Třicetiletý Josef Cipra létá pod radarem. Má k tomu dobrý důvod. Je to instinktivní součást jeho strategie růstu. I proto se nikdy neobjevil v prestižním žebříčku Forbes 30 pod 30, byť se na české technologicko-podnikatelské scéně pohybuje už od sedmnácti a dnes má se svými službami Dropshipping.cz a Fulfillment.cz roční obrat 100 milionů korun.
S Josefem, jemuž kamarádi říkají Jožka, mě váže osobní historie. Pracoval jsem jako redaktor v časopise ABC, když se mi ozval jedenáctiletý hoch s tím, že by chtěl pro Ábíčko psát. „Ale jistě, maličký,“ přikývl jsem benevolentně a vzal Josefa pod redaktorské křídlo. O pár let později se mi Josef svěřil, že si na internetu zakládá e-shop s úžasnými dárky.
„Jen si podnikej, maličký,“ kýval jsem hlavou dál jako novinářská parodie na Gandalfa a přál svědomitému, pracovitému hochovi se zájmem o nové technologie pevné nervy při čelním nárazu do zdi byznysové reality.
Jenže „maličký“ se o zeď nerozmázl. Projel jí jako lokomotiva šinkanzenu papundeklovou krabicí. Od e-shopu Uzasnedarky.cz (na nějž si našetřil prvních 30 tisíc korun z peněz, které si vydělal právě psaním pro Ábíčko) pokročil k založení firmy Gadget House (která veškerý jeho byznys zastřešuje dosud), z maloobchodního prodejce technologických vychytávek z Číny (pamatujete-li si na USB větráčky, tak ty sem z Východu vozil právě on) se stal velkoobchodním poskytovatelem zboží pro desítky dalších e-shopů.
Kromě epizod s vývojem předchůdce dnešních whatsappových hlasových zpráv Hlasovka.cz či poradenského projektu Honzovapojistka.cz pokračoval v podnikatelské krasojízdě až do situace, v níž dnes zaměstnává šest lidí a nárazově další šedesátku v logistice, v Říčanech má sklady o rozměrech 2 tisíce metrů čtverečních a jeho projekty Dropshipping.cz a Fulfillment.cz rozešlou o letošních Vánocích až 10 tisíc balíků denně.
Josef už není
„maličký“. V jistém smyslu ani nikdy nebyl. Ale když se teď
spolu v jeho 30 letech posadíme k rozhovoru, na který přijel na
elektrické jednokolce, říká, že vlastně teprve začíná.
Uzasnedarky.cz jsem podle názvu ještě pochopil. Co je ale Dropshipping.cz a Fulfillment.cz?
Obojí se dá shrnout pod pojem outsourcing logistiky. Umožňujeme lidem nestarat se o tu část byznysu, pro niž buď nemají investice, nebo která je nebaví, případně chtějí energii investovat jinam. Jednodušší pro pochopení je Fulfillment.cz. Vedle názvu našeho projektu pojem „fulfillment“ označuje celý obor, který vychází z prosté premisy: Když nechceš stavět sklady, zaměstnávat skladníky a dělat spoustu dalších podobných věcí, nech to na někom jiném. Třeba na nás.
A dropshipping?
Ten jde ve stejném principu ještě o trochu dál a říká: Nemusíte outsourcovat jen logistiku, ale i produktovou část. Když se napojíš na Dropshipping.cz, máš možnost v podstatě okamžitě začít prodávat svůj sortiment, aniž bys pro něj musel řešit dodavatele či dopravu. Vše řídíš zpovzdáli, a když něco na svém shopu prodáš, my zajistíme všechno ostatní – od nákupu produktu od výrobce až po jeho doručení k tvému zákazníkovi.
Překrývají se ty služby?
Mohou se překrývat. Protože kromě toho, co má u nás klient na skladě, může chtít prodávat i další sortiment, který se mu mít na skladě nevyplatí. Současné téma podnikání je co nejvyšší efektivita a největší zabiják podniků je cash flow. Máš-li tedy peníze uložené v naskladněném zboží, usiluješ o to, abys ho rychle prodal. Takhle ostatně vyrostl Amazon, na cizím zboží.
U nás do toho poslední dobou hodně šlape Alza.cz i Mall.cz – protože ač se všichni snaží o chytré algoritmy, které budou řídit zásoby, snaží se optimalizovat dodací a platební podmínky, pokaždé, když si bereš zboží na sklad, vystavuješ se riziku, že ho neprodáš. A to riziko se ti promítne do marže. To znamená, že čím více se ti podaří prodávat zboží, které objednáš až v okamžiku, kdy jsi ho prodal, tím je to efektivnější a tím můžeš i pracovat s menší marží, protože pracuješ s menším rizikem.
