Krycí jméno Moldau. Česky Vltava. Tak zněl název zprvu utajovaného projektu na výstavbu nového testovacího centra, o kterém se v centrále BMW v Mnichově začalo mluvit před devíti lety. Mohlo být v Německu i dalších okolních zemích. Nakonec ale investice za víc než sedm miliard korun skončila na západě Čech, jen kousek od Sokolova.
BMW v roce 2014 provozovalo v Evropě tři testovací centra. Jedno je od roku 1971 poblíž Mnichova, další funguje ve Francii, kde se vznikající auta testují hlavně z pohledu jízdních vlastností, třetí pak v roce 2006 vzniklo ve Švédsku jen padesát kilometrů od severního polárního kruhu. To slouží především k testování aut v mrazivých podmínkách.
Tři centra ale nestačila technologickému pokroku. BMW totiž nutně potřebovalo místo, kde by se vyvíjely a testovaly různé úrovně autonomní jízdy. Je potřeba zdůraznit, že muselo jít o velké místo. Z původních dvaosmdesáti variant, které se postupně smrskly na pět horkých favoritů, se vítězem stal Sokolov, respektive obří výsypka v jeho sousedství.
“Sokolov vyhrál z několika důvodů. Hlavní je ten, že se jedná o šest stovek hektarů nedělené plochy. Sehnat takto velký pozemek pro stejný účel například v Německu je doslova sci-fi. I přes jeho velikost, nebo spíš kvůli ní, je to jako hledání jehly v kupce sena. Takové jednolité plochy pro průmyslové účely tam prakticky nejsou. Další výhodou byl fakt, že pozemky u Sokolova patří jednomu vlastníkovi, což výrazně zjednodušilo jednání o jejich koupi,” vysvětlil mluvčí BMW Group ČR David Haidinger.
Důvody na slavnostním otevření zkušebního centra oficiálně nesoucí název Future Mobility Development Center přidala i Ilka Horstmeier, členka představenstva BMW Group.
“Jde o snadno dostupnou lokalitu. Cesta z Mnichova sem trvá jen dvě a půl hodiny. Další důvod, který se mně osobně velmi líbí, spočívá v tom, že nejde o přírodní oblast. Takže i tady děláme to, co máme v BMW rádi – recyklujeme. Recyklujeme krajinu,” říká Horstmeier.
Poukazuje tak na fakt, že ještě před třemi roky místo, kde dnes stojí čtyřicet kilometrů silnic a několik budov, připomínalo měsíční krajinu, kam Sokolovská uhelná odvážela zeminu z těžby uhlí. “Vlastně se jedná o skládku, která se proměnila v brownfield,” dodává Haidinger.
Když už bylo jasné, že BMW bude stavět na Sokolovsku, projekt se poprvé v roce 2017 představil veřejnosti. Tehdy se počítalo s tím, že se provoz rozběhne ještě do konce desetiletí, ale především pandemie a na ní navázané globální problémy projekt zbrzdily. Vrásky to přidělalo především Andreasi Hebovi, šéf sokolovského projektu i všech ostatních vývojových center BMW.
“Covid-19,”zní jeho odpověď, když se ho zeptáte, co bylo bylo hlavní komplikací největšího investičního projektu na Karlovarsku za poslední dekády. Zatímco ale během pandemie řada společností velké projekty zastavila, nebo v lepším případě zmrazila, BMW pokračovalo v přípravě a stavbě dál s vědomím toho, že si nemůže dovolit, aby mu v oblasti vývoje autonomního řízení oproti konkurenci ujel vlak.
Potvrzují to slova Franka Webera, člena představenstva BMW, který je odpovědný za vývoj. “Byl to můj nápad, abychom postavili místo, kde budeme vyvíjet nejmodernější technologie. A to místo, které je pro BMW naprosto klíčové, nyní stojí a dnes začíná naplno fungovat,” uvedl.
Je ale fakt, že ani nové centrum BMW kůvli covidovému zpomalení světové ekonomiky neuniklo škrtům. “V původním plánu bylo víc testovacích tratí i budov. I na to ale se při stavbě myslelo při výstavbě infrastruktury tak, aby vše bylo předpřipravené, aby v případě potřeby bylo možné současný projekt ještě rozšířit,” vysvětluje Haidinger.
Kromě dalších typů komunikací pro simulaci běžného provozu je tak ve hře například i rychlostní ovál, který by obepínal celý obří areál.
V současnosti z pohledu velikosti na něm kralují dva prvky. Tím prvním je obří technologická a dokonale rovná asfaltová plocha, která má rozměry 300 krát 300 metrů, tedy 90 tisíc metrů čtverečních. Nebo pro lepší představu plocha odpovídající ploše dvanácti fotbalových hřišť.
Auta bez řidiče na ní mohou jezdit vedle sebe, jejich trasy se mohou křižovat , do cesty jim mohou na speciálních platformách vjíždět motorky, cyklisté, vstupovat chodci nebo vbíhat divoká zvířata. Simulovat se tam může vlastně cokoliv, co se teoreticky může odehrát ve skutečném provozu.
Druhým prvkem je klasická čtyřproudá dálnice s dokonalým povrchem dlouhá šest kilometrů. Menší cesty s různými povrchy pak představují okresní silnice i komunikace ve městě. Zhruba kilometr dlouhá silnice, nad kterou se klenou stovky kropících sprch, pak během sekundy dokáže simulovat různou intenzitu deště.
Na to, že se na výsypce začalo stavět teprve před třemi roky, jde o impozantní areál. A mluvčí BMW nezapomíná zmínit ani to, že stavbu zrychlila a zlevnila její digitalizace.
“Ještě než se začalo stavět, projekt byl k dispozici v digitální podobě, což umožňovalo snadné úpravy podle našich potřeb. Během stavby pak celý areál monitoroval dron, který ho přelétával dvakrát měsíčně, přičemž nasbíral víc než 100 milionů bodů. Ty jsme pak zpracovali a převedli do digitální podoby. Díky tomu jsme ve fázi stavby ušetřili milion eur oproti stavbě klasickým způsobem,” zmiňuje Haidinger.
Teď je hotovo a na proti neoprávněnému vniknutí cizích osob chráněném polygonu může jezdit až sto testovacích aut denně, na což nyní zatím dohlíží desítky osob. S tím, jak se ale provoz bude zvyšovat, vyšplhá se počet zaměstnanců až ke stovce.
