Věra Maradová žehlila a chystala věci na cestu do Litoměřic. Tam měla dnes s manželem prodávat víno z jejich rodinného vinařství Marada. Když se podívala z okna, nevěřila svým očím. Viděla, jak po zahradě skáče velká trampolína. A vzápětí uslyšela šílenou ránu.
Tornádo urvalo komín a střechu jejich domu. Chvíli na to lítaly oknem věci do domu. S malými dcerkami, které se zrovna koupaly, utekla do přízemí k prarodičům a než se vzpamatovali, bylo v pěti minutách po všem. Takřka doslova.
Místo cesty do Litoměřic teď sčítají s manželem škody. Ničivý vítr jim vzal střechu i komíny z domu, ve kterém žijí, strhl střechu ze stodoly, ve které mají uskladněná vína, zničil sklad i sklep, poničil traktory. Rozhodující ale bude, jak moc zničil vinohrady, které rodinu Maradových živí.
„Byl jsem tam ještě v noci, něco je poničené, něco v pořádku, nalítal tam bordel z celé dědiny. Navíc hodně vinic zničily už kroupy, co přišly před pár dny. Vinice v Lužicích vůbec neexistujou. Prostě nejsou. Nejsou tedy ani stromy, nic. Brambory to vyoralo,“ říká do telefonu Petr Marada.
Signál neustále padá a on sám má plné ruce práce, s partou kamarádů odklízí hromady suti. Škody zatím počítá asi na čtyři miliony korun, dopady přírodní katastrofy ale můžou být ještě větší. Záleží, jestli se podaří zachránit úrodu na vinicích a hlavně jestli se o ni bude mít kdo starat.
„Vůbec nevím, kdo to bude dělat. Na sedmdesát procent mých pracovníků jsou lidi z Mikulčic, kteří teď taky mají hlavní starost, aby měli kde bydlet,“ říká Petr Marada.
Jeho menší vinařství prodává naturální, autentická vína ve špičkových restauracích v Česku, jako je třeba olomoucké Entrée, ale vyváží i do Kanady, Velké Británie, Švédska, Německa nebo třeba Dánska. Zrovna tam měli v pondělí posílat novou paletu vín.
„To asi nezvládneme, uvidíme,“ říká Petrova manželka Věra, která večer po bouři aspoň rychle zachraňovala papírové smlouvy. Do domu pršelo a počítač jim spláchla voda.
Kolik vítr zničil už hotového vína v láhvích, zatím nedokáže říct. Do stodoly, ve které mají sklad a které tornádo sebralo střechu, se bála jít, aby na ni něco nespadlo.
I přes šílenou situaci si ale manželé Maradovi zachovali chladnou hlavu. Ještě v noci Petr Marada objednal tesaře a dřevo, co nejvíc šlo, aby se mohli pustit do práce a udělat novou střechu. Hned ráno přijeli na pomoc i první kamarádi.
„Střechu nemáme na žádné budově, ale jsme na tom ještě dobře. Jsme zdraví,“ říká Věra Maradová. A podobně to vidí i její manžel: „Musíme začít znova. Zachránit vinohrady, abychom měli na opravu. A pak spravit baráky a celú dědinu.“
