Veganuary za námi, vzhůru na Suchej únor? Kdo si svobodně předsevzal, že začne nový rok očistou těla i duše a pokoří nové výzvy, má jedinečnou možnost. Po lednové stravě bez masa i všech živočišných produktů je tady únor bez alkoholu. A stejně jako u Veganuary i u něj jeho propagátoři slibují, že se budete cítit skvěle.

Ale nejdřív s pravdou ven: lednového veganského půstu jsem se neúčastnila. Nejsem dravý masožravec, který si při pohledu na jakékoli zvíře ihned představuje části jeho těla na talíři, a bez masa se klidně obejdu. U vajíček a mléka už ale takovou vůli nemám. Na očistu, byť jen alkoholovou, se tedy vrhám až v nejkratším měsíci v roce.

Kampaň Suchej únor začala před pár dny a jediné, co se po vás chce, je nepít celý měsíc alkohol. Což může být u národa, kde do sebe průměrný Čech nalije ročně 14,4 litru čistého lihu, trochu problém.

„Je spousta lidí, kteří s tím nemají žádný problém, a pak jsou ti, kteří zjistí, že bez alkoholu nejsou schopni měsíc vydržet. A pro ně může být kampaň impulzem pro to, aby vyhledali odborníka, třeba jen kvůli konzultaci,“ říká Petr Freimann, ředitel neziskové organizace Suchej únor, která kampaň pořádá.

Když jsem se rozhodla, že si celý měsíc alkohol odepřu, jaká odměna mě čeká?

Více energie. To uvádí zhruba osmdesát procent účastníků loňské kampaně. Taky lepší spánek, ten přišel v šedesáti procentech. Zhruba třicet procent zhubne a šestaosmdesát procent lidí je na sebe pyšných, že výzvu zvládli.

46 %

účastníků Suchého února pilo umírněněji i rok po kampani

Jasně, objevují se takové ty kritické hlasy, že jakmile skončí únor, tak se prvního března všichni okamžitě vrhnou na alkohol a opijí se. Z našich průzkumů ale víme, že střídmost lidem zachutná – loni čtyřiapadesát procent účastníků potvrdilo, že umírněněji pili i čtyři měsíce po kampani a ještě po roce bylo střídmějších šestačtyřicet procent.

Máte nějaké rady, jak výzvu dodržet?

My nikoho nepřesvědčujeme, jen se snažíme být inspirací. Naším cílem je, aby to zkusilo co nejvíce lidí, aby zjistili, jak svůj vztah k alkoholu ovládat. Žádné rady nejsou, musí to být vaše osobní rozhodnutí. Ani neříkáme – nechoďte do hospod, vyhýbejte se večírkům. Naopak.

Dokonce už i některé restaurace zařazují Suchej únor do svých menu a nabízejí speciální nealko drinky, za to jsme vážně moc rádi. A pokud zjistíte, že vám alkohol chybí víc, než jste si mysleli, tak na našich webových stránkách i v knize Suchej únor odkazujeme na konkrétní odborníky a jejich pomoc.

Jak dlouho už se lidé ke kampani připojují?

Letos jde o desátý ročník, ale opravdu organizovaná a s parametry kampaně je teprve od roku 2018. Z těch dat, co máme k dispozici, se do ní zapojí něco málo přes deset procent dospělé populace, což je zhruba sedm set tisíc lidí. Pak jsou to ještě tisíce „sušičů“, kteří se registrují přímo na našich stránkách.

Registrace je spojena s finančním darem. Bez něj se do kampaně přihlásit nemohu?

Ne. Na pozadí kampaně stojí nezisková organizace, která je primárně financovaná naší dobrovolnickou prací. V loňském roce jsme měli vysoké náklady spojené s produkcí knihy a s marketingem. Nedostáváme žádné veřejné ani státní dotace – řekněme, že kampaň je stále ztrátová a dotovaná našimi partnery.

Peníze by nám umožnily jít do služeb, které se zabývají závislostmi.

I proto je navázaná na placenou registraci a částka je opravdu libovolná. Letos jsme si dali plán vybrat deset milionů korun, ale tak trochu víme, že je to utopie. Nicméně ty peníze by nám umožnily, abychom šli i do služeb, které se zabývají závislostmi. Zatím je to jen o osvětě.

Letos se chcete zaměřit více na firmy a na děti. Jak konkrétně?

Pro firmy jsme vydali Suchého průvodce, kde poskytujeme vedoucím pracovníkům rady, jak se zachovat, když se na pracovišti závislost objeví, a jak s takovým člověkem komunikovat, aby z toho obě strany vyšly důstojně.

Co se týče dětí, provádíme výzkum na téma, jak rodiče přistupují k podávání alkoholických nápojů nezletilým. Adiktologové mluví o tom, jak nebezpečné to je, protože hrozí, že si děti zvyknou na chuť alkoholu nebo na ten rituál. A nás zajímá, jak o tom rodiče přemýšlí – jestli si uvědomují rizika, když třeba tříletým dětem dávají ochutnávat pivní pěnu.