Jediná nevýhoda tohoto modelu je, že v okamžiku, kdy máš zboží, které chtějí najednou všichni, nemáš ho po ruce. A právě v tu chvíli do toho jdeme my s kombinací fulfillmentu a dropshippingu, kdy říkáme – naskladněte si u nás zboží, o kterém víte, že ho prodáte s největší jistotou, a zároveň prodávejte celou plejádu dalších věcí, které už fyzicky vlastnit nemusíte a které naším skladem projdou až ve chvíli, kdy je prodáte koncovému zákazníkovi.
Přitom nabízíme i další služby: spuštění e-shopu nebo možnost prodávat produkty přes naše další kanály. Dáš svůj produkt k dispozici ostatním v naší síti a v tom okamžiku se ti promítne do stovek e-shopů, které jsou na nás napojené.
Jak tvé podnikání ovlivnil koronavirus? Mnoho oborů závislých na dopravě zasáhl nevratně.
Nevím, jestli nevratně, ale zásadně určitě. Sleduji těch predikcí strašně moc a mám pocit, že nikdo netuší, co to bude nakonec znamenat. S jistotou vím, že spousta lidí si uvědomila riziko toho, jak moc může být kamenný retail poškozen. V tom směru to byla taková černá labuť.
O smrti retailu už se ale mluví nějakou dobu.
Jasně, asi 20 let. A čím jsme Amazonu blíž, tím je to intenzivnější. Mám ale pocit, že spousta lidí si tady dává vědomě klapky na oči – nechtějí vidět riziko, protože jejich byznys dobře funguje, jak funguje, a když se riziko materializuje, mají problém. My jsme spíše v kontaktu s jednotlivci a se small businesses a tam vnímám to, že spousta lidí si s koronou uvědomila, že jejich pozice vůbec není jistá, a teď hledají nějaké alternativy.
A pro mě je zajímavé jim tu cestu zjednodušovat. Spousta lidí nosí v hlavě nějaké nápady a potřebují jen nějaké to popostrčení, aby je realizovali. A v tomhle jsem vnímal velký posun – nám se za korony začala ozývat spousta lidí, kteří takové projekty v hlavě měli a najednou si v té situaci uvědomili to riziko a skutečně se do toho vrhli.
Jsi další z profíků v různých oborech, kteří mi v posledních týdnech koronakrizi popisují jako akcelerační jev, který urychlil třeba technologickou proměnu českého školství nebo založení studijního programu Kyberbezpečnost na Masarykově univerzitě. Všechno to jsou věci, které už zamýšlené byly, ale pandemie covidu takhle popostrčila jejich realizaci.
Označil bych to za zvýšení hybnosti. Ten trend, o kterém mluvím, tady byl také dlouhodobě – ale ta intenzita, počet lidí, kteří do toho jdou, se teď násobně zvýšila.
O kolik klientů víc vám tedy korona přinesla?
O 300 procent. My rosteme o 150 procent ročně a letos se to zvýšilo na tři sta.
V čem je riziko dropshippingového a fulfillmentového oboru? Jako člověk, který vyrostl ve fyzickém světě, a ne ve virtuálním, se dívám trochu s obavou na to, že už mám vlastně máloco skutečně v ruce. Nejenže není úplně moje muzika na Spotify a knížky na Kindlu, ale díky službám, jako jsou ty tvoje, už nemusím fyzicky potkat ani produkt, který prodávám na svém e-shopu.
Ale to je na tom podle mě právě to krásné. Celá ta premisa toho, co děláme, je o svobodě. Je to o tom, že bys neměl být vázaný lokací, a myslím, že k tomu směřuje i víc pracovní trh třeba vzrůstem gig economy, kdy lidé nemají klasický úvazek, ale tři čtyři a do toho si přivydělávají melouchy. A přijde mi, že to je na tom to hezké, řídit si vlastní pracovní svobodu. Můžeš si víc diktovat, jak a kdy pracuješ. A pro mě je zásadní i kde. Osvobodit lidi od toho, aby museli chodit do kanceláře a provozovat nějaký fyzický byznys. To my třeba bereme na svá ramena.
Tys takhle osvobodil i sebe – během podnikání jsi stihl uskutečnit i cestu kolem světa.
Já se snažím ten svůj byznys takhle vést už od začátku. Lidé pro mě pracují remote, snažíme se mít všechno online. Jsme totálně remote oriented, i proto jsme nezaznamenali v podstatě vůbec žádné zpomalení, když jsme za korony museli zavřít kancelář.
Přijde mi, že ses správně trefil do celospolečensky probíhajícího trendu a nálady, když přesunuješ nějaké zboží odněkud někam, aniž by ses toho fyzicky zúčastnil.
