Uvázal si kravatu, oblékl sako a vydal se vstříc jednomu z vrcholů své profesní kariéry. Šéf Komerční banky Jan Juchelka měl před sebou přednášku na Harvardu. Kvůli pandemii však místo červených cihel prestižní univerzity nasával atmosféru pražského činžovního bytu.
„Velká škoda,“ ohlíží se za událostí z počátku letošního jara. „Moc bych si možnost být tam a povídat o agilní transformaci Komerčky užíval,“ dodává s upřímným, ale již smířeným výrazem ve tváři.
„Strašlivý osobní příběh“, jak Juchelka s nadsázkou přednášku označuje, nicméně představuje jediný stín, jímž musel generální ředitel třetí největší české banky v koronavirových časech projít.
Komerčka navzdory počáteční nejistotě první pandemický rok zvládla. Skončila v zisku (i když se jí o desítky procent zmenšil) a hrála důležitou roli ve zvládnutí situace nejen z ekonomického úhlu pohledu, což Jana Juchelku těší obzvlášť.
„Myslím, že Česko má před sebou jeden z nejsilnějších pozitivních růstů za dlouhé období, který by měl pokračovat i v roce 2022, kdy by růst HDP měl převyšovat čtyři procenta. To je po loňském propadu o 5,6 procenta velmi dobrá zpráva,“ předvídá rodák z Bohumína.
Kvůli pandemii se nicméně země ještě více zadlužila. Část společnosti kritizuje, že bobtnající dluh se negativně odrazí na našich životech. Protistrana oponuje, že dluh je vůči HDP nadále nízký…
Pravdou je, že zadlužení České republiky zůstává ve srovnání s ostatními ekonomikami stále velmi nízké. Co nám může způsobit bolest je struktura výdajové stránky, skutečnost, kde se peníze investují, případně rozdávají.
Důležité bude rovněž, jestli Česká republika využije potenciál české ekonomiky a zdroje, které může aktivovat v průběhu tohoto i nadcházejícího roku – jak národní, tak z Evropské unie. Pakliže s nimi bude nakládat moudře, mohou posloužit jako velmi dobrý akcelerátor dlouhodobého rozvoje.
Hovoříte o rozdávání, máte tedy pocit, že stát peníze v době pandemie neinvestoval smysluplně?
Dovolím si pandemické období rozdělit na na několik fází. Během první koronavirové vlny, kdy lidé, ekonomika i vláda čelili šoku, bylo potřeba situaci co nejrychleji uklidnit, a to se myslím podařilo. Rychle se spustily programy podpory lidí, zaměstnanců, živnostníků i zaměstnavatelů. Do toho na monetární straně ČNB doplnila rejstřík svých nástrojů, čímž nenastal šok z případného nedostatku likvidity.
V krocích následujících, kdy vláda nabírala masivní porce dluhu, se ale vynaložené finance podle mého soudu mohly více využít ve prospěch investic a ne nezbytně na podporu skupiny obyvatelstva, které nezbytně neutrpěly největší škody.
Zároveň si ale myslím, že stále není nic ztraceno. Pořád je možné české veřejné finance provést pozitivní restrukturalizací, aby se věci dostaly zpět do zajetých kolejí a Česká Republika si vzala z nastalé situace pozitivní impuls pro další pozitivní rozvoj.
Zvládl tak stát pandemii?
Nelze nevidět sektory, které byly ze strany vlády masivně postiženy. S naprostou empatií říkám, že se u nás odehrávaly velmi dramatické příběhy, zejména v sektoru služeb: v oblasti ubytování, stravování, rekreací. Návrat do normálu bude trvat dlouho a ne každému se podaří.
Česko jako celek, když se podíváme na výkonnost ekonomiky, ale proplulo covidovými peřejemi relativně dobře navzdory sektorovým těžkostem a tragédiím. V tomto ohledu bych vypíchl zejména dvě věci: exportéry, kteří přes narušení odběratelsko-dodavatelských vztahů pokračovali ve své činnosti, a banky, které dělaly vše proto, aby stály na straně těch, co situaci musí řešit.
Nikdy nedošlo k tomu, že by banky přestaly fungovat, dodávat likviditu do české ekonomiky nebo financovat české podniky a domácnosti. Ba co víc byly aktivní v poskytování odkladů splátek či úvěrů částečně garantovaných státem. A hrdě dodávám, že naše pobočky až na výjimky nepřestávaly poskytovat svůj servis.
