Bývalá mlékárna, konírna nebo knihkupectví. Tam všude se dnes nachází umělecká díla a panuje pokojná atmosféra. Vydejte se nasytit duši a potěšit oko do čtveřice nových galerií. Kdo ví, zda vám do něj nepadne nový kousek, který harmonii dodá i vašemu domovu.
Platforma 15, Praha
Nejnovější přírůstek na pražské galerijní scéně nese symbolické jméno Platforma 15. Číslovka odkazuje na adresu Písecká 15 a pojem platforma zase na fakt, že se mezi zdmi bývalé mlékárny může odehrávat prakticky vše, co souvisí s uměním. Vstupní hala sice slouží jako klasický výstavní prostor, další místnost je ale ateliérem malíře a absolventa Akademie výtvarných umění Jakuba Hubálka. Právě on stojí za Platformou 15 a také jemu je první výstava v nové galerii věnovaná.
První výstava Happy B-Day v galerii Platforma 15 ukazuje díla svého zakladatele, malíře Jakuba Hubálka. Solo prezentací zároveň slaví čtyřicáté narozeniny. | foto Platforma 15
Provozuje ji spolu s kamarádem a bývalým manažerem IKEA v zahraničí Filipem Poltoratským. „Jakuba a jeho tvorbu jsem objevil a poté začal sbírat náhodou před deseti lety, po návratu ze zahraničí. Postupem času se z nás stali přátelé a když přišla příležitost pronajmout si tento unikátní prostor, Jakuba jsem oslovil s nabídkou ateliéru. Po dvou hektických měsících jsme otevřeli Platformu 15 v dnešní podobě,” naznačuje Poltoratský svou cestu k umění.
Byl to právě on, kdo trval na zachování genia loci bývalé mlékárny, na níž v interiéru dnes odkazují charakteristické kulaté lampy. Jinak jsou prostory více méně neutrální, jak se na galerii ve stylu „white cube” sluší a patří. Vyniknout tu tak mohou menší i větší malby, kresby, ale i sochy či videoart.
„Rádi bychom vytvořili místo pro mladé umělce a umělkyně, kteří dosud neměli příležitost samostatně vystavovat, ale na scéně už mají jméno. Letos chystáme spolu s kurátorem Radkem Wohlmutem výstavy třeba Jakubu Tytykalovi, Renatě Machýčkové, Kateřině Ondruškové, Míše Červené, ale i Jiřímu Petrbokovi.” přibližuje program Hubálek.
Až tedy příště vystoupíte na zastávce metra Flora nebo se půjdete projít po malebných Olšanských hřbitovech, odbočte do přilehlé Písecké ulice. Možná budete mít štěstí a kromě inspirativní výstavy tu při tvorbě spatříte i malíře Jakuba Hubálka.
Okraje, Tábor
Pro jednoho zánik, pro druhého příležitost. I tak fatálně by se dala popsat cesta manželů Svobodových z Prahy do Tábora. Během pandemie jim do cesty shodou okolností přišla nabídka na koupi bytu a při té příležitosti jim do oka padnul i nebytový prostor po knihkupectví Baobab. Oboje se rozhodli využít a celý svůj život tím v mžiku přesunuli z hlavního města do hodinu vzdáleného Tábora.
Přestože se jedná o kulturní město, chyběla mu galerie současného umění. Jelikož oba pracují v kulturní sféře – Lucie Svoboda Mičíková je zavedená umělkyně a Patrik Svoboda přední grafický designer – přiložili ruku k dílu a pro Tábor ji vytvořili sami. Jmenuje se Okraje a za necelý rok existence se s ní úspěšně zapsali na místní i celorepublikovou kulturní mapu.
Skupinová výstava Rampant flora se zaměřila na květiny z různých úhlů pohledu. Představila se na ní díla Kristíny Bukovčákové, Jana Gemrota, Martina Krajce nebo Anny Ročňové.
V Okrajích jste dosud mohli narazit na tvorbu renomovaných autorů a autorek jako jsou Jan Gemrot, Martin Krajc, Kateřina Ondrušková nebo Anna Ročňová, ale i pop-up s designovými doplňky od Mariany Berec, studio Dechem, Durch Duo či Tyformy. Koncem roku založili k také galerijní nakladatelství a vydali první monografii umělci Martinu Matouškovi.
Kromě knižního veletrhu Tabook a hudebního festivalu Transforma jsou i Okraje příspěvkem k rozvoji táborské alternativní kultury. „Chceme město ještě víc aktivizovat,” dodává Lucie Svoboda Mičíková a zve na aktuální výstavu malířky Karoliny Rossí, která bude v Okrajích k vidění až do 13. května.
