skip to main content
Forbes History

Skutečný Forrest Gump. Vlezl do špatného autobusu a změnil tím dějiny světa

To si takhle jednoho dne vyberete špatný autobus a díky vaší přítomnosti v nesprávném autobuse se vydá správným – či alespoň normálnějším – směrem geopolitický a ekonomický řád celého světa.

Upřímně řečeno, Glennu Cowanovi nic jiného nezbylo než zvolit jiný vůz. Ten jeho mu ujel. Nemohlo ho tedy překvapit, že po nástupu nepoznává pasažéry. A zatímco on zaskočen nebyl, zpoza sedaček na něj hleděli lidé s nefalšovaným úžasem v zešikmených očích.

Ač měl vizáž dlouhovlasého rockera a hlásil se k hnutí hippies, ve skutečnosti byl Glenn Cowan americkým reprezentantem ve stolním tenise. A na světovém šampionátu, který se v únoru 1971 odehrával v japonské Nagoji, vlezl po tréninku, na němž se zdržel, až mu jeho mužstvo odjelo, do autobusu se členy čínského národního týmu.

Američan v autobuse Číňanů? Snáze si šlo představit tygra přituleného k ovečce.

Američan v autobuse Číňanů? Snáze si šlo představit tygra přituleného k ovečce. Mezi oběma zeměmi panoval v té době nesmiřitelný antagonismus a ten zprvu víceméně kopírovala i atmosféra v autobuse. Byla téměř tak chladná, že by z ní zamrzla i Sahara. Pak se ale stalo něco, po čemž ledy roztály – nejen ve voze, nýbrž i ve vztazích obou mocností.

Desátého června uplynulo rovné půlstoletí od zrušení amerického obchodního embarga uvaleného na Čínu. Není pochyb, že k tomu přispěl Cowanům nástup do špatného autobusu a události, které následovaly těsně poté.

Reklama
Glenn Cowan v roce 1972.

Obavy z toho, jak se zachovat, když se k nim vloudil velmi nezvaný host, prolomil Čuang Ce-tung, trojnásobný mistr světa v ping-pongu. Přistoupil k zarostlému Američanovi, potřásl mu rukou a začal s ním prostřednictvím tlumočníka rozprávět.

Pak mu jako pozornost věnoval vyobrazení pohoří Huangshan vyšité na hedvábném kapesníku, který našel v tašce (Čuang měl v tašce i odznaky s portrétem tehdejšího rudého vůdce Mao Ce-tunga, ale vyhodnotil, že takový dárek by nebyl zcela diplomatický).

Cowan přátelské gesto uvítal a v brašně začal na oplátku hledat dárek pro Čuanga. Kromě zpoceného dresu měl ale jen hřeben, kterým si česal hustou hřívu. „To ti nemohu dát,“ prohodil v rozpacích, neboť takový dar mu nepřišel vhodný.

Velký dar byl zato poskytnut novinářům, když Cowan vyšel s čínskými sportovci z autobusu. Fotoaparáty hladově cvakaly, zachytily i to, jak americký stolní tenista vysvětluje Čuangovi význam trička, které měl na sobě: mírový symbol na něm dokresloval nápis „Let it Be“, tedy název songu od Beatles, v překladu „Nech to být“.

Glenn Cowan a jeho tričko s mírovým symbolem.

Bylo vážně načase nechat být napětí, které mezi USA a Čínou panovalo už přibližně dvacet let – Amerika označovala Čínu za agresora od roku 1950, kdy se komunistická země vojensky a proti Američanům angažovala v korejské válce. Od té doby prosazoval Washington vůči Pekingu tvrdé ekonomické sankce.

Reklama

„Pane Cowane, chtěl byste navštívit Čínu?“ vrhli se novináři na mladíka z „nevhodného“ autobusu.

„Rád bych se podíval do jakékoliv země, ve které jsem nebyl,“ odvětil Cowan. „Do Argentiny, do Austrálie, do Číny…“

Taková odpověď reportérům nestačila: „Bavme se pouze o Číně – chtěl byste tam jet?“

„Samozřejmě!“ vypadlo z tázaného.

Reakce čínské vládnoucí strany byla poměrně rychlá: sám velký Mao rozhodl o pozvání týmu amerických stolních tenistů do své země. „Tenhle Čuang Ce-tung nejenže hraje dobře ping-pong, ale vyzná se i v zahraničních záležitostech a má smysl pro politiku,“ prohlásil komunistický vládce.

Sám sebe jsem se ptal, jestli můj čin nebude chápán jako bratříčkování s nepřítelem číslo jedna.

Jenže smysl pro politiku se nerodil u Čuanga lehce. Později vzpomínal, že cesta autobusem trvala čtvrthodinu a on se odhodlal oslovit Cowana až po deseti minutách. „Hlavou mi letělo, že jsem vyrůstal s heslem ‚Pryč s americkým imperialismem!‘ a sám sebe jsem se ptal, jestli můj čin nebude chápán jako bratříčkování s nepřítelem číslo jedna,“ uvedl Čuang v rozhovoru z roku 2002.

Pochopitelně to jako bratříčkování s „arcisatanem“ chápáno být mohlo. Nebýt toho, že se Číně před padesáti lety hodil úplný opak. Právě totiž razantně ochladly její vztahy se Sovětským svazem a pragmatičtí soudruzi usoudili, že užší vazby s USA vůbec nemusí být k zahození.

Proto v dubnu 1971 přiletělo do Číny devět amerických hráčů stolního tenisu, dva funkcionáři, dvě manželky „účastníků zájezdu“ a několik žurnalistů. Šlo o první delegaci od roku 1949, která se oficiálně ocitla v Pekingu. Hráči sehráli pár exhibičních zápasů, prohlídli si Velkou čínskou zeď a navštívili přestavení baletu.

Dějinnou událost patrně znáte z oscarového filmu Forrest Gump, v němž byl hlavní hrdina součástí výpravy. Ta byla jakýmsi předvojem americké státní návštěvy v Číně v čele s prezidentem Richardem Nixonem. Pingpongový stůl vystřídal ten jednací a výsledkem bylo výrazné oteplení vztahů.

Výsledkem byly i konkrétní dopady v ekonomice. V dalších zhruba třech letech se Američané rozhodující měrou podíleli na výstavbě elektráren v Číně za 2,2 miliardy dolarů, což je jen jeden z mnoha příkladů obchodu, který se po prolomení embarga rozbujel.

Ne že by tohle byla definitivní tečka za turbulentními postoji, které k sobě USA a Čína zaujímají, jejich vývoj a dramatický diplomatický „ping-pong“ jde ostatně s napětím sledovat i dnes. Na tehdejší narovnání vztahů lze ale hledět jako na kladnou kapitolu nekončícího příběhu.

Až vám zkrátka ujede autobus, nebrblejte příliš. Nikdy nevíte, co se může stát…

Reklama
Reklama