Dominik a David Gazdošovi a Pavel Pekař se rozhodli vybudovat antikvariát 21. století. Říkají, že je to jednoduché – chtějí fungovat jako opravdový podnik, a ne jako malá živnost, kdy kupují a prodávají knihy ve velkém.
To je také důvod, proč je jejich Knihobot trochu trnem v oku staromileckým antikvářům. Díky automatizaci všech svých procesů a vlastním programátorům za poslední rok prodali více než 50 tisíc knih, živí čtyřčlenný tým a zaměstnávají 20 brigádníků.
Úplně na začátku byl samotný Dominik Gazdoš, který se nechal inspirovat svým otcem, ve Zlíně si jako on otevřel antik a kromě starých věcí se začal specializovat také na knihy. „Založil jsem si tehdy e-shop na prodej knih, a když jsem z 300 knih prodal za dva dny třicet, řekl jsem si, že by to mohl být dobrý byznys,“ popisuje Gazdoš, jehož moderní antikvariát Knihobot za minulý rok utržil necelých osm milionů korun a ročně roste o 75 procent.
Svůj první antik a prodej knih ve Zlíně rozjel takovým způsobem, že v krajském městě skončila téměř veškerá tamní konkurence. „Ten trh byl tak malý, že na ně jednoduše už nezbylo. Byl jsem spíš jednooký mezi slepými, nebylo to o tom, že bych měl speciální schopnosti,“ říká skromně.
Protože měl touhu podnik dál rozvíjet, začal se poohlížet po Praze. Když se pak v hlavním městě prodával antikvariát a posléze druhý, Gazdoš neváhal, oba koupil, rozhodl se soustředit jen na knihy a do Prahy se přestěhoval.
„Kromě knih z koupených antikvariátů jsem tehdy zainzeroval také výkup dalších knih, pronajal jsem si sklad v Nuslích a nad tou haldou knih jsme několik měsíců s bráchou seděli, snažili se v nich udělat nějaký systém a nevěděli, co dřív,“ směje se Dominik Gazdoš, který už při provozu zlínského antiku nechal střední školy, protože měl pocit, že se v ní nic nedozvídá, a chtěl raději vybudovat něco vlastního.
Velmi brzy tak pochopil, že pokud chce, aby mu mnohem větší antikvářský byznys fungoval, musí na to jít jinak než klasičtí antikváři, od kterých knihy a e-shop koupil, a pořádně do toho šlápnout. „To byl ten moment, kdy jsme se rozhodli zlínský antik zavřít, do Prahy jsme přetáhli Pavla, který ho tehdy spravoval, a rozhodli jsme se to pořádně rozjet.“
Z Nuslí se přestěhovali do většího skladu na Ortenově náměstí, kde Dominik Gazdoš se svou ženou a dvěma dětmi nějakou dobu bydlel. „Někteří z našich současných brigádníků si ještě pamatují, jak jsem s nimi dělal pohovor a do toho jsem vypravoval děti do školky,“ směje se.
Největší zlom přišel před dvěma lety, kdy Knihobot přestěhovali kousek od Strossmayerova náměstí do bývalé garáže, kde se natáčel seriál Sanitka. Spíš než prodejnou je Knihobotí prostor výdejnou a skladem, osahat si můžete knihy ve dvou regálech u vchodu, nicméně kdykoli si můžete přijít vyhlédnutou knihu prohlédnout. Těch mají na skladu 40 tisíc, přičemž jejich filozofií není mít knih co nejvíce, ale aby se u nich knihy otáčely.
„V dobrém narušujeme tradici. Když se řekne antikvariát, představíte si zaprášené knížky, klid a bezčasí. My máme staré knihy rádi, ale aby se z nich mohli radovat i ostatní, je potřeba je pořádně nafotit, popsat, odeslat, jednoduše prodat. Když se mi kniha dostane do ruky, beru to vlastně jako selhání našeho procesu. Není to tak, že bychom si knihy neprohlíželi, ale chceme, aby se u nás chvíli ohřály a pak šly zase dál,“ popisuje Pavel Pekař.
Když kniha do Knihobotu přijde, dostane čárový kód, brigádníci udělají několik fotek na přístrojích, které si tahle zlínská parta sestrojila sama – počítač, zrcadlovka, světla a na podlaze pedál, který po sešlápnutí knihu vyfotí a brigádníci mají volné ruce.
Předtím, než se kniha dostane na e-shop, který si tým Knihobotu sám naprogramoval, dostane cenu podle rozsáhlé databáze cen knih z webů jiných antikvariátů. Když se pak kniha posílá poštou, brigádník ji zabalí do kartonu a při naskenování čárového kódu mu automaticky vyjede samolepicí štítek s adresou pro dopravce.
„Tohle není nic zvláštního. Podobné procesy fungují v každém jiném byznysu, ale mezi antikvariáty doposud nic takového nebylo. Například čárové kódy usnadňují lidem práci všude jinde už desítky let, ale nedávno jsem slyšel, že správný antikvář to nemá rád, protože čárový kód hyzdí obálku,“ vysvětluje Pavel Pekař a dodává, že si museli sami naprogramovat také účetní program, protože přímo na míru použitým knížkám žádný doposud neexistoval.
Kromě automatizace nabízí Knihobot také formu komisního prodeje, díky kterému už lidem na provizích jen za minulý rok vydělali víc než půl milionu korun. A to tak, že z prodeje každé knihy původnímu majiteli zaplatí 50 procent. Pokud se ale kniha neprodává, jejich systém ji automaticky zlevňuje.
„Klasický systém je, že přijedete na pozůstalost a odkoupíte celou knihovnu po pár korunách, my jsme se to ale rozhodli dělat jinak,“ vysvětluje Pavel Pekař.
Že jejich způsob prodávání použitých knih funguje, potvrzuje 99procentní spokojenost na Heurece. „Pokud se praxe z jiných e-shopů a byznysů nepřenese i sem, jsou antikvariáty odsouzené k tomu, buď zkrachovat, nebo být extrémně drahé a marginální. To ale nedává smysl, pokud prodáváte použité věci. Ty musí být levnější než ty nové, pokud samozřejmě nejde o sběratelské kousky,“ uzavírá Dominik Gazdoš.
