skip to main content
Forbes Woman

Ženy, které změnily svět. Podívejte se s námi na příběhy nobelistek

6 minut čtení

Na celém světě snad neexistuje prestižnější ocenění. Nobelova cena se předává od roku 1901 a dodnes ji převzalo celkem 934 laureátů, z toho 877 mužů a jen 57 žen. Odkud nepoměr mezi oběma pohlavími plyne, necháme k diskuzi jiným. My vám teď přiblížíme úspěchy vybraných dam, které inspirují další generace. Letos totiž dalších žen nobelistek významně přibylo.

Psal se rok 1903, když se Maria Skłodowska-Curie stala vůbec první ženou, které byla Nobelova cena udělena. Prestižní ocenění získala společně se svým manželem Pierrem Curiem a francouzským vědcem Henrim Becquerelem, a to za výzkum radioaktivity v kategorii fyziky.

Úspěch polské vědkyně se zanedlouho opakoval ještě jednou. V roce 1911 jí odborná porota cenu udělila za chemii, za izolaci čistého radia. Dodnes je tak jedinou ženou, která na cenu dosáhla více než jednou. 

Přesto je bezesporu i její zásluhou, že se v následujících letech mnoho dalších žen rozhodlo zasvětit svůj život vědě, která byla do té doby zpravidla mužskou záležitostí.

Polská vědkyně však svými úspěchy zbořila tehdejší předsudky i v dalších odvětvích, jako je medicína, umění nebo mírové snahy, a inspirovala další tisíce žen, které zanedlouho následovaly cestu, kterou prošlapala.

Nobelova cena se od svého založení uděluje v pěti kategoriích – fyzika, chemie, fyziologie nebo lékařství, literatura a mír. A to na základě poslední vůle švédského vědce, průmyslníka a vynálezce dynamitu Alfreda Nobela. Výherce v každé z kategorií si kromě prestižní medaile odnese také finanční odměnu, která v současnosti činí osm milionů švédských korun, tedy asi 20 milionů korun českých.

Reklama

Jak už bylo řečeno, za 119 let udělování ocenění jej získalo celkem 57 žen, což představuje pouhých šest procent ze všech vítězů. Zbylých 94 procent patří mužům. Už na první pohled je tedy jasné, že co do složení vítězů prestižní mezinárodní ocenění stále postrádá větší příznak rovnosti mezi oběma pohlavími.

Aktuální vydání magazínu

I z toho důvodu bylo letošní vyhlašování vítězů do jisté míry pamětihodné. Nobelovu cenu si totiž odnesly hned čtyři laureátky ve třech kategoriích – fyzice, chemii a literatuře. Podařilo se jim tak bídné ženské skóre v jednom roce o kus pozvednout a možná i dobře našlápnout do dalších let. 

Magazín Forbes se snaží ženám, které mění svět, dávat prostor, jak to jen jde. Své místo by zde tak mohlo mít všech 57 oceněných. Jen dosažení tak prestižního ocenění pro ně znamenalo čelit zdánlivě nepřekonatelným výzvám. Mnoho z nich muselo na své cestě bojovat s extrémním sexismem v povoláních ovládaných muži a některé nositelky dokonce musely překonat fyzické násilí.

Všechny jejich příběhy jsou jedinečné a stejně inspirativní. Bohužel na ně zde ale není dost místa. Rozhodli jsme se vám proto přiblížit aspoň čtyři letošní laureátky a doplnili je ještě dalšími třemi ze seznamu žen, které dokázaly prolomit bariéru a prosadit se ve světě, v němž dominují muži. 

Andrea Ghez (fyzika, 2020)

Letošní říjnový týden ve znamení ženských vítězek odstartovala výhra Američanky Andrey Ghez, která obdržela Nobelovu cenu za fyziku společně s britským vědcem Rogerem Penrosem a Němcem Reinhardem Genzelem. Dodnes je tak teprve čtvrtou ženou v pořadí, která získala cenu v této kategorii.

Zatímco matematik Penrose byl oceněn za svou práci dokazující existenci černých děr jakožto přímý následek Einsteinovy obecné teorie relativity, Genzela a Ghezovou odborná porota ocenila za jejich dlouholetý výzkum v oblasti sbírání důkazů o existenci obří černé díry ve středu naší galaxie. 

Rodačka z New Yorku, která aktuálně vyučuje astronomii na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, nijak neskrývá své přání inspirovat ještě více žen k tomu, aby se vydaly na pole fyziky. K vědě se je snaží inspirovat už od útlého věku, což dokazuje i svou knihou z roku 2006 s názvem You Can Be a Woman Astronomer, tedy Můžeš být astronomkou. 

Jennifer Doudna a Emmanuelle Charpentier (chemie, 2020)

Po úspěchu americké fyzičky pokračovala vlna ženských vítězství udělením Nobelovy ceny za chemii. V pořadí šestou a sedmou ženou, které získaly cenu na poli chemie, se staly Jennifer Doudna a Emmanuelle Charpentier. Navíc se vůbec poprvé po 119 letech od prvního vyhlášení ceny v této vědní disciplíně staly vítězkami, aniž by se o ni musely dělit s mužem.

