Ceny elektřiny, plynu i emisních povolenek sice v posledních týdnech začaly pomalu polevovat, i tak současná cena silové elektřiny na spotovém trhu energetické burzy atakuje 130 eur za megawatthodinu. Ještě před rokem se přitom obchodovala za 45 eur za megawatthodinu.
„Současná situace je extrémní,“ říká v rozhovoru pro Forbes.cz investor, minoritní akcionář ČEZ a energetický poradce Michal Šnobr s tím, že očekává postupné ochlazení cen.
„Je ale jasné, že minulá dekáda nízkých cen je definitivně pryč a už se nevrátí,“ vysvětluje Šnobr s tím, že novou cenovou úroveň silové elektřiny vidí pro příští léta někde nad 70 eury za megawatthodinu.
Pokud jde o klienty skupiny Bohemia Energy (BE) manželů Hany a Jiřího Písaříkových, která minulou středu ukončila činnost, těm Michal Šnobr současnou situaci vůbec nezávidí. Podle něj klienty BE, kteří nyní narychlo musí shánět nového dodavatele energií, čeká velmi náročná zima.
„Zažijí si ten nejhorší let s přistáním do jiných cenových podmínek,“ říká v rozhovoru.
Michal Šnobr
Ceny elektřiny se nám v říjnu trochu uklidnily, když z maximálních hodnot klesly asi o 15 procent…
Uklidnily. Podle mě je vše tak trochu dáno tím hektickým obdobím. Špička u všech grafů byla příliš ostrá, takže současný pokles podle mě představuje přirozenou korekci.
Nicméně, ceny energií i nadále zůstávají vysoko a rozhodně směřujeme k dlouhodobě jiným cenovým úrovním, než jsme byli zvyklí v minulé dekádě.
Největší dopad na domácnosti tedy přijde v příštím roce?
Pokud se podíváme na našeho největšího výrobce a dodavatele elektřiny v Česku ČEZ, tak zákazníci by ani příští rok neměli poznat zásadní zdražení, protože většinu elektřiny na příští rok už má ČEZ dávno rozprodanou za nižší ceny, než jsou dnes tržní.
Určitý růst cen ale pocítí. Někteří už letos, další až příští rok, ale nebude to tak markantní, jako se to nyní povedlo u zoufalých klientů Bohemia Energy.
Co klienty Bohemia Energy podle vás nyní čeká?
Nejenže se dostávají do situace, kdy budou platit ty nejvyšší ceny. Ale dostávají se i do nevýhodné pozice, protože jejich ceny nebudou konstruovány na principu levnějších ročních kontraktů, ale na principu dražších měsíčních kontraktů.
Ty především v období podzimu, zimy a obecně nečekaných nejistot bývají extrémní. Jde o rozdíly v násobcích. Tito zákazníci si to proto protrpí.
Možná jediné pozitivum, které se dá na celé věci najít, je, že budou mít vše naráz za sebou…
To ano, ale začínají od nuly. U nových dodavatelů a nových smluv budou naskakovat do nových podmínek.
A tam hrozí, že ačkoliv trh dnes ukazuje, že ceny na roky 2023 a 2024 jak na plynu, tak na elektřině mají být levnější, tak mohou být nuceni podepsat fixace na třeba tři roky, kde cena bude vycházet především z vyšší ceny elektřiny a plynu na rok 2022.
Tím si v podstatě zafixují nevýhodné podmínky pro následující roky, kdy už situace může být klidnější.
Takže si ve výsledku protrpí období zimy a zároveň budou vystaveni nevýhodným budoucím podmínkám. Na přechod mají šest měsíců a každý dodavatel bez ohledu na to, o koho se jedná, využije situace vyšších cen.
Takže je čeká pořádný šok?
Řeknu to takto, zažijí si ten nejhorší let s přistáním do jiných cenových podmínek v budoucnosti.
Jdeme totiž z extrému do extrému. Minulá dekáda byla také extrémem, ale opačným. Ceny plynu a elektřiny totiž byly extrémně levné. To ale nikomu nevadilo, takže se kolem této abnormální situace nic neprobíralo.
Co za nízkými cenami stálo?
Stál za tím opačný efekt než dnes, kdy Německo od roku 2011 brutálně změnilo trh ve střední Evropě tím, že rozjelo rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů.
