Kam se hrabou ti, co pojídají ve velkém kaviár nebo lanýže, tohle byla doslova večeře za všechny peníze. A zároveň nejlepší metafora toho, co se za kratičký časový úsek stalo z bitcoinu: pokud vám letošní květen přijde až příliš chladný, připomeňte si, jak v něm rozmrznul trh s kryptoměnami – a jak spektakulární byl první zaznamenaný bitcoinový nákup.
Vše začalo tím, když programátor a vývojář maďarského původu Laszlo Hanyecz, tou dobou žijící v Jacksonville na Floridě, na diskusní fórum BitcoinTalk 18. května 2010 napsal následující vzkaz:
„Zaplatím 10 tisíc bitcoinů za nějaké pizzy. Představoval bych si tak dvě velké, protože mám rád, když mi něco zbude na druhý den na uždibování. Můžete mi ji upéct, můžete mi ji nechat doručit. Chutnají mi přílohy jako cibule, paprika, rajčata, salám – jen žádné rybí podivnosti. Jestli vás to zaujalo, dejte mi vědět a můžeme vymyslet deal.“
Pokud vám právě spadla čelist tak, že by se do ní vešla klidně celá pizza, je to adekvátní reakce. Ani žádný arabský šejch či ruský oligarcha se ještě podobně nerozmáchl, i kdyby dával takové dýško, že se po něm obsluha uklonila do pravého úhlu.
Se zájemcem si plácli až o čtyři dny později. Následně byly pizzy doručeny, snědeny (tady už je datace záhadou) – a zbytek je historie. Podle stávajícího kurzu tak Hanyecze jedna pizza vyšla na necelých dvě stě milionů dolarů, přibližně na čtyři miliardy korun. Aktuální přepočet ostatně s jistou škodolibostí nonstop nabízí web bitcoinpizzaindex.net.
Vývoj ceny „pizzy“ za posledních 24 hodin. | Foto Bitcoinpizzaindex
Jenže tehdy se možnost spektakulárního zhodnocení bitcoinu podobala představě, že se příští víkend vydáme na dovolenou na Jupiter. Pro Hanyecze nešlo o strašidelné finanční selhání, naopak. Liboval si i přesto, že zaplatil za dodávku dvou pizz od Papa John’s podle tehdejšího kurzu bitcoinu asi 41 dolarů, přičemž reálnou hodnotu pizzy sám odhadoval na zhruba 30 dolarů. Podstatné pro něj bylo něco úplně jiného.
„Pro mě to byla pizza zadarmo,“ vysvětloval před lety pro americký Forbes. „Chápejte to tak, že jsem prostě těžil bitcoiny a ten den jsem konečně nabyl pocitu, že jsem to na internetu vyhrál. Vždyť jsem dostal pizzu za to, že jsem přispěl k open source projektu. Většinou vás koníčky stojí čas a peníze, mně tohle hobby zaplatilo večeři.“
Navíc – Hanyeczovými slovy z jiného rozhovoru – měl tehdy bitcoinů tolik, že je prostě už chtěl směnit za něco hmatatelného. Kdo ví, kudy by se dějiny kryptoměn ubíraly, pokud by neexistovali podobní bořitelé hranic. Aby bitcoin získal dnešní horentní hodnotu a nezůstal jen teoretickou hříčkou, bylo potřeba se trochu rozmáchnout.
To, co zpětně vypadá jako čiré šílenství, tedy bylo maximálně racionálním rozhodnutím: „Frustrovalo mě, že těžím a těžím, ale nic si za to nemůžu koupit.“
V nedávném období největšího bitcoinového boomu, kdy jeho hodnota dosáhla téměř na 60 tisíc dolarů, rostla i teoretická cena pizz. Ty se Hanyeczovi odhodlal zaplatit a poslat jiný uživatel fóra BitcoinTalk, tehdy devatenáctiletý kalifornský student Jeremy Sturdivant. Jenže zatímco z Hanyecze je bitcoinový Mozart a muž, který se nebál zbořit bariéry, Sturdivant, zůstal dějinným Salierim, neboť dostal šanci a zcela ji promrhal.
Všechny své získané bitcoiny totiž obratem utratil za cestování. „Ale jsem hrdý na to, že jsem mohl sehrát svoji roli v dějinách tohoto globálního fenoménu,“ řekl s odstupem let pro NY Post.
Podobných situací by ostatně šlo najít mnoho. Příběhy o bitcoinech zapomenutých na nepoužitém harddisku, schovaném kdesi v nedohledatelném nepořádku. Příběhy o bitcoinech, které kdosi omylem smazal, jen tak daroval, zahodil… Mýty a legendy se rojí jako mouchy dosedající na zbytek nedojedené pizzy.
A že takových zbytků bylo: jakmile totiž Hanyecz zjistil, že kryptoměna už není pouhou hříčkou pro IT nadšence, jen v létě 2010 utratil za další pizzy sto tisíc bitcoinů, s lehkou tolerancí dnešních 40 miliard korun. To by ho třeba v našem žebříčku nejbohatších Čechů posunulo na hezké 7. místo.
Nikdy už nezjistíme, jestli z nich neměl těžký žaludek, těžkou hlavu ale prý nemá určitě: „Rád na to vzpomínám tak, že to pomohlo věci. Kdybych to neudělal já, našel by se někdo jiný.“