Pekelné Sáně, Kroměříž
Velká očekávání jsou spojena s otevřením Galerie Pekelné Sáně v Kroměříži, za kterou stojí sběratel současného umění Josef Maixner. Posledních sedm let systematicky objíždí ateliéry začínajících i etablovaných českých výtvarníků a intuitivně buduje stejnojmennou soukromou sbírku umění.
K výtvarnu ho přitom před lety dovedl velmi prozaický důvod – tehdejší programátor a podnikatel potřeboval domů pořídit koberec. Jak sám s úsměvem říká: „V IKEA se mi líbil jeden se zvláštním jménem Gabbeh. Začal jsem studovat původ toho pojmenování, pátrat ve specializovaných prodejnách a shánět literaturu. Než jsem se nadál, stal jsem se sběratelem starožitných koberců.”
Odtud ho už sběratelství dovedlo k výtvarným dílům, kterých aktuálně vlastní více než čtyři stovky. Tady však jeho obdiv nekončí. Umění se rozhodl věnovat celou prvorepublikovou kroměřížskou vilu, kterou podle roku postavení nazval Vila 1931. Sochy a malby tu najdete nejen v obytných místnostech, ale také ve sklepě, na půdě nebo na zahradě. Navštívit ji je možné na dotaz nebo během speciálních dnů otevřených dveří.
Na zahradě Vily 1931 najdete mimo jiné betonovou sochu Zahradník od nastupujícího talentu současného umění – Sabiny Knetlové. Ta nedávno zaznamenala nevídaný úspěch na veletrhu Vienna Contemporary 2022, o kterém jsme psali v tomto článku.
Nejnovějším Maixnerovým počinem je ale další galerijní přírůstek – veřejná Galerie Pekelné Sáně, nazvaná podle jeho kolekce a stejnojmenné soše od Karla Nepraše.
V srdci městské památkové rezervace se Maixnerovi podařilo získat přízemní budovu z poloviny 19. století, která původně sloužila jako konírna. Prošla několika rekonstrukcemi, naposledy zde sídlila truhlárna a klempířství. „Když jsem ji poprvé viděl, byl to pro mne šok. Budova byla zchátralá, vlhká, střechou zatékalo, střešní trámy byly z části zničené dřevomorkou s prakticky nulovou údržbou. První zájemci o koupi spíše uvažovali tak, že se jedná o investici do zajímavého pozemku v centru města. Dokonce padaly i návrhy na stržení budovy a vybudování parkovacího domu,“ popisuje Maixner.
Nyní budova pod Maixnerovým vedením vstává z mrtvých. Po letech rekonstrukcí se otevře 22. dubna jako Galerie Pekelné Sáně a nabídne bohatý program plný pravidelných výstav a setkání se zajímavými osobnostmi, včetně autorských čtení a workshopů pro výtvarně nadané děti. Zapište si datum do diářů a zatím sledujte sociální sítě galerie a Maixnerovy stejnojmenné sbírky, budou se tu dít velké věci!
The Design, Praha
„Chceme vrátit místní na Prahu 1,” říkají Olga Rühle, Míla Umanec Bulířová a Romana Drdová. Trojice žen stojí za novým concept storem The Design v centru hlavního města na nechvalně proslulém Havelském trhu. Ten je Pražanům známý hlavně jako domov všemožných krámků s kýčovitými suvenýry, trdelníky a jinými turistickými pastmi. Na hlavní tepně mezi Václavským a Staroměstským náměstí dlouho scházela oáza, která bude mít všech pět pohromadě a opět by do malebného centra nalákala místní. Časy se naštěstí mění a přináší nové odvážlivce.
Jen v The Design objevíte autorskou keramiku od Jiřího Žežuly z Replica Ceramics nebo Markéty Vutru, sklo od vídeňské značky Ursula Futura, Daniely Vrabcové Chodilové či Karolíny Vorlíkové, šperky od Ely Chroust a umělecká díla od Lenky Glisníkové (polovina oceňovaného dua fotografek Shotby.us). | foto The Design
Pod výmluvným názvem The Design se od sklonku minulého roku ukrývá obchod s kurátorovaným výběrem skla, keramiky, šperků a módních doplňků, kavárna s výběrovou kávou a galerie současného umění v jednom. Na první pohled vás zaujmou netradiční výkladce, které kurátorka a výtvarná umělkyně Romana Drdová používá jako prodlouženou ruku galerie The Design, ukrývající se v suterénu historického domu.
The Design se nachází na místě dřívější lékárny a na sto dvaceti metrech čtverečních míchá z designu, umění a gastronomie lahodnou medicínu, která vyléčí váš dojem z okolí a nabije energií potřebnou pro další pouť přecpaným centrem. Zajít sem můžete na kávu a zákusek, pro dárek i na výstavu, která se tu koná pravidelně každé tři měsíce. Momentálně se věnuje silným ženám v současném českém umění jako jsou Aleksandra Vajd, Tereza Štětinová, Anna Ruth a Anna-Marie Berdychová.
