Loď v neklidných vodách, jejíž posádka se modlí, aby zahlédla světlo majáku. To je podobenství dnešního světa, přičemž je jasné, co oním vyhlíženým světlem je: naděje na konec pandemie koronaviru umožňující postupný návrat života v konturách, na něž jsme zvyklí.
Kdy to bude? Kdy se svět zbaví smrtícího viru a rozběhne se k běžnému řádu? Jasná odpověď neexistuje, jsou tu jen více či méně kvalifikované odhady. Z nich plyne jediná jistota: nutná bude trpělivost v míře, jakou většina z nás dosud nepoznala.
„Letos už návrat k normálu nepřijde, ale můj osobní tip je, že v září nebo v říjnu začne globální ekonomika alespoň nějak fungovat, pomalu se začne investovat a růst,“ míní Oliver Dlouhý, zakladatel a šéf společnosti Kiwi.com, nedávno vyhlášený za EY Podnikatele roku 2019.
„Nejtěžší část vidím tak na měsíc, ale návrat do úplného normálu bude trvat minimálně rok či spíš ještě déle,“ tvrdí Josef Průša, jeden z globálních lídrů v segmentu 3D tiskáren. „Je třeba brát celou situaci jako maraton, ne jako rychlý sprint. Doporučuji všem plánovat, jak bezpečně po úvodním šoku fungovat, a co nejdřív na to začít své lidi trénovat.“
Byznysmeni
se dívají
dopředu,
do budoucna. Žádná budoucnost
ovšem
nenastane,
dokud nepomine „zmrazená přítomnost“ čili
jakési bezčasí, v němž je společnost
nehybně
uvězněna.
Vzpomínáte,
jak se nedávno řešila například rozdílná daň na pivo? Jako by
to byly starosti ze
vzdálené
(a
lepší)
éry…
Tedy
znovu: dokdy paralýza potrvá? Nejerudovanější
prognózy
mohou poskytnout zdravotničtí
experti,
ovšem právě ti jsou z logiky věci nejzdrženlivější. Jejich
odpovědi jsou zpravidla vágní, takže když nynější
„velitel
republiky“, epidemiolog Roman Prymula, pronese, že nouzový stav
může trvat týdny, těžko si představit
konkrétní horizont.
Je-li nyní vůbec nějaký horizont, pak tekutý. Veškeré predikce, byť poctivě podložené dostupnými daty, jsou na vodě kvůli nízké empirii a také proto, že podle předního amerického imunologa a člena pracovní skupiny pro koronavirus v Bílém domě Anthonyho Fauciho se šíření nákazy bude v příštích dnech spíš zhoršovat než zlepšovat.
Výmluvné
je už
to,
že se
neshodnou
odborníci mezi
sebou.
„Budeme-li mít štěstí a budeme-li spolupracovat, měli
bychom se z průšvihu
dostat
do léta,“ prohlásil
například
člen výkonné rady Světové zdravotnické organizace Walter
Ricciardi, avšak
jeho slova označil vědec Dennis Carrol za „politické prohlášení
bez opory
v důkazech“.
Rovnice je přitom prostá: nezkrocené nebezpečí viru = trvání krize. Virus lze zastavit vakcínou, přičemž některé vstupují do klinických testů, ale to je pořád běh na dlouhou trať. Fungovat by mohla i takzvaná imunita stáda vypěstovaná tím, že se velké skupiny nakazí a tím budou hromadně získány protilátky.
S kolektivní nákazou si mimochodem pohrává Británie, jež si drží jistý „gentlemansky“ rezervovaný odstup od drakonických opatření à la Česko, za což však sklízí kritiku a obvinění, že hazarduje se životy vlastních lidí. Nejúčinnější – a dost možná zatím jediná – obrana je co nejdůslednější izolace.
A teď špatná zpráva: znějí hlasy, že sociální distanc může trvat klidně rok. Z hlediska fyzického zdraví je to pro mnohé odborníky představitelné, i oni však připouštějí devastující dopady na psychiku. „Nemyslím si, že jsou na tohle lidé připraveni, a nejsem si jistá, zda to mohou vydržet. Zdá se mi, že je izolace nutná, a přesto neudržitelná,“ uvedla epidemioložka Jennifer Nuzzo z Baltimorské univerzity.
Obsáhlou predikci šíření koronaviru zpracoval slovenský Institut zdravotní politiky. Jde do hloubky a graficky znázorňuje šíření nákazy v závislosti na omezení mobility občanů. Symptomaticky nepřekvapující ovšem je, že ani z této analýzy nejde vyčíst, kdy může být s koronavirem amen.
Něco ale přece vyčíst jde. Hlavně to, že stávající omezení (jež jsou na Slovensku obdobná jako v Česku) reálně sníží počet nakažených. Simulace epidemie ukazuje, že zatímco se při běžné mobilitě nakazí při vrcholu nákazy 45 procent populace, karanténa stlačí křivku na 10 procent. To je zásadní rozdíl.
Nekompromisní opatření navíc rozloží počet nemocných do delšího časového období, takže nápor nakažených mnohem lépe ustojí zdravotnický systém. Jestliže ovšem hovoříme o konci epidemie, pak ji (podle všeho správná a nutná) izolace oddaluje. Lidově řečeno, nemoc se víc vleče.
Model ze Slovenska ukazuje, že 200 dní od vypuknutí nákazy by v zemi nebyl při zachování mobility žádný infikovaný (ovšem jejich celkový počet „nashromážděný“ před touto lhůtou by byl dramaticky vyšší a mnohem víc lidí by bylo ohroženo na životě), kdežto při aktuálním omezení by infikovaných bylo v tom samém čase 31,5 tisíce.
Citovaná čísla jde vzhledem k velikosti států zdvojnásobit a dostaneme velmi hrubou představu českých nakažených. A když jsme u čísel: 200 dní je takřka sedm měsíců. Patrně bude dobré připravit se na to, že koronavirus tu s námi pobude déle, než by si kdokoli přál.
Takže ano, samozřejmě, jeho likvidace je na dohled. Záleží však na tom, jak ostrý máte zrak.