Mnoho lidí si myslí, že čím jsou aktivnější a čím více
trénují a zatěžují svůj mozek, tím lépe. Neurogenetik Tomáš Eichler však
upozorňuje, že přílišná aktivita je pro neurony toxická, takže je třeba tělu
vytvořit podmínky, aby se dokázalo i samo „opravit“.
Kromě spánku a správné životosprávy sem řadí i takzvané duševní
ticho, tedy stav, kdy na nic nemyslíme. „Nemůžeme se jen nadechovat bez
výdechu, probouzet se bez spánku a ani neustálé nekontrolované myšlení není
zdravé. Může to vést k úzkosti a depresi,“ říká Eichler v rozhovoru pro Forbes.
Lidé si dlouho mysleli, že mozek se nejlépe trénuje, když je neustále stimulován novými podněty. A možná to i dlouhou dobu platilo, v klidnějších dobách. Ukázalo se však, že jsme již nyní bombardováni takovým množstvím informací z mobilních telefonů i počítačů, že to neúměrně zatěžuje naši pozornost a vyčerpává nás to.
„Obrovské množství informací, které se na nás valí z různých zdrojů, je důvodem, proč si někteří lidé musí dát pauzu v podobě informačního ticha,“ říká Eichler.
Sám měl několik období, kdy na několik týdnů úplně přestal sledovat média a vypnul všechna oznámení. Cítil, že je to na něj příliš. „Vypnutí na chvíli“ je pro mnoho lidí stále častější aktivitou a ukazuje se, že je prospěšné. Mnozí takové vypnutí také střídají s mentálním tichem, zvláštním druhem meditace, při níž člověk nemyslí.
Jak nám to může pomoci?
Méně buněk, méně dopaminu
Eichler vysvětluje, že každý podnět poškozuje nervovou buňku tvorbou volných radikálů, takzvaných prooxidantů (opak antioxidantů). Když se toho děje příliš mnoho, náš mozek se nedokáže opravit a může to vést k zániku buněk.
Typickým příkladem jsou zničené nervové buňky v dopaminových
nervových drahách při užívání tvrdých drog a závislostech. Lidé užívají stále
silnější dávky drogy, protože běžné podněty a nižší dávky jim již nepřinášejí
potěšení. „Protože se jim rozběhla dopaminová centra a méně buněk v dopaminových
drahách už nevydává tak silný signál,“ vysvětluje výzkumník.
Příliš mnoho informací a neustálé přemýšlení může však v mozku způsobit podobné problémy. Zvláště pokud se naše myšlenky stanou obsedantními nebo nám nedají spát a brání nám plně fungovat v realitě.
Možná i vy znáte stav, kdy se nemůžete soustředit na nic jiného kvůli problému nebo obtížné situaci, která vás čeká. Zdá se, že vás pohlcují vlastní myšlenky a nedokážete se od nich odtrhnout. V dlouhodobém horizontu vám v tom může pomoci právě cvičení duševního ticha.
Mentální ticho je stav, o který usilují některé druhy meditace
– člověk při něm na nic nemyslí. Eichler to přirovnává k mezerám mezi
myšlenkami a pocitu mrazení z hudby.
„Mě osobně to velmi uzemňuje, pomáhá mi to pohotově
reagovat, i když zrovna nemedituji. Pomáhá mi to také přicházet s novými
nápady, lépe kombinovat a posouvat se tak ve vědeckých objevech kupředu,“
vysvětluje neurogenetik.
Jak je vůbec možné na nic nemyslet? Princip je jednoduchý, ale těžko představitelný a těžko realizovatelný pro někoho, kdo příliš přemýšlí. To však neznamená, že je to nemožné.
„Většině mých studentů pomáhá, když jim řeknu, aby si představili, že meditaci ,nedělají‘, ale že se jim stav nemyšlení ,přihodí‘. Podobné je to se spánkem – tento stav mozkového spánku se nám dostaví, když pro něj vytvoříme vhodné podmínky a jsme unavení,“ vysvětluje vědec, který se sice primárně zabývá výzkumem spánku, ale dlouho se věnoval také profesionální meditaci.
Jak na to?
Za prvé, při meditaci nemusíte sedět ani mít zkřížené nohy.
Není to stav transu, takže se uklidněte, vnímejte okolí, podívejte se na
hodinky. Můžete se také například projít v přírodě a poslouchat ticho. Pro
usnadnění popisuje Eichler také jednu z technik, kterou můžete vyzkoušet.
Představte si, že myšlenky jsou jako mraky, které nad vámi letí. Myšlenka přichází a odchází a vy ji jen pozorujete zvenčí. Neúčastníte se toho. Mezery, které se objevují mezi myšlenkami, jsou právě stavy nemyšlení – mentální ticho. „Uniknout z reality“ a vydržet jen sám se sebou však vyžaduje trénink.
