Naděje má v tomto případě složitý název DCVAC/OvCa. Jde o přípravek dávající naději ženám s rakovinou vaječníků, které v současnosti dvě třetiny pacientek podléhají. Vyvíjí ho biotechnologická společnost Sotio vlastněná skupinou PPF a finální data z druhé fáze klinické studie právě dnes prezentovala na prestižním kongresu Americké společnosti klinické onkologie (ASCO).
Výsledky tam představil profesor Lukáš Rob, přednosta gynekologicko-porodnické kliniky pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. A hovořil o nich také pro Forbes.cz.
Pro ASCO jste mluvil k odborníkům – jde ale přípravek přiblížit laikům?
Jde o protinádorovou vakcínu a vyvíjí se už dvacet let. U jeho zrodu stála profesorka Jiřina Bartůňková z 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy se svým spolupracovníkem, dnes profesorem Radkem Špíškem, šéfem Sotia.
Po desetiletém výzkumu, kdy proběhla první fáze klinické studie, bylo jasné, že pokračování již není na akademické půdě možné, protože otevření druhé fáze znamená investici v řádu desítek až stovek milionů korun. Přípravku se ujala společnost Sotio a díky ní začala v roce 2013 druhá fáze prováděná na pacientkách, při níž bylo do studie zařazeno zhruba sto žen.
Vakcína se podávala ke stávajícím způsobům léčby?
Pokud to jde, vaječníkové nádory se nejprve operují se snahou o maximální odstranění nádoru a jeho metastáz. Poté přijde na řadu chemoterapie a přidáním protinádorové vakcíny se zkoumalo, zda by se po této léčbě dokázalo zlikvidovat to, co nedokázala operace a chemoterapie. Zda tedy může pacientkám prodloužit dobu přežití, případně je lze zcela vyléčit.
Studie měla tři ramena: V jednom probíhala klasická chemoterapie, ve druhém jsme dávali vakcínu během chemoterapie a krátce po ní, ve třetím jsme podávali vakcínu až po ukončení chemoterapie. První výsledky jsme prezentovali na ASCO v roce 2018 a hrozně zajímavé bylo, že jsme měli v technologickém postupu dva roky náskok před americkými pracovišti, která jsou jinak absolutní špičkou. V té době šla ovšem celá studie objektivně hodnotit jen s velkými limitacemi, nyní máme opravdu relevantní data.
Prof. Lukáš Roth
Photo by Jan Schejbal
www.jan-schejbal.cz
Než se k nim dostaneme, zkuste mi vysvětlit princip fungování přípravku…
Jako se na transfuzní stanici odebírají různé součásti krve, tady se pacientkám odebere jen jeden druh bílých krvinek, takzvané monocyty, které jsou složitým procesem aktivovány v dendritické buňky, poté se v laboratoři setkají s nádorovými buňkami karcinomu ovaria a jak já laicky říkám, dostanou bojovou náladu, takže se s nimi účinně poperou. Cílem bylo prověřit, nakolik je přípravek schopen zlikvidovat nádorové buňky, které odolaly předchozí léčbě.
Které neodstraní operace ani chemoterapie?
Vaječníkové nádory se musíme nejprve pokusit odoperovat, což ale nedokážeme vždy, potom na ně zaútočí chemoterapie. Po ukončení léčby jsou mnohé pacientky v pořádku, ale zhoubné nádory vaječníků jsou toho charakteru, že se pár nádorových buněk chemoterapii jako by schová, získá rezistenci a po určité době začne recidiva onemocnění.
Právě
to je u vaječníkových nádorů největší problém, takže idea v
souvislosti s vakcínou je, že ta pošle do pacientky bojovníky,
kteří se zbylým nebezpečím zatočí. Velkým bonusem je, že v
látce odebrané z krve pacientky není nic cizorodého, proto má
úžasný profil toxicity, tedy prakticky neškodí.
Jak nebezpečný tento druh rakoviny vlastně je?
Dvě třetiny žen s ovariálním nádorem na onemocnění bohužel umírá. Podaří-li se nám odoperovat nádor, přežije okolo osmdesáti procent pacientek, ale jakmile necháme v těle mikroskopický nádor do jednoho centimetru, padá úspěšnost na čtyřicet procent. A u ponechaného nádoru většího než pět centimetrů je to pouhých deset až patnáct procent. Toto onemocnění je bez diskuse největší „smrťák“ u gynekologických nádorů.
