Dluhopisy představují snadný a téměř neregulovaný způsob, jak mohou firmy získat peníze třeba na nové stroje nebo expanzi. Pro ty, kteří si je koupí, může jít o dobrou investici – pokud ovšem nenarazí na podnik, který nedokáže dostát svým závazkům. Přímo nebezpečné pak mohou být pro nezkušené investory, když se nechají zlákat na zdánlivě zajímavou nabídku, aniž by dokázali vyhodnotit její možná rizika.
„Doplňte své investiční portfolio o přelomové technologie. Investujte do Jarabáka – největšího prodejce robotických sekaček v Česku. Naše prodeje v tomto segmentu vzrostly za poslední rok o pět set procent a to je teprve začátek. Fixní výnos investice deset procent a s měsíční výplatou na váš účet.“
Tak zní nabídka, kterou v pondělí formou SMS obdržel jeden z mých kolegů a patrně i mnoho dalších retailových klientů jednoho ze tří největších telefonních operátorů v Česku – O2.
Na zasílání reklam formou SMS není nic špatného, kdyby nešlo o značně rizikovou nabídku, kterou mohla obdržet i něčí babička. Ta si na rozdíl od kolegy nedokáže zjistit, že zmiňovaná firma má dluhy ve výši 181 milionů korun a je dlouhodobě ve ztrátě. Za letošní rok prodělala 57 milionů korun a v minulém účetním období 37 milionů.
„Zcela upřímně mě SMS od O2 rozčílila. S mou pobočkou poskytujeme mimo jiné i službu investičního poradenství a jsme nesmírně svázáni dohledem ČNB. Ještě donedávna jsme museli i nahrávat hovory, ve kterých klientům vysvětlujeme rizika spojená s investováním – typicky do široce diverzifikovaných portfolií, tedy s nesrovnatelně menšími riziky, než je nákup firemního dluhopisu,“ říká Josef Uchytil, majitel a ředitel Partners Banky v Turnově, kterému SMS také přišla a své rozhořčení sdílel na sociální síti LinkedIn.
„Nepřijde mi fér, že si tu firmy vesele ve velkém půjčují od českých domácností, včetně důchodců a přenášejí na ně svá rizika – pokud to nevyjde, majitelé firmy přijdou většinou jen o vlastní kapitál – často jen o ten základní v řádech desetitisíců a majitel dluhopisu pak typicky o vše nebo o významnou část své investice,“ varuje Uchytil.
V esemesce, která přišla od operátora, nebylo ani slovo o možných rizicích. Pouze obchodní sdělení protkané navoněným marketingem, který poodhaluje jen část příběhu.
„Nekvalifikovaní a neinformovaní jedinci mohou dojít k závěru, že je tato nabídka prověřena renomovanou a důvěryhodnou značkou O2 a nepochopí, že to je jen reklama, která slibuje vysoké výnosy a vůbec nezmiňuje její obrovské riziko,“ komentuje nabídku Petr Borkovec, spoluzakladatel finanční skupiny Partners, který rád veřejně upozorňuje na pochybné investice.
Nabídka naopak zdůrazňuje garantovaný a měsíčně vyplácený výnos. „Z reklamy jde vidět, že ta firma potřebuje hodně peněz a hodně rychle. Spoustu z nich navíc hned začne používat na vyplácení úroků. Prostě klasické dluhopisové letadlo,“ myslí si Borkovec.
Foto jarabak.cz
Jarabák se označuje za „nejrychleji rostoucí českou společnost ve svém segmentu“. Ve skutečnosti prodělává desítky milionů korun.
Jen málokoho napadne navštívit obchodní rejstřík, ještě méně retailových investorů ví, co tam přesně hledat a jen zlomek z nich pak zvládne vyhodnotit rizika z rozvahy společnosti.
„To, že tuto nabídku prezentuje mobilní operátor, je minimálně politováníhodné. Jádro problému nicméně tkví v něčem jiném – že takový prodej dluhopisů není nijak regulován,“ podotýká Uchytil. A tak vydat a jakýmkoli reklamním kanálem nabízet dluhopisy široké veřejnosti může jakákoli firma, bez ohledu na to, v jaké hospodářské kondici se momentálně nachází.
Firemní dluhopis je přitom v Česku obecně vnímán jako něco důvěryhodného a spolehlivého. „Nepřestává mě to překvapovat. Přitom už jsme zažili tolik krachů podobných společností,“ zamýšlí se Uchytil.
Středočeská firma Jarabák vydávající dluhopis se na svém webu chlubí prospektem ČNB. To podle Uchytila přitom ale ani náhodou neznamená, že by centrální banka jakkoli zkoumala finanční stav daného podniku. Jen kontroluje formální náležitosti.
