Vláda zvažuje zavést povinné třetinové zastoupení žen ve vedení velkých veřejně obchodovaných společností. V Česku by šlo o pětici firem – ČEZ, Komerční banku, Moneta Money Bank, Philip Morris a Kofolu. České manažerky v tom ale většinou nevidí přínos, pohlaví podle nich o kvalitě člověka nerozhoduje.
V byznysu se prosadily navzdory – nebo možná i díky – tomu, že ve vedoucích pozicích firem najdete častěji spíše muže. Přesto se ženám, které do českých podnikatelských výšin vystoupaly, myšlenka povinných kvót ve vedení firem spíše příčí. S tou přišel návrh zákona, jímž se bude zabývat česká vláda.
Jde o legislativu Evropské unie, kterou Česko musí zapracovat do svých zákonů. Dle znění návrhu by ve vedení velkých firem muselo být alespoň zčásti zastoupené druhé pohlaví, v případě většiny českých společností by tedy musela být alespoň třetina žen v představenstvu nebo čtyřicet procent žen v dozorčí radě.
„Obecně nemám ke kvótám pozitivní přístup. Myslím, že jde vždy o konkrétního člověka, ať už muže, či ženu. Nelze si nainstalovat ženy do managementu, pokud na to nemají, a stejně tak tam mají být, pokud na to mají,“ myslí si například Blanka Petrová, která už osmým rokem řídí jednoho z největších výrobců přívěsů a návěsů ve střední a východní Evropě Panav.
Pokud má podle ní v Česku žena vytyčený cíl stanout ve vedoucích pozicích, docílí ho. A s takovým postojem není mezi českými manažerkami sama. Podobně to vidí i Radmila Pospíšilová, které se ve Zlíně podařilo vybudovat společnost Mobilboard, jež čítá více než tisícovku autobusů a má pod palcem slušnou část reklamy v české dopravě.
„Pokud máte na vedoucí pozici jako kandidáta fundovanou a schopnou ženu, nemyslím si, že by ji někdo dehonestoval. Minimálně jsem se s ničím takovým sama nesetkala,“ říká Pospíšilová a dodává, že sama se pohybuje v odvětví dopravy, kterému tradičně v drtivé většině případů dominují muži.
Podle finanční ředitelky Pojišťovny UNIQA Lucie Urválkové „kvótování“ podle pohlaví dokonce do jisté míry shazuje osobní úspěchy současných manažerek. „Podle mě odhodlaná, ambiciózní žena se dnes dokáže prosadit i bez kvót a může být v top funkci stejně dobrá jako muž, nicméně měla by počítat s tím, že bude muset pracovat usilovněji, a také se vyrovnávat se stále ještě živými stereotypy a předsudky,“ myslí si Lucie Urválková.
Generální ředitelka Synlab CZ & SK Kateřina Bílly Danyšová přičítá štěstí či přirozenému výběru, že ve firmách, kde na vysokých pozicích působila, byla genderová vyváženost ve vedení již realitou. Rozhodují podle ní kompetence a osobnostní kvality, na základě pohlaví by si prý kolegy nevolila.
O něčem jiném nicméně vypovídají statistiky. Česko se v rovném zastoupení žen a mužů ve vrcholných patrech byznysu dlouhodobě umisťuje pod průměrem Evropské unie. Jen 21 procent vedoucích pozic u nás zaujímají ženy, kvůli čemuž se v tomto ohledu Česká republika mezi evropskou sedmadvacítkou umístila až na dvacáté příčce. Průměr je v Evropské unii 32,2 procenta.
Podle headhunterky a CEO společnosti ALTRO Management Consultants Ladislavy Fialové by povinné kvóty přinesly ženám jen zdánlivý úspěch, aniž by vyřešily překážky, které podle ní ženám skutečně brání.
„Namísto povinných kvót by měly být zavedeny opatření, která by podporovala rovnost příležitostí a diverzitu ve vedení firem prostřednictvím mentorování, vzdělávání a odstraňování překážek bránících ženám v postupu do vysokých pozic,“ říká Ladislava Fialová.
Ne všechny oslovené manažerky jsou nicméně proti. Zastánkyní vládního návrhu je například CEO zdravotnického kolosu Penta Hospitals Barbora Vaculíková. Zrovna zdravotnictví je podle ní totiž dobrým příkladem toho, že dostávat ženy do vedení se příliš nedaří.
„Bylo by samozřejmě ideální, pokud by se tak dělo přirozenou cestou, ale také je fér přiznat si, že ženy nemají vždy rovné podmínky,“ říká Vaculíková. Dodává, že ačkoli sama příznivkyní kvót není, v tomto případě by mohlo jejich, třeba jen krátkodobé, zavedení mít pozitivní efekt.
Žena jako pečlivá a klidná síla
Podstatu chystané právní úpravy hodnotí kladně i Monika Vondráková, viceprezidentka česko-německé investiční společnosti ABRA Holding. „Z osobní zkušenosti vím, nakolik je má role důležitá právě v ženském pohledu, který je jiný než mužský, často se i vzájemně efektivně doplňujeme,“ vysvětluje.
Podobně jako její souputnice ale vidí problém v tom, že má jít o povinnost. „Nastanou situace, kdy to nebude fungovat. Myslím si, že věnovat více energie osvětě by přineslo větší úspěchy,“ doplňuje Monika Vondráková.
Nechci přehnaně zobecňovat, ale ženy mají ve své přirozenosti nedrat se tolik nahoru. Mají tendenci se spíše podceňovat nebo se stydět.
Blanka Petrová
Jakkoli se většina českých manažerek k zákonem vynucené rovnosti nehlásí, do jedné vypichují rozdílné přístupy žen a mužů k vedení firem a výhody, které plynou z jejich kombinování. Ředitelka Synlab CZ & SK Kateřina Bílly Danyšová vidí v harmonii ženského a mužského přístupu způsob, jak maximálně zefektivnit výkon firmy.
„Pokud jde obecně o prezenci žen ve vedení firem, existuje řada studií, které naznačují pozitivní vztah mezi diverzitou ve vedení a výkonností firem. Výzkumy ukazují, že společnosti s vyšším podílem žen ve vedení mají tendenci dosahovat lepších výsledků například v oblastech inovace a řízení rizik,“ doplňuje své kolegyně z byznysu Ladislava Fialová z ALTRO Management Consultants.
Radmila Pospíšilová z Mobilboardu připisuje ženám na vedoucích pozicích větší pečlivost, smysl pro detail i rozvinutější empatii. Naproti tomu Blanka Petrová z Panavu popisuje i vlastnosti, kvůli kterým nejsou ženy na vedoucích postech vidět častěji.
„Nechci přehnaně zobecňovat, ale ženy mají ve své přirozenosti nedrat se tolik nahoru. Mají tendenci se spíše podceňovat nebo se stydět,“ říká manažerka strojírenské firmy ze Senic na Hané.