Finální výsledky vaší druhé fáze klinické studie ukazují, že by mohl být boj proti „smrťákovi“ efektivnější?
Výsledky trojramenné studie ukazují nejlepší data v rameni, kdy je vakcína podávaná po ukončení chemoterapie. V takovém případě dokáže zřejmě přípravek prodloužit život pacientek s trendem, že se jich řada zcela vyléčí. Co je ovšem nejzajímavější, a bylo to i hlavním poselstvím aktuální prezentace pro ASCO, že jsme se v Sotiu zabývali i tím, proč některé pacientky na vakcínu reagují velmi pozitivně, a jiné ne.
Na co jste přišli?
V organismu máme killery, zabijáky – v podstatě bílé krvinky, cytotoxické T-lymfocyty, přičemž biomarkery nám ukázaly, že u pacientek velmi záleží na tom, zda má těchto lymfocytů v nádorové tkání hodně, nebo málo. U těch, které jich mají málo, tedy samy o sobě nejsou schopné se s nádorem vypořádat, byl po aplikaci vakcíny statisticky zaznamenán úžasný efekt.
Jak úžasný?
U žen s nádory, které měly málo zmiňovaných killerů, přišla po podání vakcíny kladná reakce organismu v devadesáti procentech, přičemž bez vakcíny jde jen zhruba o pětatřicet procent. To je až šokující rozdíl, na hranici reality. Ale abychom optimismus brzdili, což Sotio vždy důsledně dělá: v každém rameni studie bylo jen okolo třiceti pacientek, tedy potřebujeme tento trend ověřit na mnohem větším souboru pacientek.
Čímž se dostáváme ke klíčové třetí fázi klinické studie…
Třetí fáze klinických studií vyžadují, aby bylo do studie zahrnuto osm set až dvanáct set pacientek. Jedině tak se dá dokázat před zavedením do klinické praxe, že vakcína skutečně funguje, a jasně definovat skupinu žen s ovariálními nádory, které z ní mají největší prospěch. Každému ale musí být jasné, že třetí fáze je extrémně nákladná. Bude výhradně na rozhodnutí managementu Sotia, zda a jak bude projekt pokračovat.
Prof. Lukáš Roth
Photo by Jan Schejbal
www.jan-schejbal.cz
A kdyby to bylo na vás?
Jsem přesvědčen, že by se přípravek měl dál testovat ve smyslu „udržovací“ léčby, kdy se vakcína podá ihned po první linii chemoterapie. Zde vidím největší šanci, aby vakcína „dokončila“ zničení nádorových buněk, které odolaly chemoterapii. Protože na rovinu – zatím jsme na tuto nemoc nic efektivního nenašli. Když onemocnění zrecidivuje, dokážeme drahými postupy život prodloužit, ale nedokážeme pacientky zcela vyléčit.
V
současnosti se po chemoterapii u žen
s detekovanou genetickou mutací podávají takzvané PARP
inhibitory, které pomáhají na jiném principu než vakcíny.
Jejich nevýhodou je, že je nemůžete
pro toxicitu kombinovat s chemoterapií a vysokou efektivitu
prokazují zejména u žen s genetickou (BRCA) mutací. Výhodou
DCVAC je, že vakcína není toxická a může být efektivní i u
žen bez genetických mutací.
Za mě je zásadní být ve správný čas na správném místě – aby po podařené operaci následovala chemoterapie a pak přípravek, který zamezí recidivě. Boxerskou hantýrkou řečeno, hlavní je utlouct nádor v prvním kole, protože v pátém nad ním zkrátka nezvítězíte.
Umíte odhadnout, v jakém časovém horizontu by mělo být jasné, co bude s přípravkem dál?
Neumím, není to otázka pro mě. Je klidně možné, že se přípravek v této fázi prodá, to se běžně děje, pokud o něj bude ovšem mít zájem nějaká farmaceutická firma. Logicky proti sobě stojí zvažování, jestli investovat další stovky milionů, nebo mít profit z případného prodeje, nebo vývoj přípravku zcela zastavit. Nedávno zesnulý majitel PPF Petr Kellner byl vizionář a Sotio bral jako své dítě, teď uvidíme, jaký další směr firma zvolí.
