Totalitám doby minulé vyčítáme především jejich nelidskost. Člověka drceného v soukolích moci, jeho práva obětovaná na oltář ideologie.
S chutí taky k totalitním časům přirovnáváme různé moderní snahy o lepší svět – když švédská studentka rozjede protesty, abychom si z naší planety neudělali druhou Venuši, hysterie v ní hned vidí reinkarnaci Ludmily Pelikánové nebo rovnou Pol Pota.
Když ale tady a teď „slavíme“ rok v pandemii, drtící naši lidskou přirozenost se potkávat, podnikat, bavit a prostě svobodně žít? Najednou je v pořádku obětovat člověka ideologii čísel: výrobce autodílů uvádí „tři důvody, proč je zavření fabrik úplně špatně“, ekonom vyhlíží rekordní růst ekonomiky a radí neposlouchat „těch pár levičáků“.
Co takhle poslouchat alespoň odborníky? Ne, s HDP na věčné časy a nikdy jinak!
Agitka za otevřené fabriky připomíná festival asociálnosti. Bojuje se za čísla, zatímco malí soukromníci se snaží bojovat o život v přeneseném smyslu slova a stovky našich spoluobčanů doslova. Bezmála 21 tisíc už jich bojovat nemůže. Máme plný stadion fotbalové Slavie mrtvých, ale klíčový faktor v šíření nemoci, která je zabila, nemůžeme omezit. Proč?
Nejen kapitáni průmyslu varují před hrozící „katastrofou“ a dalším zadlužováním. V situaci, kdy nás katastrofa škrtí už rok, státní dluh překonal hranici dvou bilionů a z Pardubic čerstvě přiletěla zpráva o vyhlášení stavu hromadného postižení osob, působí taková slova jako zcela odtržená od reality.
Chápu, že z druhého patra Bulovky, kde vás zrovna mimo pořadník očkují proti covidu, je jiný výhled než z fronty na testy. Nic to však nemění na skutečnosti, že vytoužený rekordní růst ekonomiky nelze obhajovat rekordním počtem nakažených a mrtvých.
Což
není myšlenka levicová, ale prachobyčejně lidská.
3. 3. 20212 min
Lukáš Grygar
editor Forbes.cz
Dlouholetý kulturní novinář, od roku 2019 editor Forbes.cz, kam přispívá také svými komentáři. Fandí podnikání, které nezapomíná na svůj sociální rozměr.