Benešov. Otrokovice. Bílina. Kadaň. Jako kdyby vymřelo jedno tohle město do posledního člověka. Ještě jedno číslo – 106. Tolik poslanců hlasovalo ve sněmovně o nouzovém stavu. Že neprošel, víme. Že se nestane nejspíš žádná velká katastrofa, doufáme. Kraje, města a hlavně my, normální lidi, se snad budeme chovat zodpovědněji než těch 106 poslanců, co jsme si vybrali. Nebo aspoň těch 58, co bylo proti.
My víme, že jde o život. A budeme se snad podle toho chovat. Doufáme a věříme v to, aspoň já ano.
Pár věcí nevíme. Třeba proč ukázala opozice, Piráti, ODS a všichni další nebetyčnou zabedněnost a sebestřednost a nechala se unést nekontrolovaným, i když snad možná pochopitelným, odporem k Andreji Babišovi. Netušíme ani jak nás, voliče, chce přesvědčit, že bude lepší a zodpovědnější než dnešní nepříliš schopná vláda.
Víme jen, že první krok k převzetí zodpovědnosti za tuhle zemi fatálně a přitom teatrálně nezvládla. Víme, že se kvůli tomu na nás zvenku budou koukat divně a přivírat nám hranice.
Víme, že ani liduprázdný Benešov, Otrokovice, Bílina či Kadaň nepřimějou české nedospělé politiky k zodpovědnosti. Víme, že za pár měsíců budeme mít u voleb těžkou volbu.
Snad se jich navzdory mizerné reprezentaci, kterou jsme si napříč politikou před čtyřmi lety vybrali, dožijeme.
