Krásná práce, krásné kanceláře, krásní lidé. Přesto se před patnácti lety Jan Zeman rozhodl, že opustí svět financí a začne s podnikáním, které mu dává větší smysl. Začal vyrábět biopotraviny a budovat firmu na principech udržitelnosti.
Dnes jeho Biopekárna Zemanka, která letos slaví patnáct let na trhu, dosahuje s pětatřiceti zaměstnanci šedesátimilionového obratu, své výrobky dodává do velkých obchodních řetězců a rozjela spolupráci s Plzeňským Prazdrojem a společnostmi IKEA a Ugo.
Přitom všechno začalo s pomocí maminky, která pekla zdravé dobroty v domácí troubě.
Jan Zeman se živil jako burzovní makléř a daňový poradce, ještě předtím, hned na začátku 90. let, s kamarády krátce podnikal, provozovali restauraci a kadeřnictví.
Sedm let ve světě peněz stačilo, aby se vracel z práce domů unavený a nespokojený. Přestože okolí nechápalo – příjmy měl vysoké a pracoval v exkluzivním prostředí. „Jenže mně chyběl smysl práce. Chtěl jsem, aby to, co dělám, mělo nějaký přesah,“ vzpomíná.
A tak s investory a bývalou ženou rozjeli v roce 2000 první projekt zdravé výživy, založili biorestauraci, biopekárnu se školicím místem a tři bioprodejny. „Byl jsem tehdy okouzlen zdravou stravou. Bylo to takové svaté nadšení,“ vypráví o svých začátcích v jiném oboru, který ho profesně i osobně přetočil o 180 stupňů.
Ke startu projektu ve velkém stylu potřebovali několik desítek milionů korun, zaměstnávali sedmdesát lidí. Po několika letech je ale dohnala právě jeho velikost. „Byla to nonstop práce. Jeden společník pak vykoupil naše podíly a znovu jsem stál před rozhodnutím, co dál,“ vzpomíná.
Póly emocí osekala zkušenost. Frustraci z práce, která ho neuspokojovala, i totální zapálení pro zdravý životní styl vystřídalo střízlivé uvažování podnikatele, který se rozhodl vybudovat firmu na základech udržitelnosti, šetrnou k životnímu prostředí. A hlavně postupně, krok za krokem – na rozvoj si musím vydělat -, to byla jeho vize.
Na rozjezd Biopekárny Zemanka, kterou zakládal v září 2006, stačilo čtyři sta tisíc korun.
Maminka Jana Zemana, cukrářka, pekla nejdřív v domácích troubách Mora v pronajatém prostoru a Jan zásoboval několik prodejen zdravé výživy. „Byl to zajímavý malý byznys, který se rozjížděl. Přišly řetězce, které chtěly naše výrobky do svých bio a lokálních regálů. Rozrůstali jsme se a navyšovali tržby od prvních měsíců,“ říká.
Po třech letech už si mohl dovolit vzít i úvěr, který potřeboval na vybavení provozu. „Jak narůstala poptávka řetězců, potřebovali jsme naši dosud ryze ruční výrobu vybavit balicími stroji, koupit nové pece… Začali jsme pracovat s bankovními zdroji a leasingem,“ vzpomíná.
Přestože Jan Zeman sám vyzkoušel makrobiotiku, vegetariánství i veganství, dnes o sobě říká, že není žádný bio- ani výživový fanatik. Jí všechno, ale v dobré kvalitě.
„Biopotraviny jsou byznys jako každý jiný, navíc inovativní s velkou budoucností. V poslední době na velkém vzestupu,“ míní o svém oboru podnikání, který se prolíná do jeho soukromého života.
Zdravou výživu si podle něj mnoho lidí zpočátku představovalo jako nevzhlednou hroudu nějakého jídla pro nemocné, poslední zhruba dva až tři roky je tento segment v řetězcích tím nejrychleji rostoucím.
I proto, jak říká, neměl nikdy problém dostat se se svými produkty do regálů obchodů, jako je Albert, Billa, Tesco nebo DM drogerie.
„I když jsme slyšeli legendy o tom, co kdo komu musí dát, aby jeho výrobky řetězce prodávaly, my jsme se s tím nikdy nesetkali. O ty naše byl zájem vždycky a až na jednu výjimku jsme se pokaždé byli schopni domluvit na dobrých podmínkách,“ konstatuje Zeman. Nejsou prý tak velký hráč, aby byli pod tlakem jako někteří dodavatelé konvenčních potravin.
