Svůj byznys rozjeli už na střední a první kancelář měli v garáži. Následovala léta tvrdé práce a potu, než konečně přišlo zadostiučinění v podobě spolupráce s globálním hráčem. V mnohém jako by příběh PBRDigital vypadl z hollywoodského trháku o začínající technologické firmě.
Jakkoliv však zní označení startup z garáže sexy, sami o sobě prohlašují, že žádný startup nejsou. „Jsme sice mladá, zatím ne úplně zaběhnutá firma, nejsme ale nikým zafinancovaní,“ vysvětluje Radim Tvrdoň, spoluzakladatel společnosti.
Žižkovské studio Tvrdoň založil se svým kamarádem Martinem Možnarem. A už za sebou mají spolupráci s řadou velkých společností, pro které s využitím virtuální reality vytváří aplikace na míru.
Dobrým příkladem je třeba developer Skanska, kterému PBR Digital pomáhá vytvořit způsob, jak ve VR předvést klientům ještě nepostavené projekty. Kromě toho se ale žižkovská firma zaměřuje především na tréninkové aplikace a využití virtuální reality pro potřeby propagace.
Navíc tahle parta nadšenců koketuje i s umělou inteligencí, na které externě spolupracují lidé z ČVUT.
„Virtuální realita nám nabízí nové možnosti, jak vyřešit problémy typu školení zaměstnanců – tak aby byla efektivní a hlavně atraktivní. Troufám si říct, že jsme jedni z prvních na světě, kterým se podařilo zapojit do virtuální reality takzvaného social bota, který dokáže lidi školit nebo je vystavovat situacím typickým pro výkon jejich povolání,“ říká Tvrdoň.
Největším úspěchem bylo v tomto ohledu navázání spolupráce se společností McDonald’s. Studio pro ni vytvořilo vlastní tréninkovou aplikaci, která dnes funguje na všech pobočkách v Česku a na Slovensku a postupně ji poptávají i další národní centrály. Brzy by se tak mohla objevit v Nizozemsku a Polsku.
„Díky tomuto inovativnímu způsobu školení, prvnímu svého druhu v rámci McDonald’s, jsme se stali inspirací pro naše kolegy ze zahraničí. S vývojem VR navíc chceme pokračovat i do budoucna. Vidíme mnoho dalších způsobů, jak tuto technologii využít, a poskytovat tak díky ní našim zaměstnancům moderní a atraktivní formu vzdělávání,“ pochvaluje si řešení Libor Pyskatý, manažer personálního rozvoje McDonald’s.
Foto PBRDigital
Výhody, které využití VR v provozu restaurací přináší, vidí McDonald’s především v tom, že jsou zaměstnanci během cvičných směn vystaveni minimálnímu stresu a manažeři mají zase čas na jinou práci.
„Virtuální prostředí naší restaurace odpovídá 1:1 té skutečné. V programu si ji tak může zaměstnanec projít opakovaně, vracet se libovolně k jednotlivým úsekům a vše sám a v klidu nastudovat. Díky tomu se pak zkracuje doba zaškolení zaměstnance a je dříve schopný vykonávat svou práci samostatně,“ přibližuje Pyskatý.
I díky této spolupráci obrat společnosti PBRDigital loni přesáhl 20 milionů korun, a ačkoliv covid-19 mnoho plánovaných projektů přerušil, majitelé zůstávají optimisty. O práci totiž zatím nouzi nemají.
Kromě McDonald’s navázali spolupráci také s další sítí rychlého občerstvení – KFC. Pro ni vytvořili koncepci propagační roadshow po Evropských metropolích, samozřejmě opět s využitím technologie VR. Spolupráce v podobném duchu pak běží také s McDonald’s – v rámci projektu Na rovinu tour.
Cestu kupředu otevřel karton
Cesta k dnešním úspěchům začala pro Možnara s Tvrdoněm už před 15 lety. Během středoškolských studií se zakladatelé PBRDigital ve volném čase věnovali tvorbě virtuálních prohlídek. Tehdy si tak však pouze přivydělávali.
Zlom přišel až o devět let později – v době, kdy Google představil jedny z prvních dostupných brýlí pro virtuální realitu. Ty byly tehdy vyrobeny z papírového kartonu a dodnes platí za nejdostupnější podobné brýle na světě. Člověk do nich pouze strčí telefon a následně může sledovat libovolný obsah.
Dvojice kamarádů se rozhodla nenechat si tuhle příležitosti utéct. Založili „eseróčko“, koupili výsekový stroj, zdokonalili produkt tak, aby se brýle daly složit během pár vteřin, a pustili se do výroby. A taky pořídili onu zmíněnou garáž.
Foto PBRDigital
„Nejprve jsme kartonové brýle dodávali jako lepší reklamní předmět do celého českého retailu. Postupně jsme je začali vyrábět ve statisícových nákladech. Asi čtvrtina byla pro firmy a korporace, které si to mohly dovolit a už nevěděly, co mají klientům nabídnout,“ přibližuje Tvrdoň.
Jenže společnosti začaly poptávat také nějakou formu brandově zaměřeného zážitku či aplikace, který by mohly zákazníkům k brýlím nabídnout. A tak se Možnar s Tvrdoněm vrhli do vlastní VR produkce.
„Uvědomili jsme si, že už nás jen postávání u výsekového stroje nebaví, a řekli jsme si – pojďme dělat něco, co má skutečně přidanou hodnotu a zanechá ve světě naši stopu. Samozřejmě tam byla i finanční motivace. Ať si říká kdo chce, co chce, ta tam je prostě vždycky,“ dodává Tvrdoň.
Odtud už to byl, oproti dřívější spletité cestě, k současným úspěchům jen krok.
