě.
Furta Sacra: Thefts of Relics in the Central Middle Ages – Patrick J. Geary
Foto Princeton University Press
Že však někdo odejde z kostela s relikvií, není nikterak novým případem. Ať už jsou to jednotlivci, skupiny nebo celá vojenská tažení, lidé si mezi sebou kradli ostatky svatých od té doby, co relikvie vznikly.
Důvody k tomu bývají různé, mnohem častěji než náboženské přesvědčení jako v případě obviněného Čecha za tím stojí snaha vydělat – jak od poutníků, kteří se rádi přijdou na ostatky podívat, tak od samotných svatých, již podle některých mají vykonávat zázraky i pro zloděje.
Trumpova výprava na Východ
Na jedné straně snížení cel na dovoz čínského zboží, na druhé větší zájem o americkou sóju, hovězí maso nebo letadla Boeing. S tím skončilo setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa a čínského vůdce Si Ťin-pchinga, k němuž se přidali také zástupci technologického, finančního a průmyslového sektoru.
Na poslední chvíli do vládního letounu Air Force One nastoupil také šéf společnosti Nvidia Jensen Huang, který však místo zdlouhavých jednání radši vyrazil na průzkum hlavního města. Zatímco si ale užíval místních delikates, Peking svým firmám nedovolil nákup čipů od jeho společnosti.
Bezohlední lidé – Sarah Wynn-Williams
Foto Mimochodem
Delegace se zúčastnila i společnost Meta, pro kterou dlouho pracovala také Sarah Wynn-Williams. Ta ve svém loňském díle firmu osočila z řady nepěkných praktik – ať už má podporovat šíření nenávisti dívek k vlastním tělům ve snaze vydělat na reklamách na kosmetiku, či nijak nekorigovat nenávistné projevy vedoucí ke genocidě v Myanmaru.
V knize ale dochází také na Čínu. Vedení firmy v čele s Markem Zuckerbergem se mělo pokoušet za každou cenu proniknout na tamní trh a ve snaze se zalíbit údajně vytvářelo cenzurní nástroje pro Peking.
Jeden z nich měl například umožnit čínským úřadům schvalovat, kontrolovat a případně skrývat příspěvky, jež by se na síti staly virálními, ještě před tím, než by se vůbec zobrazily uživatelům. Autorka také cituje interní e-maily a dokumenty, ze kterých vyplývá, že Facebook zvažoval poskytnutí přístupu k datům a sledovacím nástrojům čínským bezpečnostním složkám.
Záškrt, ebola a virus na lodi
Zprávy v květnu plnily také události spojené se šířením nemocí. Na výletní lodi MV Hondius zemřeli tři lidé a více než tucet se nakazil hantavirem a Světová zdravotnická organizace vyzvala státy, aby se připravily na růst počtu nákaz.
Mezitím se ve střední Africe rozšířil virus ebola, který do konce května zabil nejméně 260 lidí a 1200 nakazil. Na tuto variantu nemoci navíc neexistuje ověřená vakcína, což brání snahám epidemii zastavit.
U nás zase v pražském Motole zemřel neočkovaný chlapec předškolního věku na záškrt a přiletěl americký lékař, který byl v Ugandě v blízkém kontaktu s osobou infikovanou ebolou. To samé řeší i v Berlíně, kam se dostal Američan infikovaný stejným virem v Demokratické republice Kongo.
Všechno je tuberkulóza – John Green
Foto Mimochodem
Jak důležité ale nemoci pro lidstvo paradoxně mohou být, dokazuje kniha od spisovatele Johna Greena. Podle něho je dodnes nevyřešená tuberkulóza morálním selháním lidstva a výsledkem politických a ekonomických rozhodnutí, což ilustruje na příběhu chlapce Henryho Reidera, jehož potkal v nemocnici v Sieře Leone.
