Nekončící závod v dobývání vesmíru začíná v těchto dnech psát svou další kapitolu. Už za pár hodin odstartuje z kalifornského Mojave Air and Space Port raketoplán SpaceShipTwo s miliardářem Richardem Bransonem na palubě. A motory už pomalu startuje i Jeff Bezos, který by měl hranici zemské atmosféry opustit v úterý 20. července.
V rámci nabitého měsíce plného zlomových momentů moderní kosmonautiky si však připomínáme také jedno kulaté výročí. Už za pár dní tomu bude deset let od chvíle, kdy na přistávací ploše floridského Kennedyho vesmírného střediska naposledy přistál raketoplán Atlantis.
Poslední z proslulé pětice strojů (Columbia, Challenger, Discovery, Atlantis a Endeavour) v rámci programu Space Shuttle amerického úřadu pro letectví (NASA) úspěšně uzavřel svou poslední misi 21. července 2011, tedy více než třicet let od prvního startu raketoplánu Columbia.
Historie Space Shuttle se začala psát v době, kdy v Americe vrcholil tehdejší program Apollo. Po dobytí Měsíce si musela NASA vytyčit nové cíle. Prezident Richard Nixon proto zkraje roku 1969 nechal vytvořit pracovní skupinu, která měla vytvořit plán pro budoucí směřování celé agentury.
Za onu ideální cestu skupina označila návrat k paradigmatu Wernhera von Brauna – původně nacistického konstruktéra, který po druhé světové válce spolupracoval na vesmírném programu Spojených států. Do zámoří se dostal s řadou dalších německých vědců v rámci operace Paperclip s cílem využít jejich znalosti z oblasti chemie, raketové vědy nebo medicíny.
Zkoumání vesmíru podle něj mělo postupně zahrnovat několik kroků. Za stěžejní bod celé této koncepce však můžeme označit cíl: vyvinout opakovaně použitelnou kosmickou loď, která výrazně zlevní a usnadní přístup do vesmíru. Taková technologie následně umožní vybudování vesmírné základny, z níž bude možné pořádat expedice na Měsíc a později i na Mars.
President Richard M. Nixon shares a joke with the Apollo 11 crew aboard the recovery ship the USS Hornet. The three crew members, already confined to a mobile quarantine unit, are (from left to right) Neil A. Armstrong (commander), Michael Collins (command module pilot) and Edwin "Buzz" Aldrin (lunar module pilot). Apollo 11 splashed down after the historic lunar landing mission on 24 July, 1969. Splashdown occured in the central Pacific, about 1500 km southwest of Hawaii & only 22 km from the waiting recovery ship. The crew remained in quarantine for 21 days.,Image: 102969888, License: Rights-managed, Restrictions: , Model Release: no, Credit line: Profimedia
Prezident Richard M. Nixon s astronauty Apolla 11
Tak ambiciózním plánům však bránil omezený rozpočet NASA, který tehdy činil 4,25 miliardy dolarů (2,3 procenta federálního rozpočtu), ale i sám Nixon. Do roku 1972, kdy byl připravovaný vesmírný program představen veřejnosti, se navíc rozpočet agentury dále snížil na 3,4 miliardy dolarů. Agentura tak musela systém Space Shuttle dále zjednodušit do takové podoby, v jaké ho známe dnes.
„Původní vizí NASA bylo vytvořit dvoustupňové vozidlo, které bude možné zcela využívat opakovaně. Hypersonický, okřídlený první stupeň měl vynést raketoplán na hřbetu do výšky nejméně 15 240 metrů. Poté by se vrátil zpátky na Zemi, zatímco orbiter by pokračoval v letu do vesmíru,“ vysvětlil v roce 2011 Roger Launius, kurátor historie vesmíru z National Air and Space Museum pro server Space.com.
První testovací exemplář orbiteru s názvem Enterprise byl uveden do provozu v září 1976. Během následujícího roku pak absolvoval několik zkušebních letů, hranice kosmu však nikdy nedosáhl. To se povedlo až raketoplánu Columbia, který z mysu Canaveral odstartoval 12. dubna 1981.
Navzdory původnímu plánu, který počítal s tím, že stroje budou v provozu pouhých deset let, NASA využívala technologii z přelomu sedmdesátých let až do druhé dekády 21. století. Ve vývoji kosmických korábů druhé generace totiž agentuře zabránily, jak už bylo zvykem, problémy s financováním.
Výše zmíněná Columbia se však dlouho očekávané výslužby bohužel nedočkala. V roce 2003 následovala nešťastný osud raketoplánu Challenger z roku 1986. Během nehody, ke které došlo při návratu z její 28. mise, zahynulo všech sedm astronautů na palubě.
View of the space shuttle Challenger in orbit above the Earth. The photograph was taken by the free-flying shuttle pallet satellite (SPAS-01) on June 22, 1983, during shuttle mission STS-7.,Image: 102971322, License: Rights-managed, Restrictions: , Model Release: no, Credit line: Profimedia
Raketoplán Challenger
Dohromady flotila Space Shuttle během tří dekád provozu absolvovala 135 misí, během nichž opakovaně vynesla na oběžnou dráhu nejen astronauty, ale také satelity a další zařízení. Raketoplány, za jejichž výrobou stála společnost Rockwell International, významným dílem napomohly také ke stavbě největší umělé struktury ve vesmíru – Mezinárodní vesmírné stanice (ISS).
Od chvíle, kdy NASA oficiálně ukončila provoz svých raketoplánů, bylo dlouhou dobu jedinou možností, jak dostat americké astronauty do kosmu, využití ruských raket Sojuz, které už od sovětských dob pravidelně startují z kazašského kosmodromu Bajkonur.
Situace se změnila až v listopadu 2020, kdy Američané v rámci prvního soukromého letu využili kosmickou loď Crew Dragon společnosti SpaceX miliardáře Elona Muska.