Nejdřív pro řetězce vyráběli hlavně jejich privátní značky, dnes už jsou tu sami za sebe. „Jen v Albertu ještě částečně dodáváme výrobky pro jejich značku Nature Promise, ale nabízíme zde i tu svoji. Privátní značky jdou hlavně na vývoz, do Německa, Dánska, Polska a dalších zemí,“ říká a dodává, že export tvoří zhruba dvanáct procent jejich produkce, zbytek zůstává doma a část zboží putuje do sítí DM drogerie na Slovensko.
I suroviny nakupuje firma v naprosté většině případů z domácích zdrojů až na jednu položku, kterou berou z Holandska, je to nepalmový tuk na bázi kakaového másla. „Byli jsme v našem odvětví první, kdo v Evropě palmový tuk přestal úplně používat,“ říká Zeman.
I suroviny typu kakao nakupují od českých dodavatelů, kteří je dovážejí obvykle z Německa nebo Itálie. „Mouku, vajíčka nebo semínka jsme brali od českých farem, ale těch ubývá s tím, jak přibývají nároky na objem a kvalitu. Nakupujeme proto od větších dodavatelů. Jen jedna farma pro nás suší jablka a hrušky,“ konstatuje.
Svou firmu buduje Jan Zeman od začátku na principu udržitelnosti a šetrnosti k životnímu prostředí. Používají mimo jiné zelenou energii, sdílenou dopravu, ekologicky šetrné čisticí prostředky a stojí na principech cirkulární ekonomiky, tedy vracení použitého zpátky do života.
Například z papírových pytlů od mouky, které by jinak skončily v kontejneru na tříděný odpad, vznikají tašky, pouzdra na dokumenty nebo pytle na hračky.
Pustili se také do spolupráce s Plzeňským Prazdrojem, od kterého berou mláto a vyrábějí z něj Pivovarské krekry. Nábytkový řetězec IKEA začne nabízet, až se otevře, sušenky, při jejichž výrobě používá Biopekárna Zemanka kávovou sedlinu z IKEA. A se sítí občerstvení Ugo jednají o znovuzpracování výlisků z mrkve, jablek a červené řepy, které zbývají po přípravě šťáv.
Letos se poprvé rozhodli víc investovat do marketingu, rozpočet zní na milion a půl, v předchozích letech býval zhruba poloviční. Každý rok by chtěli zhruba o patnáct až dvacet procent zvýšit tržby.
I ten loňský, covidový rok, přestáli dobře, i když růst nebyl tak vysoký. Jan Zeman ale s pokorou říká, jak jsou rádi i za nižší čísla. „Máme velké štěstí a není to naše zásluha, prodejny potravin zůstaly otevřené,“ říká.
V březnu zaznamenali velký nárůst, v dubnu naopak poloviční tržby a v květnu a červnu se pozvolna vraceli na obvyklá čísla. „V kontextu situace jsme z výsledku nadšení. V řádu stovek procent narostl online prodej, který vyrovnával propady tržeb v kamenných prodejnách. A lidé se i v souvislosti s pandemií začali víc zajímat, co jedí,“ uvádí.
Složité to měli i proto, že naprostou většinu z pětatřiceti zaměstnanců tvoří ženy, mnoho z nich má malé děti. Vzájemně si všichni ale vycházeli vstříc. „I v dobách před covidem jsme se vždy snažili dohodnout, když třeba někdo potřeboval odejít dřív, nebyl problém. To se nám vrátilo, zaměstnanci byli ochotni zaskakovat, dělat přesčasy. Lidský přístup se vrací,“ popisuje Jan Zeman.
Brigádníka si totiž jen tak lehce najmout nemůžou. „Jsme řemeslná výroba a lidé se tu zaučují nejméně tři měsíce a teprve po půl roce se dostávají na standardní produktivitu,“ vysvětluje.
Mimo jiné i proto chce firma v nejbližších letech investovat do robotizace výroby, která by ale zároveň měla zachovala autentičnost jejich výrobků.
Plány mají velké, patří mezi ně i stavba vlastní výrobny na brownfieldu v okolí Sedlčan, kde mají dnes pronajaté dvě provozovny – lepkovou a bezlepkovou.
„Z covidu jsme si vzali jedno velké poučení, že je třeba věnovat se tématu digitalizace, automatizace a robotizace. Urychlili jsme procesy, které jsme připravovali, investujeme do obnovy zaznamenávání dat o výrobě tak, abychom zvýšili efektivitu. Ušetřili jsme díky tomu dvě pracovní místa v administrativě,“ hovoří Jan Zeman o tom lepším, co těžké pandemické období přineslo.
Pokud půjde vše hladce, za rok a půl už by mohli vyrábět v nové a hlavně vlastní továrně.
