Je podzimní ráno na konci září a zatím studené slunce se odráží od lesklých desek bělavého onyxu, vyskládaných na dvoře areálu kamenické firmy Foit na pražském Zlíchově. „Onyx je můj nejoblíbenější materiál,“ říká mi Martin Foit, zdejší šéf, když si opatrně stoupá na okraj několikametrové onyxové plochy.
Z té zářivé kamenné desky se už brzy stane stěna v jednom z unikátních luxusních bytů v právě rekonstruovaném neoklasicistním paláci na Janáčkové nábřeží 39. A Martin Foit je členem už osmé generace kameníků, mezi jehož prapředky patří i František Vladimír Foit, známý český cestovatel, etnograf a sochař, který stojí mimo jiné za vytvořením Obelisku neboli také Mrákotínského monolitu na Pražském hradě podle návrhu slovinského architekta Josipa Plečnika.
Sám Martin Foit, dědic dlouhé kamenické tradice, se přitom téhle profesi původně věnovat nechtěl. „I když jsem se díky otci, který byl samozřejmě kameník, odmala pohyboval v tomhle prostředí, táhlo mě to jinam a vystudoval jsem slaboproud na elektroprůmyslovce,“ vzpomíná.
Pak ale přišla revoluce a s ní úplně nové možnosti, takže když Martinu Foitovi jeho otec počátkem 90. let navrhl, aby využili šance získat v rámci malé privatizace zlíchovský podnik (jehož historie se datuje do 19. století), dlouho se nerozmýšlel. Doplnil si kamenické vzdělání a za čtvrt století, které už se téhle profesi věnuje, s kamenem pevně srostl.
V loňském roce, po více než 20 letech, nastala ve zlíchovském kamenictví změna – Martin Foit společnost od svého otce vykoupil a dnes ji v poměru 80 : 20 vlastní spolu se svou sestrou Renatou, která v rodinném podniku dělá ekonomickou ředitelku. Ve firmě, jež zaměstnává 20 lidí a jejíž letošní obrat by mohl podle odhadu Martina Foita dosáhnout 38 milionů korun, pracuje i její manžel jako šéf montáží.
U Foitů se dnes věnují hlavně takzvanému stavebnímu kamenictví: firma vytváří a dodává převážně privátním klientům kamenná schodiště, stěny, dlažbu, ale třeba i celé koupelny či kuchyně. „Soukromé zakázky tvoří zhruba 70 procent naší práce,“ vypočítává Martin Foit. A dodává, že jeho zákazníci se z velké části rekrutují z řad hodně movitých lidí, kteří si rádi zaplatí za to, že budou mít doma něco jedinečného a luxusního.
Aby mohli v kamenictví plnit náročná přání ještě náročnějších klientů, jezdí Martin Foit vybírat materiál do zahraničí – do Španělska, Německa, Rakouska a hlavně italské Verony, Mekky kameníků. A jezdí tam vozem. „S tolika kily kamene by mě do letadla nevzali,“ směje se.
O konkrétních jménech těch, kterým třeba vyrobil na míru vstupní halu či kamennou stěnu, skrz niž odpoledne prosvítá slunce, Martin Foit mluvit moc nemůže a šance navštívit jejich rezidence pochopitelně není příliš velká.
Práci Foitovy firmy si ale přece jen můžete prohlédnout na vlastní oči – třeba pokud někdy zavítáte do koupelen Lichtenštejnského paláce na Kampě, když se projdete po schodišti vedoucím do prezidentské kanceláře na Pražském hradě, jež navrhl architekt Bořek Šípek, anebo pokud se ubytujete v pražském hotelu Savoy na Pohořelci – ty onyxové stěny ve vstupní hale (mimo jiné) pocházejí právě z kamenictví Foit.
Když Martina Foita slyšíte vyprávět o jeho práci a rodinné historii, cítíte v jeho řeči hrdost na rodinné dědictví. Ovšem na otázku, zda budou v rodinné tradici pokračovat i jeho dva synové, vám odpoví, že to se zatím neví. „Je jim teprve tři a pět let,“ usmívá se pobaveně. „S mou ženou, která je restaurátorkou gobelínů, je ale vedeme k řemeslu. Tak se to třeba podaří.“
Tento a další příběhy o předávání rodové tradice patří do projektu Všechna čest.
Foto: Michael Tomeš