Zároveň se však věnuje tomu, jak tuberkulóza tvarovala moderní svět. Vznikly kvůli ní například slavné kovbojské klobouky Stetson, které stejnojmenný tvůrce vymyslel jako ochranu před drsným počasím během své léčby. Polohovací židle Adirondack zase prospívaly pacientům v tuberkulózních sanatoriích a nemoc stála i za rozvojem kalifornského města Pasadena, jež vyrostlo jako útočiště pro nemocné.
Syn miliardáře podezřelým
Pádem ze strmého útesu v masivu Montserrat skončila v roce 2024 éra Isaka Andice, který v sedmdesátých letech vybudoval v Katalánsku oděvního giganta Mango.
Událost se zpočátku jevila jako nešťastná náhoda, detektivové se však loni zaměřili na nejstaršího syna zakladatele, Jonathana Andice. Ukázalo se totiž, že na místě nebyl důvod uklouznout ani zakopnout, a navíc Jonathan policistům tvrdil, že na trase nikdy nebyl, i když v týdnu před smrtí otce místo třikrát osobně navštívil.
K tomu se také náhodou ztratil Jonathanův telefon, otcův neobsahoval žádné snímky krajiny, i když právě při té činnosti měl podle syna zemřít, a byl to právě Jonathan, kdo na společnou túru naléhal, aby si s otcem mohl promluvit o samotě.
Na konci května proti němu proto španělská justice vznesla podezření, načež syn odstoupil z funkce místopředsedy správní rady společnosti. V dopisu však napsal, že je nevinný a podezření nespravedlivé a nepodložené.
Truth & Honour – Greg Marquis
Foto NIMBUS PUB
Podobný příběh šokoval už v roce 2011, kdy zemřel Richard Oland, generální ředitel nejstaršího nezávislého kanadského pivovaru Moosehead Breweries. Jeho život skončil poté, co ho někdo brutálně zavraždil a jeho tělo zneuctil natolik, že krev podnikatele byla doslova na každé zdi místnosti.
O to děsivější bylo podezření policie mířící na Richardova syna Dennise. Ten byl poslední, kdo se s otcem viděl, a zároveň měl významné problémy s dluhy. Porota ho následně prohlásila za vinného z vraždy druhého stupně a poslala na doživotní trest.
Jenže během soudu nebylo vše tak, jak mělo, a proto po deseti měsících Dennis uspěl s odvoláním. Vzhledem k obavám z předpojatosti místních obyvatel a pochybení policie při výběru poroty proběhlo nové řízení pouze před soudcem.
Ten po 44 dnech výslechů rozhodl, že státní zastupitelství nedokázalo prokázat vinu mimo jakoukoli rozumnou pochybnost a Dennis se oficiálně stal nevinným. K tomu přispělo i to, že policisté při počátečním vyšetřování pochybili, kde mohli – například kontaminovali místo činu či špatně zacházeli s důkazy.
Dennis se tak dodnes brání, že svého otce nezabil, a porota, která velmi dobře znala jméno jeho rodiny, si na něj zasedla. Kdo tak může za vraždu, při níž utrpěl Richard 45 zranění, se proto nikdy nepodařilo zjistit.
Odchod vizionářů CNN a 7-Eleven
A zatímco se jedna smrt vyšetřuje, došlo na další dvě úmrtí v řadách významných podnikatelů. Na začátku května odešel zakladatel první čtyřiadvacetihodinové zpravodajské stanice CNN, průkopník konceptu kabelových superstanic a významný filantrop Ted Turner. Dožil se 87 let a zanechal po sobě kromě úspěšného byznysu také pět dětí.
Tošifumi Suzuki byl zase zakladatelem japonského řetězce 7-Eleven Japan a dlouholetým šéfem holdingu Seven & i Holdings. Král japonského maloobchodu se dožil 93 let a za svůj život dokázal malé večerky proměnit v jednu ze základních součástí japonské kultury.
Za sklem – Sajaka Murata
Foto Kniha Zlín
Přesně v jedné z takových večerek se odehrává i děj knihy od japonské autorky Sajaky Muraty. Také ona při psaní v jedné z takových prodejen pracovala a do vyprávění o šestatřicetileté Keiko Furukuře vložila zkušenosti z ní.
