Těžko říct, zda tradiční přípitek „na zdraví“ nebude znít od čtvrtka v tuzemských hospodách poněkud ironicky. Těžko říct, zda návštěvníci znovuotevřených podniků nebudou naopak zdraví riskovat. Jedno je každopádně jisté: Česko je s restartem pohostinských podniků ve srovnání s okolními státy unikátní.
Do konce roku neplánují otevřít restaurace na Slovensku, v Polsku ani v Rakousku. V Německu to záleží na jednotlivých spolkových vládách, ale ani tam to byť náznakem nevypadá, že by lokály ještě letos přivítaly hladové či žíznivé hosty.
Sousední Sasko naopak místo rozvolňování ještě přitvrzuje. Od zítřka tam začnou platit jedny z nejpřísnějších restrikcí v Německu, přičemž premiér Michael Kretschmer varoval před úplným lockdownem, nebudou-li pravidla respektována. Mluvit nyní v Drážďanech či Lipsku o otevření hospod je velké sci-fi.
Totéž platí pro Slovensko. „Jestliže zůstanou různé podniky zavřené během zimy na pět šest měsíců, dostaneme takovou ponorku, že nebudeme mít sílu bojovat s pandemií,“ vtipkoval sice předseda vlády Igor Matovič, nicméně „ponorce“ zatím budou muset Slováci čelit bez návštěv krčem. Minimálně do konce roku.
Mluvčí polského ministerstva zdravotnictví Wojciech Andrusiewicz k problematice uvedl: „Během zimních prázdnin zůstanou restaurace a hotely zavřené.“ A z jeho slov lze odvodit, že Poláci si budou muset počkat nejméně do 17. ledna, kdy u nich prázdniny končí.
Kontrast s Českem vyvolá i letmý pohled do nesousedících zemí. Dejme tomu Francie mluví o otevření restaurací až od 20. ledna.
Dělá tedy Česko dobře? Neuspěchalo tohle rozhodnutí? Na jednoduché otázky neexistují jednoduché a jednoznačné odpovědi. Navzdory dostupným datům je totiž ve hře stále příliš mnoho neznámých.
Provozovatelé restaurací a pivovary pochopitelně otevření vítají. Jak plyne ze studie Centra ekonomických a tržních analýz (CETA), pivovary přišly v důsledku podzimního uzavření o více než 340 milionů korun týdně, přičemž většina z nich nedosáhne na vládní kompenzace pro dodavatele v gastronomii.
„Ani s otevřením podniků nelze spoléhat na rychlý návrat k původní míře návštěvnosti,“ upozorňuje analytik CETA Michael Fanta. „Důvěra v bezpečnost gastronomie je silně otřesena a vnitřní prostory restauračních zařízení mohou být částí veřejnosti dál považovány za rizikové. Optimistický scénář kalkuluje se ztrátami tržeb 2,8 miliardy korun, ten pesimistický s 3,8 miliardy,“ dodává.
Restaurace mohly sedm týdnů fungovat pouze v režimu výdejních okének, skrz něž jim bylo povoleno vydávat jídlo. Od čtvrtka budou moci mezi šestou a dvaadvacátou hodinou obsluhovat usazené hosty. Ti však budou moci být u jednoho stolu maximálně ve čtyřech a kapacita podniku se nesmí naplnit výš než z poloviny.
I to je vítaná a výrazná změna. Podniky si polepší, začnou v rámci možností aspoň částečně vydělávat. Pokud ovšem otevření není předčasné a nepřivolá třetí vlnu pandemie – pak by bylo toto rozvolnění nejen ze zdravotního, ale i z ekonomického hlediska krátkozraké a kontraproduktivní.
Na druhou stranu je i pro odborníky velmi nesnadné určit, jaký mají na šíření viru vliv servírované obědy a čepované pivo. Berlínský soud v říjnovém rozhodnutí ohledně zavíracích časů místních podniků konstatoval, že neshledal žádný důkaz, že bary a restauranty, které dodržují stávající nařízení ohledně nošení roušek a dodržování odstupu mezi lidmi, jakkoli přispívají k nárůstu počtu nakažených.
Soud se přitom odvolal na vyjádření epidemiologického Institutu Roberta Kocha, že nárůst případů souvisí především s rodinnými oslavami. Ať tak či tak, za relativně krátký čas byl verdikt o zavírací hodině zcela bezpředmětný, i v Německu začala „zavírací hodina“ platit non stop.
Nejen proti Německu, ale i proti dalším zemím však mělo Česko určitý náskok. Spustilo lockdown dřív než ony, poněvadž druhá pandemická vlna zde udeřila v předstihu a s dramatickou razancí. Teď tedy Česko dřív rozvolňuje, byť „otočení klíčem“ u dveří hospod lze patrně vnímat jako nejspornější ze čtvrtečních změn.
