Abych pravdu řekl, vize lepšího Česka se mi ztrácí v mlze. Nesouvisí to přitom s aktuální situací, kdy bychom si měli všichni utahovat opasky. Jde o to, že nemáme žádnou dlouhodobou strategii, v takovém případě se pak těžko hledá řešení problémů, kterých má tahle republika dost a dost.
Má zkušenost byznysmena je jasná: jestliže jsem nasypal do nějaké věci peníze a současně celou věc neřídil, neměl jsem jasný cíl, a tedy vědomí, kam s celou věcí směřuji, nepřinesly tyhle peníze žádný efekt. Jako byznysmen se také řídím heslem, co neměřím a nekontroluji, to neřídím.
Vztáhneme-li tahle pravidla na Česko, jejich uplatňování nikde nevidím, z tohoto důvodu jsem skeptický. Mám pocit, že jsme za více než třicet let svobody a demokracie „provařili“ spoustu příležitostí, že jsme to, co nám demokracie nabídla, nevyužili.
Velká jména
Před konferencí se bavíme s největšími mozky Česka, politickou elitou i nejúspěšnějšími byznysmeny v zemi. Sami sepsali inspirativní texty s konkrétními radami, jak nakopnout Česko.
Najdete mezi nimi třeba texty šéfredaktora Forbesu Petra Šimůnka, investora a filantropa Martin Romana, ekonomického poradce prezidenta Davida Marka, developera Dušana Kunovského, majitelky firmy Petrof Zuzany Ceralové Petrofové, ministra dopravy Martina Kupky, miliardáře Zbyňka Frolíka, mecenáše Nadace Neuron Jaroslava Řasy, miliardáře Michala Strnada, bývalého ředitele České pojišťovny Pavla Řeháka nebo třeba místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové.
Nemluvím o svobodě slova, neboť je nepochybné, že si můžeme říkat, co chceme a jak chceme, že můžeme protestovat, proti komu chceme, až je to možná někdy za hranou. Mluvím o způsobu, jak u nás demokracie funguje.