„Jen profesionál dokáže vyhodnotit, jestli riziková marže, tedy to, o kolik je výnos vyšší než třeba 2T repo sazba České národní banky, odpovídá podstoupenému riziku. A hlavně, jestli je firma vůbec schopna svým závazkům dostát,“ upozorňuje Uchytil, čímž se podle něj dostáváme k tomu nejzásadnějšímu, co by měl každý investor do dluhopisů vědět, ale neví.
S nákupem dluhopisu investor vždy podstupuje riziko krachu emitenta, tedy toho, kdo dluhopis vydává.
Zhodnocení rizika je samozřejmě na investorech, přiznává spolumajitel podniku.
Redakce Forbesu oslovila i společnost Jarabák, která se od roku 2014 zaměřuje na prodej a dovoz zahradní a dílenské techniky. Firma tvrdí, že jako startup, za který se od roku 2020 považují (o rok dříve skončili jako partner a vydali se vlastní cestou), mnoho jiných možností nemá.
„Všechny dluhopisy plánujeme nahradit ekvitním financováním,“ vysvětluje šéf a spolumajitel Jarabáku Tomáš Bílek. Na otázku, zda prostřednictvím dluhopisů nepřenáší na investory příliš velké riziko, podotkl, že by si netroufl říct, že si jejich dluhopisy kupují nezkušení jedinci.
„I úplní nováčci v investicích si dobře prověřují, kam své peníze posílají. Někteří nás dokonce navštěvují a kontrolují osobně,“ tvrdí podnikatel. Zároveň však dodává, že konečné zhodnocení rizika je samozřejmě na investorech.
U startupů podle něj účetní data nikdy nebudou příznivá, zvlášť, když je vidíme s ročním zpožděním. „Když si budete otevírat cukrárnu, také nejdříve musíte zaplatit nájem, vybavení, suroviny, personál a až po otevření můžete začít vydělávat. A to nemluvím o zisku, ke kterému to obvykle ještě chvíli trvá,“ říká Bílek s tím, že budují největšího hráče v segmentu zahradní a dílenské techniky v regionu střední Evropy.
Vysoké ztráty jsou podle Bílka výsledkem rychlého rozvoje. „Víme, kam chceme firmu dostat a jakým způsobem. V našem oboru, kde jsme především v online prostoru srovnáváni s těmi největšími hráči na trhu, musíme poskytovat na prvním místě perfektní služby, aby u nás zákazníci nakupovali a pravidelně se vraceli,“ hájí se Bílek.
„Nejdříve je tedy potřeba investovat do kvalitního lidského kapitálu, skladových zásob a celé infrastruktury, a až následně sklízet ovoce při růstu tržeb a zájmu zákazníků. To se nám od roku 2020 daří, udržujeme vysoké zákaznické hodnocení a pozitivní trend růstu EBITDA proti zadlužení,“ dodává.
Ztráta, kterou vidíme v účetnictví, odráží podle Bílka výše zmíněné investice. „Tři ze současných čtyř poboček již máme ziskové, tu poslední jsme otevřeli doslova teď a budujeme tam největší showroom bezdrátových robotických sekaček. Jako celek očekáváme, že kladného ukazatele hrubého zisku dosáhneme do tří let,“ slibuje podnikatel.
Redakce Forbes oslovila také operátora O2 s dotazem, zda nějak reguluje reklamní nabídky, které vypustí do éteru. Společnost O2 ale odpověděla, že prostřednictvím O2 Media poskytuje pouze marketingový prostor. Jinými slovy, za to, co skrze svůj kanál rozesílá, nenese odpovědnost.
„O2 Media zajišťuje šíření reklamy třetích stran, tedy rozesílku s odkazem na webovou stránku s prezentací zadavatele a následné zpracování kontaktů,“ popisuje mluvčí O2 Petra Javornická. Z toho důvodu je podle operátora v textu obchodního sdělení jasně uveden subjekt, který nabídku činí, a pak subjekt, který zajišťuje její rozesílku. V dalším kroku O2 předává zadavateli reklamy kontakty zájemců, které obchodní sdělení oslovilo.
„Zadavatel je následně vlastními komunikačními kanály znovu osloví a teprve poté je kontaktuje s konkrétní nabídkou, na jejímž základě se zájemce případně rozhodne jeho služby využít, nebo ne. Poskytnutí veškerých zákonných informací je povinností zadavatele reklamy,“ podotýká Javornická s tím, že kritéria pro posuzování zadavatelů, kteří poptávají služby O2 Media, jsou nastavena interními směrnicemi společnosti.
