Tradiční školství se dlouhá léta, až na výjimky, fakticky nemění. Počet rodičů, kteří pro své děti chtějí kvalitní vzdělání odpovídající požadavkům moderní doby, ale roste. Mnozí z nich proto zakládají vlastní školy.
Co jim chybí v tradičních školách a v čem absolventi těchto škol vynikají?
Podle statistik ministerstva školství se počet soukromě zřizovaných škol za posledních deset let ztrojnásobil. Zatímco v roce 2014 jich byla zhruba stovka, loni už jich bylo skoro tři sta. Přibývá i těch, které veřejnost chápe jako alternativní.
„Alternativní školy lákají tím, že mají ve třídě menší počet žáků, přistupují k nim individuálně, pracují v heterogenních kolektivech a kladou důraz na osobnostní rozvoj dětí a jejich samostatnost,“ shrnuje Kateřina Lánská ze vzdělávacího magazínu EDUin.
Prvotním stimulem k založení školy je pro zakladatele a zakladatelky obvykle vlastní dítě v předškolním věku a nespokojenost se současným systémem.
„Nenašla jsem před lety mateřskou a později ani základní školu pro svého syna, která by odpovídala mým představám o moderní škole,“ potvrzuje Martina Olivová, která v roce 2004 založila základní školu Magic Hill v Říčanech u Prahy.
Nejvíc jí v tradičních základních školách chyběla kvalitní výuka angličtiny, moderní metody učení, důraz na dovednosti, nikoli na memorování faktů, propojování učiva do smysluplných celků, učení s ohledem na budoucnost, témata zohledňující okolní svět, moderní způsob hodnocení žáků a pedagogové, kteří se dále vzdělávají, spolupracují a podporují se týmově.
Situace ve státních školách se podle ní až na výjimky bohužel nelepší ani po dvaceti letech, co je ve školství. „Jsem poměrně skeptická k jakékoli deklarované reformě. Všechny byť smysluplné snahy, strategie nevím až do kterého roku, jsou bohužel k ničemu, pokud se celý stroj neumí pohnout z místa,“ konstatuje Olivová.
Na jakoukoli snahu něco reformovat podle jejích slov přistane v debatě na stole tisíc důvodů, proč zrovna toto reformovat nelze.
„Zaštiťujeme se tradicí a kvalitou, ale moderní svět nám utíká mezi prsty. Než nějaká strategie přijde, budou současní žáci z našich škol dávno pryč. A to prosím není debata o penězích. Do školství se za poslední roky nasypalo hodně peněz, ale přidaná hodnota vidět není,“ tvrdí Martina Olivová.
Podobně to vidí i Jitka Rudolfová, která v roce 2010 zřídila v Dolních Břežanech Školu da Vinci. „Tenkrát mi ve školách chyběl respektující přístup k dětem, slovní hodnocení, svobodné demokratické prostředí, možnosti volby, ale i kreativnější a zajímavější prostory. A tím nemyslím jen vnitřní třídy a herny, ale i zajímavou podnětnou zahradu, kde by se dalo relaxovat, sportovat, hrát si i se učit,“ konstatuje Jitka Rudolfová.
Vlastní děti byly hlavním stimulem k založením školy i pro Táňu Kadlecovou, která první třídy své základní školy Mozaika v Mnichovicích otevřela v roce 2013. Její škola se specializuje na výuku pomocí principu montessori.
S příchodem vlastních dětí se Táňa Kadlecová nejdříve snažila vytvořit alternativní třídu v nově vznikající státní škole. To se ale nepodařilo, a tak založila vlastní školu.
Všechny tři zakladatelky soukromých škol se shodují na tom, že nejdůležitější je u dětí rozvinout vnitřní motivaci. „Je důležité, aby děti věděly, co dělají a proč to dělají, stejně jako aby měly chuť poznávat a objevovat. Je to vlastně takový společný projekt dospělých a dětí,“ říká o své škole Jitka Rudolfová.
Podle Martiny Olivové je toho možné docílit tím, že nečekáte na chybu, za kterou by přišel trest, ale naopak, že chyba je součást učení. „Nesrovnáváme děti mezi sebou, ale s jejich vlastním pokrokem,“ říká.