Já si myslím, že je to prostě cesta k rozumu. Přijde mi, že celý vývoj lidstva obecně je o postupném hledání větší efektivity. A brzdí ho třeba politika nebo návyky lidí, ale když se na to podíváš v širším horizontu, tak všechno, co se děje, je o tom, že by to mělo dávat smysl. Nějaká logičnost věcí – proč je dělat složitěji, když je můžeme dělat jednodušeji, logičtěji, správněji?
Měl jsi v začátcích podnikání nějaký vzor?
Vtipné je, že ne – Forbes tu bohužel ještě nebyl! Vůbec jsem se nedíval na zahraničí, kde to funguje – mně to prostě jen přišlo strašně logické. A teprve pak jsem zjišťoval, že takhle už v zahraničí fungovala třeba půlka e-byznysu.
Neměl jsi ani mentora?
Neměl, i když mě to z dnešního pohledu mrzí… Já prostě rád věci zkouším. Když mě něco láká, chci ten nápad ověřit v praxi. Těch mých webů bylo víc, zkoušel jsem toho strašně moc. Trička, která na sobě měla ekvalizér… Nebo v době, kdy si ještě všichni psali maily, jsem vytvořil server Hlasovka.cz, kde jsi mohl dávno před WhatsAppem a Messengerem nahrát hlasový nebo video vzkaz a poslat ho někomu na mail. Nic takového tu tehdy nebylo, já to ani nijak nemonetizoval. Chvíli to jelo a pak ten server z ničeho nic spadl. Tak jsem se podíval na návštěvnost a zjistil jsem, že se to nějak rozkřiklo, ale ne tak, jak bych chtěl – lidé tam začali masturbovat a posílat si úplně šílené fotky a videa.
Takže jsi to monetizoval.
Takže jsem to vypnul.
Přijde mi inspirující, že ses během svého podnikatelského růstu nevykašlal na studium.
Dodělal jsem ČVUT a pak jsem studoval za stipendium na Unicornu programování a management programování. Pro mě je strašně důležité vědět, co chci vedle toho podnikání ještě dělat. Tenkrát jsem chtěl podnikat a studovat. Teď se to transformovalo, chci být táta, věnovat se dětem a podnikat. A díky tomu, že hlavní infrastruktura našeho podnikání jede online, je to pro mě možné.
I díky tomu se asi pořád pohybuješ pod radarem – věnuješ se svému a nikde se moc neukazuješ, žebříček Forbes 30 pod 30 se o tobě nikdy nedozvěděl.
Hele, to já dělám asi podvědomě schválně. Nechci být úspěšný proto, že někoho znám nebo že zná někdo mě. Já chci, a přijde mi to stabilnější, aby má firma byla používaná a známá ne kvůli tomu, že mám konexe, ale proto, že je to dobrá služba a lidé si ji buď najdou sami, nebo si o ní sami řeknou.
Mluvíš o tom, trochu jako Kundera mluví o tom, že za autora by mělo mluvit jeho dílo.
To je hezké, ale za něj to dílo fakt mluví. Za mě zatím ještě ne. Já se na sebe dívám tak, že jsem teď na nějakých 10 procentech své cesty. Spousta lidí buduje byznys na své imagi, objíždí konference, ohromně rychle vyrostou. Pro mě to ale není. Komfortnější pro mě je přístup, který v knize Atomové návyky popisují jako růst bambusu: bambus roste hrozně dlouho pod zemí a není vidět, a pak najednou za týden vyroste fůru metrů.
Když někdo vyroste fůru metrů bez toho období pod zemí, často se zhroutí. Mně přijde hodnotnější i dlouho pod radarem budovat své zkušenosti. Uvědomuju si, že jich pořád nemám dost, a proto nechci rychle vyrůst, abych rychle nespadl.
Svou podzemní částí už si ale můžeš být po těch 15 letech v byznysu celkem jistý. Netroufáš si už pasovat se do pozice mentora?
Já myslím, že mentor je každý, kdo přenese někomu jinému svou osobní zkušenost. V okamžiku, kdy mluvíš autenticky a mluvíš o nějaké zkušenosti, kterou ostatní nemají, stáváš se mentorem. Necítím se sice jako autorita, která by o tom měla potřebu kázat a učit, ale už jen tím, že se bavím s kamarády a s kýmkoli, kdo o to má zájem, svým způsobem ten mentor jsem.
Ty jsi mentor, když se budeme bavit o knížkách a jiných věcech, protože tam máš zase své zkušenosti ty. Já ten mentoring vnímám spíš jako přenášení zkušeností nebo znalostí. Já se tak sám nevnímám, ale rád se o svých zkušenostech bavím a sdílím je a poslouchám ty ostatní.
Máš vizi, jak by mělo tvoje podnikání vypadat za pět deset let?
Moje vize je taková, že za pět deset let mě to bude bavit pořád stejně jako teď. Já ten cíl nevidím v počtu zaměstnanců, v EBITDA nebo v obratu. Vidím ho ve smysluplnosti té služby pro ostatní a pro mě.
