Proměna Mendlova náměstí v Brně, nové hlavní nádraží v návrhu nizozemských architektů, ale i nová pražská čtvrť na území bývalého nádraží Bubny. Poněkud stojatější vody lokální architektury se víří prostřednictvím odvážných projektů, které představují velkou příležitost.
„Jsem přesvědčený, že je za tím vnitřní tlak architektů, a také osvícenější municipalita, i komerční investoři a developeři, kteří pochopili, co jim přinese zajímavá veřejná stavba,“ tvrdí spoluzakladatel ateliéru A8000 Martin Krupauer.
Na poli porevoluční české architektury je zkušeným matadorem. Pyšní se nejen cenou Stavba roku za Společenské centrum Sedlčany, ale také navrhuje revitalizaci lokality Špitálka v Brně, postavil Forum Karlín a momentálně vede projektový tým Vltavské filharmonie.
„Záměrem je vybudovat úžasný sál, který bude atraktivní pro hudebníky z celého světa. Náš národ zoufale potřebuje podobné projekty, protože podobně významná společenská stavba se v Praze naposledy realizovala stavbou Obecního domu,“ připomíná. Pražský Institut plánování a rozvoje (IPR) ji také zařadil do jedné z pětadvaceti priorit metropole, stavět se má ale až v roce 2027.
„Ve světě zuří boj mezi metropolemi o jejich atraktivitu. Praha nemůže žít pouze ze své historické podstaty, ale inovovat se a být dobrým místem k životu pro své obyvatele i návštěvníky,“ zdůrazňuje Krupauer. Podle něj se znovu vracíme do měst nikoli výhradně za povinnostmi, ale především proto, abychom si města užili.
Doba se posunula a architekt věří, že velkolepé plány na Vltavskou filharmonii by nemusely rozbít politické boje, jako se to stalo v případě Kaplického knihovny. „S naším týmem jednáme s koalicí i opozicí. Je to samozřejmě politika, ale pracujeme absolutně transparentně. Důkazem je, že během posledního jednání zastupitelstva, které nás pustilo do druhé fáze, jsme dostali pětapadesát hlasů k nule.“
Krupauer je zvyklý, že ve svých projektech nechává, jak říká, „kus života“. Za několik týdnů se otevře kabinová lanovka v kanadském Ingonishi. „Je to první první vlaštovka celého projektu, která by měla propojit zdejší kopce s pobřežím. Z hlediska stavby je to ale úplně jiný svět než Česko,“ popisuje architekt, který má v Kanadě postavit dvojče skiareálu na Lipně.
Stejně jako kdysi zde, i v Ingonishi staví Krupauer na zelené louce. A přestože se jedná o jednu z nejvyspělejších zemí světa, tak v této oblasti skončil těžební průmysl, byl zde omezen rybolov a kraj se potýká s nezaměstnaností.
„Přicházíme sem s investicí, takže jsme vítaní politiky, úředníky i obyčejnými lidmi. Kanaďané mají proaktivní přístup v krvi, když chcete stavět, tak vám tleskají,“ tvrdí Krupauer. Jedním z investorů projektu, jehož součástí bude skiareál, sjezdovka do moře a budovy sloužící k ubytování, je předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval.
„Před čtyřmi lety jsme spolupracovali na olympijském parku na Lipně, dva roky poté jsme se potkali u opuštěného lyžařského areálu v Kanadě u moře. Pochopil jsem, že je zde velký potenciál silné letní a zimní sezony. Když se spojí, je to zajímavá byznysová a developerská příležitost,“ pochvaluje si architekt.
Vynachválit si také nemůže místní moře – vodní živel je stejně jako v případě Vltavské filharmonie leitmotivem tohoto bývalého závodního plavce. Příští rok bude v Ingonishi hotová také Stezka korunami stromů, která též patří k jedné z lipenských atrakcí.
„Nevnímám to jako projekt, ale nové sídlo. Lipno se stavělo třicet let a pořád není hotové. V Kanadě každý rok něco přibude, náš návrh jako takový by měl být hotový do deseti let,“ vypočítává Martin Krupauer.
