Podnikatelka Danuše Siering žije v Praze a Berlíně. V trojici komentářů pro Forbes.cz srovnává přístup a situaci v jednotlivých obchodních sektorech v Česku a Německu.
Chtěla bych psát o kulturních eventech, klubech, premiérách a vernisážích. Tímto věhlasem přece žije berlínská i pražská metropole! Jenže společenský život je nadále v kómatu a jediné, co je z kultury obou států slyšet, jsou existenční obavy umělců všeho druhu.
V Berlíně vznikla už pár dnů po březnovém lockdownu umělecká platforma United We Stream, která začala přenášet obývákové koncerty pro diváky uzavřených klubů, divadel a koncertních síní. Tenhle projekt od jara přilákal více než 40 milionů návštěvníků, představil přes 2000 umělců na 425 místech v téměř stovce měst.
Ze sbírky bylo doposud rozděleno 570 tisíc eur na podporu 66 berlínských klubů a štědrá byla na první pohled i německá státní kasa. S programem Neustart Kultur spustila v létě 2020 záchranný program v hodnotě jedné miliardy eur s cílem podpořit kulturní scénu a infrastrukturu.
To zní na první pohled velkoryse, ale ve srovnání s devíti miliardami pro Lufthansu je to spíš trapné číslo – obzvlášť když zjistíme, že tyto peníze jsou určeny pro všechny kulturní sektory od archivů přes kina po divadla nebo výtvarné umění.
Například muzejní spolky rozdělují mezi všechny galerie v Německu celkem 16 milionů eur a já pro představu dodávám, že pouze v Berlíně je galerií na čtyři stovky.
Jaký je celkový výsledek oné podpory? Opět podobný jako v Česku. Pomoc přijde moc pozdě nebo je příliš malá nebo ji dostanou jen vybraní. Z těch, kteří na podporu nedosáhli, znám osobně mnohé umělce, kteří dnes rozvážejí balíky pro Amazon, pizzu nebo vykládají zboží v supermarketech.
Dvouminutový spot Unscene z berlínské produkční dílny Cray Cray Productions je působivým svědectvím místních umělců, kteří představují nezávislou scénu. „Jsme rozděleni na hodnotné a bezcenné. Na umění, na kterém záleží, a na umění, které představuje chaos. Zdá se, že sny už nehrají žádnou roli,“ zaznívá ve spotu.
I umělci mají náklady na živobytí
V Česku byl kulturní sektor podfinancován už před krizí, což může být jeden z hlavních důvodů, proč dnes současné české umění v zahraničí – tedy alespoň v Německu – nehraje významnou roli.
„Čistě profesně jde o nemožnost vystavovat či dál pracovat na uměleckých projektech nejen v reálném čase, ale také v delším období kvůli neustálým přesunům termínů a nejistotě investic, které umělci do své činnosti vkládají,“ vysvětluje historička umění a galeristka Lucie Drdová, která se už léta pohybuje v uměleckém světě doma i v zahraničí, v Česku i Německu.
„Druhá rovina je čistě ekonomická a podobná situaci u široké veřejnosti. Je důležité si uvědomit, že umělci mají stejné životní náklady jako jiní občané a zároveň musí pokrývat výdaje spojené se samotnou tvorbou: nájmy ateliérů, skladů, technické vybavení a podobně,“ připomíná.
Blízko k nynějším problémům umělců má i ředitel Českého centra v Berlíně Tomáš Sacher. Poté, co musel uzavřít výstavní prostory, začal s kolegyní Simonou Binko vysílat podcasty Contemporary Czech Art in Berlin.
V projektu mluvilo 14 českých umělců, kteří mají pracovní vztah v Německu. „Dobře si vzpomínám na díl s Romanem Liškou,“ odpovídá Tomáš Sacher na můj dotaz, který rozhovor mu nejvíc utkvěl v paměti.
„Liška pracuje jako asistent profesorky na Bauhaus Univerzitě ve Výmaru, kde spolu s ní založil Institut pro regionální experimenty s realitou. Jeho německá zkratka IRRE znamená šílenství. A na dnešní dobu tak nějak šílené experimenty s realitou sedí.“
No culture? No future
Peníze jsou jedna věc, být umělcem věc druhá. Slovo umělec je od slova umět, to znamená umět něco, co my „normální“ lidé neumíme. Žádný malíř netvoří rád svá díla do šuplíku, žádného herce neuspokojí pozorovat sám sebe před zrcadlem.
V tramvajích, autobusech i letadlech fungují lidé pohromadě, ale divadla, koncerty a kultura se konat nesmí. Bez luxusu létat letadlem do teplých krajin asi přežijeme, ale bez kultury ne. Kdo nemá cit pro kulturu, nemá cit pro společnost.
Náš život je dnes diktován politiky, epidemiology, virology a odborníky všeho druhu. Na kulturu se zapomíná asi proto, že na rozdíl od přeplněných supermarketů neplní žaludky, ale duši.
„Pokud je celé profesní odvětví donuceno zastavit svou práci z důvodu ochrany široké veřejnosti, pak musí veřejnost zajistit, aby tito lidé mohli existovat i po koroně,“ konstatoval ve svém vzkazu na Instagramu populární německý jazzový trumpetista a fotograf Till Brönner.
Sdílení na sítích je hezká věc, ale pokud jen bezčinně přihlížíme, nebo dokonce přehlížíme umělecký svět, přispíváme k pomalému zhroucení celého systému. Bývalý německý prezident Richard von Weizsäcker kdysi řekl: „Kultura, která je chápána jako způsob života, je možná nejdůvěryhodnější politikou.“
Danuše Siering je iniciátorkou a spoluautorkou dvojjazyčné knihy Zeď mezi námi popisující příběhy Čechů žijících v Německu a Němců v Česku. Patří mezi ně i osudy českých umělců v Berlíně.