„Cvičením se tyto mezery mezi myšlenkami prodlouží a vy je
budete schopni vyvolat na povel bez těchto cvičení,“ dodává Eichler. Pokud se
vám nějaká myšlenka obsedantně vrací, řekněte si: Ne tohle, ne tohle, ne tuhle
myšlenku.
Proč se pokoušet o duševní ticho:
- zvyšuje množství šedé hmoty v mozkové kůře
- snižuje nespavost
- zlepšuje různé parametry spánku
- pomáhá zvládat poruchy pozornosti
Duševní ticho můžete také chápat jako plné prožívání reality
bez potlačování a (sebe)popírání. „Pokud jste smutní, naplno si to prožijte a
jděte dál, aniž byste to v sobě dusili a potlačovali. Budete schopni přijmout
věci tak, jak jsou – i vědci se snaží rozpoznat a přijmout realitu takovou,
jaká je, a ne takovou, jakou by ji chtěli nebo nechtěli vidět,“ říká Eicher a
dodává, že toto ticho nastává, když jste v přítomnosti. Všimněte si, zda se
vaše myšlenky obracejí spíše do budoucnosti, nebo se vracejí do minulosti, a
reagujte na to.
Nepřemýšlet nám také pomáhá, když dokážeme opustit něco, co
nám v tom brání – uvědomíme si, že nejsme vševědoucí a nemáme vše pod
kontrolou.
Výhody
Vědec doporučuje duševní ticho zejména lidem, kteří mají přetíženou pozornost. Někteří z nich poslouchají hodně hudby, aby například unikli z reality a načerpali energii, ale časem začne mozek vnímat i to jako nadměrný hluk a vyžaduje ticho. „Hudba léčí, ale ne když ji posloucháte celý den – to je pak hluk a to je stresující,“ dodává.
Meditace má několik publikovaných účinků, například zvětšuje
mozkovou kůru, prohlubuje spánkové vlny REM i nonREM, snižuje poškození
způsobená věkem a celkově zlepšuje kvalitu spánku.
Kromě toho cvičení mentálního ticha posiluje nervové dráhy
pro pozornost, a tím zlepšuje například naše schopnosti kritického myšlení. „Informace
a povinnosti se na nás valí v silných vlnách každý den. Často je to příčinou
roztříštěné pozornosti a toho, že se rychle necháme unést emocemi. Pak jsme
také snadněji manipulovatelní,“ vysvětluje Eichler.
„Ztišení“ nám může pomoci rozpoznat různé hlasy uvnitř nás samých, zlepšit naši intuici, která se vyvinula jako jeden z našich nástrojů pro přežití, a pomoci nám být vnímavější k tomu, co cítíme.
Meditujte jako vědci
Výsledek meditace můžeme pociťovat jako „duševní imunitu“. Díky tomu jsme schopni lépe zvládat stres, řešit problémy a také jsme otevřenější faktům a kritickému myšlení. Naučíme se lépe bránit proti manipulaci (možná nechtěné) ze strany blízkých, nadřízených nebo různých zájmových skupin.
„Všechny tyto formy moci vyžadují jasnou mysl. Velmi vám v
tom pomůže meditace,“ dodává vědec.
Podle něj se sice na první pohled může zdát, že princip meditace, která je vnímána především jako duchovní cvičení, se s vědou vylučuje, ale není tomu tak. Vědu Eichler naopak považuje za most k pochopení významu meditace. „Meditace je pro mě přestávkou ve vědeckém bádání. Je to důležitá fáze bez přemýšlení, po které se mohu na problémy podívat z různých úhlů pohledu,“ říká.
S vědou má společné mimo jiné to, že je velmi
experimentální. „Každý by měl meditovat jako vědec a skeptik. Neměl by věřit
všemu, co slyší nebo čte, aniž by si ověřil zdroje, aniž by zvážil všechna pro
a proti, všechna možná rizika, a aniž by sám pozoroval, co skutečně prožívá. A
měl by zažít zkušenost nemyslet, aby věděl, jaké to je. Ta je mnohem
důležitější než čtení o meditaci a mluvení o ní,“ uzavírá Eichler.
Co ještě může pomoci?
- Omezte kávu, čokoládu, zelený a černý čaj. Vyhýbejte se alkoholu všeho druhu, neužívejte drogy. Žádná látka meditaci nevyvolá, mnohé jí pouze brání.
- Identifikujte své závislosti – ať už na návykových látkách, nebo na internetu. Pracujte na identifikaci jejich příčin a na jejich odstranění.
- Pokud jste věřící, modlete se. Otče náš je jednou z nejsilnějších manter pro odpuštění, která výrazně napomáhá duševnímu ztišení. Zkuste se modlit růženec, ten vás uzemní a navodí duševní ticho.
- Nejúčinnější a nejbezpečnější způsob, jak se naučit meditovat, je od vhodného učitele, ale vyhněte se lidem, kteří se vám snaží prodat tajemství meditace za tisíce eur. Tajemství meditace neexistuje.