Práce z domova má celou řadu nezpochybnitelných výhod. Člověk může déle spát, nemusí řešit, co si daný den oblékne, kam půjde na oběd nebo jestli pojede do práce raději autem, MHD, nebo na kole.
Jenže právě to se některým ekonomům zdá poněkud nefér. Existuje totiž celkem početná skupina lidí, která si home office vzhledem k povaze své práce zkrátka vzít nemůže a nyní je tedy jaksi znevýhodněna. Jejich výdaje zůstaly navzdory probíhající pandemii stejné, zatímco ostatní podle analytiků značně ušetří.
Ve snaze tento zdánlivý nepoměr vyrovnat proto přišli pracovníci Deutsche Bank s nápadem zdanit příjmy vydělané „z pohodlí gauče“ dodatečnými pěti procenty.
Ročně by se tak navíc na daních jen ve Velké Británii vybralo 6,9 miliardy liber (204 miliard korun) a ve Spojených státech amerických 48 miliard dolarů (více než jeden bilion korun). Tyhle prostředky by pak byly použity na výplatu speciální sociální dávky určené právě těm, kdo mají nízké příjmy a musejí do zaměstnání docházet každý den, krize nekrize.
„Už roky potřebujeme vyřešit otázku zdanění lidí pracujících na dálku. A covid-19 to jasně dokazuje,“ cituje BBC stratéga Deutsche Bank Lukea Templemana. Na základě čeho k takto radikálnímu názoru dospěl?
„Jednoduše řečeno, náš ekonomický systém není nastaven na to, aby se mohl s takovým počtem lidí, kteří se odpojí od společnosti, vypořádat,“ tvrdí.
Svůj argument podpořil čísly. Pokud se totiž na stávajících poměrech nic nezmění, může to podle Templemana znamenat, že v případě již zmíněných USA bude za jeden rok z domova celkově odpracováno na 4,6 miliardy dnů. V důsledku toho by mohlo dojít k masivnímu výpadku příjmů v řadě sektorů – počínaje pohostinstvím přes veřejnou dopravu až po oděvní průmysl.
„Práce z domova nabízí přímé finanční úspory v oblasti výdajů na cestování, obědy, ošacení a úklid,“ míní stratég Deutsche Bank a dodává, že pětiprocentní zdanění by peněženky lidí neztenčilo o nic víc, než kdyby nadále docházeli do kanceláře jako doposud.
„Virus zvýhodnil ty, kteří mohou svou práci dělat virtuálně, například nás bankovní analytiky, a současně ohrozil živobytí a zdraví těch, kteří naopak nemohou,“ dodal Templeman.
Na základě výsledků vlastního průzkumu experti z Deutsche Bank soudí, že až jedna třetina lidí, kteří během letošního roku přešli na home office, by v tomto režimu chtěla alespoň dvakrát do týdne pokračovat i nadále. Ne všichni by však podle Deutsche Bank měli být automaticky víc zdaněni.
Templeman navrhuje, aby stranou zůstali například živnostníci a lidé s nízkými příjmy, stejně jako ti, kdo by doma zůstali ze zdravotních důvodů.
Jeho plán také počítá s tím, že by se vyšší daň nevybírala v případech, kdy by byl režim home office doporučován nebo nařizován ze strany jednotlivých zemí kvůli zhoršující se epidemiologické situaci.
Zda se jeho myšlenka uchytí, stratég Deutsche Bank netuší. Přiznává nicméně, že se k němu po jejím zveřejnění dostala celá řada smíšených reakcí.
„Spousta lidí není nápadem na zavedení další daně nijak nadšena, každopádně najdou se i tací, kteří v tom spatřují zajímavý způsob, jak by vlády mohly redistribuovat některé zisky, které vytvořila pandemie a z nichž mají jedni nečekaný užitek, zatímco jiní tratí,“ uzavírá.
Analytik společnosti Akcenta Miroslav Novák se řadí k odpůrcům takového nápadu. „Zdanit víc práci z domova oproti standardní práci na pracovišti jakoukoliv sazbou není vhodnou cestou, jak zvýšit daňové příjmy státu,“ myslí si.
Je přesvědčen, že Templemanův návrh nejde ruku v ruce se základními principy tržní ekonomiky, a proto si jeho zavedení do praxe představit nedokáže.
„Je sice pravdou, že některé profese už z podstaty práci z domova vykonávat nemohou a že se práce z domova týká primárně zaměstnanců pracujících v sektoru služeb, ale každý pracující má přece do určité míry právo volby, v jakém odvětví ekonomiky bude pracovat,“ říká Novák.
Trestat zaměstnance na home officu vyšší sazbou by podle něj bylo zbytečné zasahování státu do trendu flexibilnější práce na úkor tržních sil.
Že se návrh stratéga z Deutsche Bank zřejmě zařadí k těm méně šťastným, je přesvědčena i Kamila Fialová ze Sociologického ústavu Akademie věd České republiky.
„Ačkoliv obecně souhlasím s myšlenkou nutnosti redistribuce příjmů od skupin profitujících na ekonomickém vývoji směrem ke znevýhodněným skupinám, nejsem si jista tím, zda by zrovna zdanění práce z domova bylo ideálním řešením a zda je vůbec potřeba tyto lidi nějak penalizovat,“ říká.
Na omezení osobní spotřeby a nákladů na dopravu – což je podle Templemana jeden z hlavních důvodů, proč by mělo dojít ke zdanění home officů – nevidí Fialová vůbec nic špatného. Tím spíše v dnešní době, kdy nutnost chránit životní prostředí zaznívá ze všech stran společnosti.
S přihlédnutím k několika dalším faktorům by se podle Fialové nakonec Templemanovo řešení ukázalo být pro ekonomiku nevýhodné.
„Navrhované zdanění práce z domova by přineslo ještě složitější daňový systém, přičemž z ekonomického hlediska platí, že čím jednodušší systém, tím lepší. Navíc v případě, že by se netýkalo OSVČ, představovalo by zdanění práce z domova další motivaci k obcházení daňového systému prostřednictvím švarcsystému,“ uzavírá Fialová.
