I z kluka, z nějž padalo oblečení a ztěžka popadal dech, se může stát terminátor. A co víc, může zařídit zrození skutečného Terminátora, proto Tommy Kono roky pravdivě odpovídal: „Jestli znám Arnolda? To Arnold zná mě.“
A znát byste ho měli i vy: se startem olympiády v Tokiu se sluší připomenout jednoho z nejvýlučnějších olympijských šampionů, který inspiroval ke zvedání činek samotného Schwarzeneggera.
To místo se jmenuje Tule Lake, ale i pro člověka s velmi povrchní znalostí angličtiny má dost zásadní nedostatek: není tam žádné jezero. Není tam takřka nic, jen poušť a písek. Jen tehdy přibyli dozorci, ostnaté dráty, žízeň, hlad, pohrdání. Dost na to, abyste dostali strach o své děti, o Tommyho se však museli bát obzvlášť.
Jedenáctiletý
chlapec vážil pouhých 33 kilogramů. Odmala ho soužilo astma a
jeho maminka zkoušela téměř všechno, kouř z bylin, dokonce i
prášek z hadů. Musela přestat i s tím, neboť u nich v roce 1942
začali bušit na dveře vojáci. Každý jedno zavazadlo – a do
vlaku! Jedete „k jezeru Tule“.
„Nahnali nás tam
jako stádo. Na takovém místě ztratíte kontakt s civilizací,“
řekl pan Kono v jedné ze vzácných chvil, kdy byl ochoten trápit
se vzpomínkami. Zuřila druhá světová válka, Japonci zaútočili
na Pearl Harbor a vláda USA se rozhodla, že 120 tisíc lidí
japonského původu – řada z nich s americkým občanstvím –
představuje bezpečnostní hrozbu.
Razie, vlaky, transporty… A také internační neboli segregační tábory. Lágry. Právě v jednom z nich započala neuvěřitelná cesta muže, který by mohl být zobrazen uvnitř jednoho z olympijských kruhů. Který svojí story převyšuje všechno hudrání nad předražeností a nabobtnalostí olympiád, neboť jeho nezdolnost je důkazem toho, že sport může někomu změnit život.
Ale zpátky do Tule Lake, kde není jezero a nebyla tam ani lidskost. Toto místo platilo pro japonské Američany za jedno z nejhorších. Posílali sem ty s cejchem „neloajální“, v dlouhých barácích neexistovalo soukromí, nebyla tu tekoucí voda, zuřila zde povstání, dozorci vyhlašovali stanné právo.
A mezi tím vším,
což zní jako protimluv, pouštní vzduch dělal dobře Tommyho
plícím. Rodina tak odmítla možnost přesunu do některého z
„fešáčtějších“ táborů a budoucí šampion, tou dobou
obyvatel bloku 27, navíc odvedle uslyšel zvláštní zvuky. „Tam
jsem se seznámil se vzpíráním,“ řekl v dokumentu stylově
nazvaném Arnold knows me: Tommy Kono story.
I na Ameriku je tohle opravdu vymykající se selfmademan. Rodina se vrátila do Sacramenta, Tommyho pohltil svět želez a postava se mu měnila z I na Y, jak mu rostly svaly a rozšiřoval se hrudník. I přes útrapy netrpěl pocitem křivdy, a tak sportoval v barvách USA.
Svízelím nebyl konec, na Kona chladná ruka války sáhla ještě jednou, tentokrát naštěstí na poslední chvíli ucukla. V roce 1950 musel narukovat a chystal se Koreje, kde zahynulo téměř 40 tisíc Američanů.
Aby to bylo ještě spletitější, Kono byl vojenským kuchařem, neboť se mu líbilo, že ti za den práce dostávali den volna: „Měl jsem tak dost času na trénink, jenže potom jsem se dozvěděl, že v Severní Koreji si myslí, že americká vojska budou bez teplého jídla demoralizovaná, a tak začali zabíjet všechny kuchaře.“
Místo povolávacího rozkazu ale nakonec dostal rozkaz ještě víc trénovat. „Někdo ve Washingtonu si očividně pomyslel, že budu mít dobrou šanci na olympiádě v Helsinkách 1952. Asi tak lze říci, že mi vzpírání zachránilo život,“ přisvědčil. „Místo cesty do Koreje jsem najednou měl reprezentovat Ameriku, což pro mě představovalo ohromnou příležitost.“
Ohromnou a taky zlatou. Tam získal první olympijský triumf, další přidal v Melbourne 1956 a napotřetí v Římě 1960 vybojoval stříbro. V 50. letech slavil rovněž šest titulů mistra světa, vylepšil 26krát světový rekord. A co víc, inspiroval Terminátora.
„Byl jsem ten nejpohlednější chlap světa,“ rozesmál se ve zmíněném dokumentu a i přes sebeironický tón si to mnozí opravdu mysleli, svojí postavou antického poloboha si vysloužil čtyřikrát ocenění Mr. Universe, jakýsi olympijský titul pro kulturisty. Ten titul, jímž začínala kariéra Arnolda Schwarzeneggera – a toho jako kluka ke zvedání činek inspiroval právě pohled na Konovy svaly.
Kono už od 50. let žil na Havaji, což ale neznamená, že by tam jen hleděl do oceánu s věncem kytic okolo krku. Dotkl se i světa sportovního byznysu: vymyslel vzpěračské nákoleníky a náloketníky, dnes standardní součást jejich výbavy, a Adidasu pomohl vylepšit vzpěračskou obuv, za což mu šéf firmy Adi Dassler zkraje 70. let předal šek na dvě stě dolarů.
Roky plynuly, Kono trénoval reprezentaci Německa i Mexika, působil jako funkcionář. Při hrách v Atlantě 1996 ho při stém výročí moderních olympijských her sice zařadili mezi stovku významných šampionů, na Havaji přesto dožíval v ústraní – než se o něm Ryan Yamamoto rozhodl natočit dokument, který jeho fascinující příběh konečně představil světu.
Kono se premiéry nedočkal, v roce 2015 zemřel na selhání ledvin. V 85 letech, jako otec tří dětí a dědeček tří vnoučat. A hlavně jako muž, jehož příběh se sluší připomenout před každou olympiádou, což letos udělal mimo jiné Google Doodle.
V den svých
nedožitých 91. narozenin tak na obrazovkách počítačů mladík s
brýlemi na tváři zvedal činku dokola a dokola. Tak, jak to dělal
od chvíle, co z bloku 27 vykročil tím správným směrem.