Takový nůž dokáže notně potrápit. Své by o tom mohl vyprávět leckterý turista, který kromě bůčkové paštiky zapomněl v boční kapsičce batohu houbařskou rybičku, načež společně s londýnskou ostrahou letiště vytvořil tu správnou ragbyovou mlýnici.
Koncová světla letounu směr domů pak sledoval úzkým okýnkem zadržovací cely, než dorazil superintendant, který lakonické prohlášení „ajemnotteroristvopravdu“ přijal s kamennou tváří a žabikuch hodil do speciálního boxu…
Ne, nečtete jednu z povídek Šimka a Grossmanna ani úryvek ze Švandrlíkova Kopyta a Mňouka, nýbrž facebookový status Městské policie Přerov. Status z pera policejního rady Miroslava Komínka, zástupce jejího ředitele pro výkon služby, který za své psaní 9. června obdržel cenu Magnesia Litera.
Když se před dvěma lety na přerovské policii rozhodli, jak říká Komínek, vstoupit do temných vod sociálních sítí, netušili, že bude mít jejich facebookový profil letos na jaře 27 tisíc sledujících – a on sám že si odnese literární cenu, kterou v Praze přebíral mimo jiné vedle shakespeareloga Martina Hilského.
Největší boom nastal podle Komínka loni na podzim, kdy se jeden z jeho vtipných statusů rozjel stovkami sdílení na další profily a lidé se smáli a smáli. Dokonce i my v redakci, kde jsme s kolegyní Irenou Cápovou utíraly slzy smíchu, když líčil potíže, které musí strážníci řešit v čase Dušiček:
Přichází právě v čase, kdy listí barvy pivního ležáku pokrývá trávníky a kdy děti ve školkách křepčí v děsivých kostýmech. Ty rachitické převlečené za kostlivce, ty korpulentnější za dýně. Pro oživení si pak tyto kostýmy mění, a to je teprve děsivé…
Jeho statusy jsou tak vtipné, že z nich vzniká kniha 365+1 příběh strážníků z Přerova. V červenci by měla vyjít ve spolupráci s partou lidí z Pracovny, multifunkčního prostoru s coworkingem, kavárnou a jednou z největších bezplatných knihoven v Česku. A navrch díky penězům vybraným na platformě Donio.
Miroslav Komínek, kterého jsem zastihla, když spěchal ráno na vlak z Prahy do Přerova po slavnostním galavečeru, ocenění příliš neřeší. „Okolí včetně mé ženy ho asi prožívá víc než já,“ směje se. Každá cena prý ale potěší a tahle je určitým zadostiučiněním a možná prý přispěje přesně k tomu, o co se svými statusy snaží – propagovat městské strážníky.
„Zpětná vazba je důležitá. Vždycky mám radost, když slyším: Viděli jsme vaše kluky v uniformách a hned jsme se na ně dívali jinak,“ říká Komínek, který věří, že i jeho legrační statusy mohou přispět ke zlepšení vztahu mezi strážníky a veřejností a celkově vnímání práce policie.
Úrodné Pobečví bylo odpradávna velkým lákadlem pro různé živočichy, poutníky či osídlence. Ať už šlo o lumíky, které…
Zveřejnil(a) Městská policie Přerov dne Pondělí 24. května 2021
Sám přišel k psaní trochu jako slepý k houslím. „Dcera nikdy nesmí najít moje vysvědčení a učitelka češtiny se asi v hrobě obrací,“ říká s nadsázkou, se kterou píše na Facebook. Celý život chtěl být policistou, prý s výjimkou krátkého období, kdy toužil stát se popelářem. U policie pracuje dnes čtyřiačtyřicetiletý Komínek od roku 1997.
Je literárním samoukem a svoje minipříběhy píše doma po pracovní době. V práci si projede pro inspiraci případy a ve volném čase tvoří. Někdy má hotovo během pár minut, jindy to trvá déle. „Je důležité, aby forma nepřevážila nad obsahem. Když zjistím, že to tak je, smažu a přepíšu,“ prozrazuje.
Sám rád a pravidelně čte, protože i díky četbě rozvíjí své jazykové schopnosti. Nepohrdne dobrou fantasy a českou literaturou. „Žádné těžké čtení. Rád se odreaguji, Kulhánek, Kotleta a spol.,“ usmívá se policista.
Když se ptám, jestli už dorazil na nádraží – rozhovor vzniká za pochodu –, konstatuje, že se prochází před ním. „Právě mně ujel vlak,“ hlásí.
„Kvůli našemu telefonování,“ vyděsím se upřímně.
„To nevadí, za hodinu jede další!“
Strážník, jak má být.