Podle ministerstva financí je poměrně složité určit, zda takové obchodní sdělení lze už vnímat jako distribuci investičních nástrojů. „I pokud by znaky distribuce nenaplňovalo, stále se na něj vztahují obecná ustanovení, která obchodní sdělení upravují,“ konstatuje Ondřej Macura z tiskového oddělení úřadu.
Nabízí-li dluhopisy přímo emitent, musí si investor sám vyhodnotit možná rizika, uvádí ministerstvo financí.
Co se distribuce dluhopisů týká, je podle úřadu nutné rozlišit, zda nabízení provádí přímo emitent, nebo nějaká třetí strana v podobě obchodníka s cennými papíry.
„Pokud investor kupuje dluhopisy prostřednictvím obchodníka s cennými papíry, musí obchodník jednat v souladu se zákonem o podnikání na kapitálovém trhu, který v § 15 upravuje pravidla jednání obchodníka s cennými papíry se zákazníky. Distribuce dluhopisů bude v tomto případě vnímána jako poskytování investiční služby, na které se vztahují poměrně důkladná pravidla, jež jsou do značné míry harmonizována právem Evropské unie,“ upřesňuje Macura.
Nabízí-li dluhopisy přímo emitent, tak se na něj tato pravidla nevztahují. „Investor je v takovém případě vůči emitentovi v obdobném postavení jako věřitel, který dlužníkovi půjčuje peníze za dohodnutý úrok. V tomto případě si musí investor sám vyhodnotit kreditní riziko emitenta,“ upozorňuje Macura.
Není to přitom ojedinělý případ. Podobných nabídek se objevuje nejen v reklamních kanálech operátora stále stejně vysoké množství. „Obrovsky tím klesá kvalita, protože si pro peníze chodí firmy, které už dluží velké peníze z předchozích emisí a potřebují peníze především na splacení předchozích emisí, takže už je to ve fázi vytloukání klínu klínem,“ poznamenává Borkovec.
Řešením by mohla být regulace, kterou by podle Petra Borkovce mělo iniciovat ministerstvo financí tím, že změní pravidla pro distribuci dluhopisů tak, aby u nich byl povinný proces jako například při distribuci fondů kvalifikovaných investorů.
„Proces, který zajistí, že dluhopisy budou nabízeny pouze kvalifikovaným klientům, kteří budou správně informováni a prodejce za to ponese odpovědnost. Tedy, aby bylo povinné nadlimitní emise distribuovat přes obchodníky s cennými papíry nebo banky,“ upřesňuje spolumajitel skupiny Partners.
„Dovedu si představit regulaci na výstupu, tedy při prodeji dluhopisů. Spotřebitel by se měl, podobně jako u úvěrů, dozvědět o rizikovosti takové investice. Líbila by se mi nějaká zkrácená analýza kondice emitenta, samozřejmě v srozumitelné podobě. Nebo alespoň jako v případě prodeje cigaret, že kouření může zabíjet, opatřit jakoukoli nabídku sloganem, že o vše můžete přijít,“ navrhuje Uchytil.
Ministerstvo financí v minulosti vytvořilo takzvaný Scorecard 2.0, jehož účelem je poskytnout retailovým investorům, kteří nejsou příliš zkušení v podobné formě investování, jednoduchý a rychlý nástroj pro počáteční posouzení dluhopisů.
Interaktivní kalkulačku je možné nalézt na webu ministerstva financí. Základní pravidla pro drobné investory do korporátních dluhopisů přináší také Desatero pro drobné investory do korporátních dluhopisů od České národní banky.
V případě nadlimitní emise dluhopisů musí Česká národní banka nejprve schválit prospekt, který obsahuje dostatek informací o emitentovi, struktuře společnosti a jeho finanční situaci.
Od 1. ledna 2024 mají navíc emitenti v případě podlimitních emisí (tedy emise v rozmezí sto tisíc až jeden milion eur v rozmezí dvanácti měsíců) povinnost uvést dodatečné informace v emisních podmínkách, které by měly investorům poskytnout dostatek informací pro vyhodnocení rizikovosti daného dluhopisu.
„Ministerstvo financí musí nejprve vyhodnotit přínos nedávných změn, než začne případně připravovat další úpravy v této oblasti,“ uvádí nicméně Macura k možnosti zavedení dalších regulací.
Jako další cesta se nabízí edukace začátečníků, v tom je ale Petr Borkovec skeptický. „Až laikové přijdou o sto miliard korun, tak snad budou poučení. Ale jsem přesvědčen, že není nutné, aby o těchto sto miliard korun museli lidé přijít,“ soudí Borkovec.