Americko-francouzské duo ocenila porota za vývoj metody s krkolomným názvem CRISPR-Cas9. Zjednodušeně řečeno jde o genetické nůžky, které umějí vystřihnout chybnou část genomu, a upraví tak DNA, ať už u živočichů, nebo rostlin.

Dvě vědkyně se poprvé spojily v roce 2012, kdy Doudna náhodně objevila metodu tracrRNA a Charpentier ji vzhledem ke své odbornosti v oblasti RNA oslovila ke spolupráci. Ta vedla k objevu molekul Crispr, které vytvořily cestu k zajištění vysoce přesné genetické výměny. Není to ani deset let a jejich technika je v genetických laboratořích po celém světě zcela běžná.

I ony doufají, že jejich vítězství zviditelní problém dlouholeté genderové nerovnosti a přiměje další odborníky zdůraznit ženský potenciál na vědeckém poli. Letošní Nobelovka za chemii je kromě výhry ženského dua výjimečná i pro Čechy. Při vývoji metody hrál totiž důležitou roli jednačtyřicetiletý český vědec a rodák z Třince Martin Jínek, který je autorem studie o genomu.

Reklama

Louise Glück (literatura, 2020)

Čtvrtou hrdinkou letošního nobelovského týdne se stala americká básnířka Louise Glück, která byla v oboru literatury oceněna za svůj „nezaměnitelný poetický hlas, jenž svou prostou krásou mění existenci jedince v existenci univerzální“. 

Profesorce angličtiny na Yaleově univerzitě v Connecticutu však není vyhrávání prestižních cen cizí. V roce 1993 si za svou knihu poezie s názvem The Wild Iris odnesla Pulitzerovu cenu a v roce 2014 pokračovala vítězstvím výročního amerického literárního ocenění National Book Award. 

Glück je známá tím, že jinak pochmurná témata, jako je samota, odmítnutí, zármutek a zrada, dokáže podat čistě a srozumitelně. Její tvorba zahrnuje dvanáct básnických sbírek a několik svazků esejí o poezii.

Další významné nositelky Nobelovy ceny

Bertha von Suttner (mír, 1905)

Důležité místo v našem výběru nobelistek bezpochyby zastává spisovatelka, publicistka a pacifistka, baronka Bertha Sophia Felicita von Suttner, která se v roce 1905 stala první ženou, jež získala Nobelovu cenu za mír. Rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova se narodila v Praze za dob Rakouska-Uherska jako dcera hraběte Františka Josefa Kinského.

Prestižní mezinárodní cena vyzdvihovala její celoživotní mírové snahy, které ztělesnila v jedné z nejvlivnějších knih 19. století, protiválečném románu „Lay Down Your Arms“. Pro mnohé bylo dílo velmi provokativní, jeho antimilitaristická myšlenka si však ihned našla své místo v tehdejší společnosti. Baronka si byla velmi blízká se samotným otcem Nobelovy ceny Alfredem Nobelem, se kterým si léta dopisovala na téma míru. 

Laureátka ceny za mír stála v popředí mezinárodního mírového hnutí a v roce 1891 dokonce založila rakouskou mírovou společnost. Na mírových kongresech, kde tehdy dominovali muži, vystupovala jako liberální a silná vůdkyně. Na začátku nového století se o ní mluvilo jako o „vrchní velitelce“ mírového hnutí. 

Gerty Cori (fyziologie nebo lékařství, 1947)

Čechoamerická lékařka a biochemička Gerty Theresa Cori získala v roce 1947 jako první žena Nobelovu cenu v oboru fyziologie nebo lékařství. Narodila se v Praze a zde také vystudovala. Poté, co získala doktorát z medicíny na Lékařské fakultě Německé univerzity, se se svým manželem Carlem Corim, který byl léta jejím spolužákem, přestěhovala do New Yorku.

Tam začali společně pracovat na svém celoživotním výzkumu metabolických mechanismů a procesů, jakými tělo využívá energii. V roce 1929 popsali takzvaný Coriho cyklus, který je důležitou součástí metabolismu.

Dvojice zkoumala rovněž to, jak se glykogen štěpí na glukózu, a v letech 1938–1939 dokázala identifikovat enzym iniciující jeho rozklad a také použít tento postup k vytvoření glykogenu ve zkumavce. A právě za to společně s argentinským psychologem Bernardem Houssayem Nobelovu cenu získali. 

Wangari Muta Maathai (mír, 2004)

Wangari Muta Maathai |Foto The Green Belt Movement

Žena mnoha prvenství. První Afričanka oceněná Nobelovou cenou za mír a zároveň první žena z východní a střední Afriky, která získala doktorát a stala se první profesorkou ve své domovské Keni. Tam se Maathai aktivně podílela na boji za demokracii a patřila k opozici vůči režimu.

Stála také za vznikem hnutí Zeleného pásu, bojujícího proti odlesňování, které ohrožovalo možnosti obživy zemědělské populace. Její kampaň vyzývala ženy k zasazení stromů v blízkosti svého domova a ekologickému přemýšlení.

Její hnutí se rozšířilo i do dalších afrických zemí a ve výsledku přispělo k výsadbě více než třiceti milionů stromů. Nobelův výbor rozhodl o jejím ocenění na základě globálních snah o zlepšení demokracie, práv žen a mezinárodní solidarity.

Reklama
Reklama