Až se nynější pandemie přežene, vrátíme se radostně do normálního života a… Můžeme začít s přípravami na novou. Užitečné bude zapojit do těchto příprav kromě lidské inteligence v mnohem větší míře i tu umělou. Díky ní může být snadnější hrozbu předvídat a včas se jí postavit.
Nová pandemie? Nebezpečí opětovného masového šíření nakažlivé nemoci může být v budoucích letech vyšší než kdykoli dřív. Alespoň podle mnoha odborníků včetně českého vědce Tomáše Cihláře, který se svým týmem z americké společnosti Gilead stojí za objevem látky Remdesivir, naděje na léčbu covid-19.
„Směřováním ke stále větší globalizaci se pravděpodobně zvýší riziko problémů obdobných těm, kterým nyní čelíme ve spojitosti s koronavirem,“ prohlásil Cihlář v exkluzivním rozhovoru pro dubnové vydání magazínu Forbes, které je aktuálně v prodeji.
Rovnice je přitom jasná: čím rychleji bude potenciální hrozba detekována, tím menší budou její dopady. V případě šíření koronaviru, kdy se v Číně už umíralo a v Itálii ještě lyžovalo, se detekce jemně řečeno nepovedla. Jde to ale vůbec? Pomoci může umělá inteligence (AI).
Už v souvislosti s koronavirem AI víceméně správně predikovala, jak bude stoupat křivka infikovaných a jaké země bude sužovat nejvíc. Jenže varování nepřišlo s dostatečným, nýbrž pouze s několikadenním předstihem.
Problém je, že v případě virových epidemií je příliš mnoho neznámých – v první řadě příliš neznámých virů. Identifikováno je necelých pět tisíc druhů, to je pouhý zlomek. Objevují se nové, stávající viry mutují, a navíc je velmi složité určit, které z nich mohou být nebezpečné pro člověka.
Zahrnout toto do algoritmů, z nichž by mohla umělá inteligenci vyvodit relevantní závěr, je zapeklité, a to ještě nejsou brány v potaz kupříkladu sociální aspekty plynoucí z chování lidí a tak dál. Jak bylo řečeno: přesnému výpočtu brání příliš mnoho neznámých.
Přesto jsou jisté výsledky působivé, nadějeplné. Společnosti jako BlueDot či Metabiota zabývající se vývojem AI naučily své stroje vyhodnocovat zpravodajské výstupy a oficiální zdravotnické zprávy ve všemožných jazycích a „kloubit“ je s dalšími údaji, například z letecké dopravy, což slouží k predikci pohybu nakažených.
Foto Metabiota
Technologický vývoj poskytuje stále víc možností, takže americká firma Stratifyd zase konstruuje umělou inteligenci monitorující příspěvky na Facebooku či Twitteru a porovnává je s charakteristikami nemocí od zdravotnických institucí, případně od dalších autorit.
Podle magazínu Technology Review je ale klíčem k rozpoznání hrozby, aby AI dokázala svébytně – čili sama od sebe bez přesného a konkrétního zadání, poněvadž není v lidských silách představit si nekonečný „oceán“ situací, natož ho namodelovat – identifikovat varovné signály a spustila alarm.
Tohle by umělá inteligence v podstatě dokázala – kdyby se jí do toho nepletli lidé. Jestliže AI uvažuje čistě a bez emocí, lidé nikoli. Například média mají tendenci události nafukovat, úřady se zase často snaží jejich důležitost ponížit – jak má AI tyhle „postranní úmysly“ prokouknout?
A pořád to není vše. „Pro co nejpřesnější předpověď potřebujete vědět, co se opravdu odehrává,“ řekl pro Technology Review Mark Gallivan, vědecký pracovník společnosti Metabiota. „Jenže my nevíme, zda lidé skutečně respektují doporučení pracovat doma, držet si sociální distanc nebo si pravidelně mýt ruce. Bez přesného obrazu se neobejdeme.“
Tím jsme u velmi citlivého tématu: aby bylo co nejpřesnějšího obrazu dosaženo, musí lidé sdílet podstatně větší část osobních dat se společnostmi a vládními úřady. Jinými slovy: lidé by se museli vzdát části svobody, udělat kompromis mezi ní a zajištěním větší bezpečnosti.
Existují myšlenky, aby byly údaje o zdravotním stavu pacientů otevřeny pro datovou analýzu a sdíleny napříč státy, poněvadž „karavanám“ virů jsou hranice lhostejné. Otázkou jsou jiné hranice: mezi privátním a veřejným, kolik chceme, aby se toho o nás vědělo. Odpověď není jednoznačná a závisí na povaze konkrétního člověka.
Americký mikrobiolog Kristian Andersen řekl o možných předpovědích pandemií magazínu The Atlantic: „Jde o snahu předvídat něco, co se stane dejme tomu jednou za desítky miliard setkání člověka s virem, který je jedním z dalších x milionů potenciálně nebezpečných virů.“
Lze vše vyřčené hodit (Jáchyme) do stroje? Pro umělou inteligenci je předpověď pandemií z tohoto důvodu nesmírně problematická. Na druhou stranu, takový úkol je absolutně nedostupný lidské inteligenci; nezbývá než se pokusit spolehnout na tu umělou.
Mimochodem, text citující mikrobiologa Andersena vyšel v říjnu 2017. Více než dva roky předtím, než se v čínském Wu-chanu z nespočetného množství nebezpečných virů vynořil SARS-CoV-2 a proběhlo setkání s člověkem, k němuž dochází jednou za desítky miliard případů…
