Zdálo se to jako elegantní řešení na dobu pandemie – a kdoví, třeba i po ní? Spojit se s lékařem telefonicky, vylíčit mu obtíže, případně poslat fotky či ukázat obtíže na videu. Doktor vám může poradit, položit doplňující otázky, poslat digitálně recept a řadu obtíží vyřešit.
„Ještě nedávno by bylo absolutně nepředstavitelné spojit se s lékařem jinak, než že za ním pacient dojde, posedí si v čekárně, proletí ordinací. Když má však pacient nově možnost konzultovat na dálku své potíže a lékař za ním pomocí technologie virtuálně přichází až domů, je to revoluční myšlení i základ řešení,“ říká lékař Tomáš Šebek, zakladatel platformy Ulékaře.cz, která online propojuje pacienty a lékaře.
Úvod popisuje situaci ideální, nikoli zatím běžnou. Výstižný příklad uvedl článek na serveru Wired. Pacient si stěžoval po telefonu na svědění oka, a tak doktorka přemítala nad alergiemi či oparem. Shodou okolností ve stejnou dobu byla u postaršího pacienta na návštěvě jeho dcera, a tak ji doktorka poprosila, ať oko vyfotí – a teprve fotka odhalila pokročilou bakteriální infekci.
Doktorka tak mohla předepsat antibakteriální oční kapky, což by bez fotografie rozhodně neudělala a pacientovy komplikace se mohly rozvinout daleko hůře.
Tenhle příběh skončil dobře, ale řada dalších nemusí. Starší pacienti jsou v době koronavirové pandemie nejohroženější skupinou, a právě proto se bojí navštívit lékaře osobně. Přitom právě oni by to navzdory všem rizikům v mnoha případech dělat měli, jelikož na videokonzultace s doktorem nemusí mít dostatečné vybavení nebo schopnosti. Sociálně slabší skupiny společnosti si často dostatečně kvalitní internetové připojení ani dovolit nemohou, případně ho prostě nevyužívají.
„Nemá smysl domnívat se, že telemedicína neboli vzdálený přístup k lékaři kontakt mezi lékařem a pacientem kompletně nahradí,“ konstatuje Šebek. „Telemedicína má ten fyzický vztah podpořit, doplnit a mimo jiné pomoci směřovat celé odvětví od prostého léčení pacienta směrem k zachování zdravého člověka prostřednictvím sofistikovaného měření a prevence,“ domnívá se známý český chirurg.
Je zároveň přesvědčený, že současné nedostatky v hardwarové či softwarové oblasti ukazují, jak jsou momentální možnosti ještě v plenkách a jaké mají limity. „Jsou to však jen malé mouchy, porodní bolesti, které budou v budoucnu jistě plně řešitelné,“ dodává.
„Čím lepší budou sběry dat monitorovaného lidského těla, variabilita kanálů propojení mezi pacientem a lékařem, zapojení strojového učení, bezpečné sdílení dat a další prvky vzdáleného přístupu k lékařské péči, tím více se budeme blížit ideálu telemedicíny. Dnes už otázka nestojí tak, zda budeme používat telemedicínu. Ale kdy, jak a kdo ji bude provozovat.“