Ve výsledku jsou prý děti mnohem lépe připraveny na život. „Jsou flexibilnější, přemýšlejí o věcech, umějí spolupracovat, jsou samostatnější, mají angličtinu na úrovni rodilých mluvčích a ve čtvrté třídě z ní skládají mezinárodní zkoušku,“ vyzdvihuje Martina Olivová, v čem u nich v Magic Hill děti vynikají.
Táňu Kadlecovou ohromila montessori pedagogika nejdříve díky promyšleným pomůckám. „Když jsem viděla, jak prostředí pomáhá dětem pečovat o sebe navzájem, o třídu, o rostliny, zvířata, jak vypadá sebevědomí založené na tom, že malinké dítě ví, že se dokáže samo obléknout, začala jsem se učit anglicky, abych mohla číst knihy o montessori filozofii,“ vzpomíná Táňa Kadlecová.
Postupně vznikala i její základní škola. „Už u dětí na prvním stupni jsem si uvědomovala, že se denně učím od nich. Od dětí, které přirozeně vnímají, co je správné a co ne. Od dětí, pro které je automatické, že každý dává skupině něco jiného, každý potřebuje něco jiného a zároveň je to spravedlivé,“ říká Táňa Kadlecová.
Od dvanácti do patnácti let u nich studenti společně bydlí, hospodaří, plánují a rozhodují se. „Učí se opravdu hodně o tom, jak fungují mezilidské vztahy i jak funguje celá ekonomika založená na směně,“ nastiňuje průběh výuky u starších dětí. „Najednou žijete vedle téměř dospělých lidí, kteří si řeší své vlastní problémy díky tomu, že se učí něco nového,“ popisuje Kadlecová.
„Náš přístup je specifický v tom, že umožňujeme každému rozvíjet se právě v tom, co ho baví. Z jednotlivých alternativních směrů vybíráme, co je podle nás smysluplné a pro konkrétní
studenty, týmy i učitele to pravé,“ přidává se Jitka Rudolfová.
Škola pro ně prý není jen přípravou pro další studium a na profesní život, ale sama žije plnohodnotným životem. Žáci i učitelé se mohou vyjadřovat k běžnému chodu školy, stejně jako k vnitřním pravidlům.
„Když si pravidla sami formulujete, máte přece jen větší motivaci je dodržovat. Základním kamenem v komunikaci je vzájemný respekt. Učitelé a rodiče jej chápou jako východisko při překonávání odlišných pohledů a křížících se osobních názorů. Děti tak mají možnost v praxi poznávat jiný způsob jednání než jen mocenský a autoritářský styl, který si pamatujeme z našich škol,“ vysvětluje Rudolfová.
Ze zpětné vazby dětí a rodičů usuzuje, že absolventi si dovedou velmi dobře poradit v novém prostředí, jsou flexibilní, dokážou jasně formulovat své názory, potřeby a mají dostatečné sebevědomí a odpovědnost.
Zájem o alternativní základní školy je i přes nemalé školné velký. Jak potvrzují všechny tři zakladatelky, v první třídě každoročně evidují převis v řádech mnoha desítek rodin. O přijetí dítěte často rozhoduje i přístup rodičů.
„Vybíráme si rodiče, kteří souzní s naší filozofií. Nejde nám jen o klienty školy, ale o rodiče-partnery, kteří vědí, že škola pro budoucnost není o známkách nebo písemkách, ale o systematické práci s dětmi na jejich rozvoji. Cílem není předat dětem jen znalosti z učebnic, ale pomoci je nasměrovat. Jejich úkolem je pak přijmout odpovědnost za své vzdělání a budoucí směřování,“ vysvětluje Martina Olivová.
Podle Kateřiny Lánské vznik alternativních škol z hlediska celého systému není úplně pozitivní trend, i když to prý na druhou stranu může svým způsobem vytvářet tlak na proměnu prostředí a způsob výuky i ve veřejných školách.
„Tento trend nepochybně odráží vzrůstající zájem rodičů o kvalitu vzdělávání ve školách, ale i snahu ochránit své děti. Jde tedy především o rodiče ze střední třídy, kteří si díky vlastnímu vzdělání a sociálnímu a finančnímu kapitálu mohou dovolit takovou školu otevřít nebo do ní dítě umístit,“ komentuje trend Kateřina Lánská.