Hrdinka, kterou už od dětství ostatní vnímali jako „jinou“, jednoho dne okolo takového obchodu zvaného „kombini“ projde. Aby zapadla, snaží se napodobit chování, mluvu i styl oblékání kolegů – a jak se později ukáže, večerka je v jejím příběhu důležitější, než se zprvu může zdát.
Padesátimilionová spoušť v Edenu
Kdyby se nic nestalo, vyhrála by ten večer fotbalová Slavia mistrovský titul. Tomu se ovšem rozhodly zabránit stovky jejích vlastních fanoušků, kteří zápas předčasně přerušili a vtrhli na hrací plochu, kde napadli brankáře hostující Sparty a naházeli mezi příznivce druhého týmu světlice.
Kvůli tomu, co mělo být „oslavou“, prohrála Slavia kontumačně s výsledkem 0:3, obdržela maximální možnou pokutu ve výši deset milionů korun a na čtyři následující domácí zápasy dostala zákaz diváků, což dohromady znamená ztrátu kolem padesáti milionů korun.
Slavia se však dokázala vzpamatovat a výhrou 5:1 nad Jabloncem se k titulu dostala, tentokrát však bez fanoušků, kteří museli zůstat před stadionem.
Na football! Fotbalové diváctví a fanouškovská kultura v českých zemích do roku 1939 – Martin Pelc
Foto NLN
Tak bouřlivou kulturu ale fanoušci jednoho z nejoblíbenějších českých sportů v minulosti neměli. Například na začátku dvacátého století se za ideál správného fanouška vnímala obdoba diváka opery – tedy člověka, který zápas sleduje v tichosti a občasně zatleská nebo zvolá „bravo“.
Tehdy totiž byl fotbal pořád událostí pro elitu, a tak na ni i Slavia zvala například představitele církve a šlechty. To však z finančních i společenských důvodů nevydrželo a ze sportu se stala záležitost pro masy.
Historik Martin Pelc se v knize věnuje převážně těmto různým formám podpory týmů. Ty se mu podařilo získat ze starých fotek a pamětí i dobových článků či rozhlasových reportáží.
Rozmýšlení o prachu
Zatímco se řeší možné zestátnění ČEZ, ministryně financí Alena Schillerová mluví o možné privatizaci státního výrobce výbušnin a bezdýmných prachů Explosia. Vzhledem k obrovskému globálnímu zájmu o munici podle ní nastal nejlepší čas pro prodej společnosti.
Té se přitom v posledních letech velmi daří. Předloni stouply její tržby z 1,42 na 1,83 miliardy korun a loni se obrat přiblížil ke třem miliardám korun. Květnová tržní hodnota Explosie se proto odhaduje na 15,4 miliardy korun.
O vynaložení takové částky už projevily zájem některé evropské zbrojařské firmy a za francouzskou akvizici se přimluvil také prezident Emmanuel Macron. Česká opozice však tvrdí, že největší podíl by měl připadnout tuzemským zájemcům, jako je skupina CSG a Colt CZ Group.
The Gunpowder Age – Tonio Andrade
Foto Princeton University Press
O tom, v jak důležitém průmyslu Explosie podniká, svědčí kniha od amerického profesora historie Tonia Andradeho. Ten se v ní zaměřuje na porovnání sil mezi Evropou a Čínou od patnáctého do devatenáctého století.
Podle Andradeho se podařilo Evropě natolik zdokonalit původně čínský vynález i kvůli tomu, že u nás probíhaly neustálé konflikty mezi menšími státy, zatímco v Číně nastávala také delší období míru nazývaná „Pax Sinica“.
Když tak asijské země čelily v opiových válkách Západu, doplatily na to, že jejich zbrojní průmysl se vyvíjel mnohem pomaleji. To je dnes otázkou i pro Evropu, která se po dekádách míru „Pax Europaea“ rovněž dostala do nové reality.