Díky tomu se Němci mezi lety 2011 a 2018 v podstatě z nuly stali největším exportérem elektřiny v Evropě. Tím způsobili obrovský přebytek na trhu, současně se jim při přechodu na obnovitelné zdroje nehodila vysoká cena emisní povolenky, takže velmi intenzivně pracovali na tom, aby trh pro obchodování s povolenkami (EU ETS) v minulé dekádě nefungoval.
Povolenka se tak obchodovala za nižší jednotky eur a v kombinaci těchto faktorů jsme se dostali k tomu, že ceny energií v minulé dekádě byly obráceným extrémem.
A kdy přišel bod zlomu, který nás dovedl až k dnes extrémně drahým energiím?
V roce 2018 spolu s reformou emisních povolenek (trhu EU ETS). Němci plynule přecházeli ze strany tichých odpůrců na velké příznivce emisních povolenek. Jejich cena proto začala růst a to byla předzvěst toho, co se stane v následujících měsících. Jen jsme se překlopili z jednoho do druhého extrému.
Nicméně je jasné, že minulá dekáda je definitivně pryč a už se nevrátí. Aktuálně sledujeme upravování přistávací plochy pro novou dekádu. Nikdo ale přesně neví, jak přesně bude vypadat. Je ale jasné, že se ceny plynu uklidní, což bude mít dopad i do cen elektřiny, protože je při její výrobě klíčovou cenotvorbovou složkou.
Jsme na plynu skutečně tak závislí?
Plyn, ať si o něm myslíme, co chceme, je prostě energetické médium pro následující dvě dekády. Ne protože si jej někdo vybral, ale protože nemáme jinou alternativu.
A navíc má výhodu decentralizace. I proto se bez souhlasu či podpůrných programů vlád samovolně rozvíjejí malé plynové zdroje, což sahá až na úroveň domácností. Ceny energií ale i tak budou obecně vyšší.
Jaká podle vás bude jejich nová rovnovážná úroveň?
Dlouhodobě se pohybuji na konferencích a tam vždy na závěr mého vystoupení dávám anketu s tipováním, kde se bude cena silové elektřiny pohybovat někdy po roce 2021 nebo 2022. To jsme totiž už dříve brali jako stěžejní datum, kdy Němci odstaví jaderné elektrárny.
Při těchto anketách jsem dával možnosti pro cenu silové elektřiny v našem regionu 50, 60, nebo 70 eur za megawatthodinu a více. Většinově jsme se shodovali, že dlouhodobější nastavení bude někde nad 70 eury.
Proč by měla klesat cena plynu, když na něj budeme všichni přecházet a dle vás bude hlavním médiem následujících dvacet let?
Protože jeho cena je vzhledem k současným obavám opravdu extrémní. Co se v Česku v tomto ohledu ale strašidelně podceňuje, je naše absolutní závislost na tom, co se děje v Německu. Stále s tím bojujeme, ale nechceme si přiznat, že český politik vůbec nemá šanci ovlivnit energetickou politiku.
Cena elektřiny i plynu je v Česku závislá na Německu a žádný politik s tím prostě nic neudělá. Může jen odpustit DPH, odpustit poplatky za obnovitelné zdroje, ale to je všechno. Jsme stoprocentně závislí na Německu.
V Německu se chystají na odstavení jaderných i uhelných elektráren. Dokážou je nahradit obnovitelné zdroje?
Němce rok 2021 z pohledu obnovitelných zdrojů překvapil. Především vyrobená větrná elektřina zůstává daleko za očekáváními a daleko za výsledky roku 2019 a 2020.
To samozřejmě při vyšším tlaku na odstavování uhelných a jaderných elektráren vytváří obecně tlaky na evropském trhu s elektřinou a logicky to vytváří i tlak na plyn. A to je jeden z důvodů, proč cena plynu tak radikálně narostla.
Podle mě se tedy plynový boom roku 2021 pomalu uklidní. Ale zase, pravděpodobně už se nevrátíme v cenách plynu někam, kde jsme byli poslední roky.
To jsme byli zvyklí na 15 eur za megawatthodinu, podle mě se ale ze současných extrémních hodnot pomalu vrátíme k úrovním kolem 25 nebo 30 eur. Alespoň kontrakty pro následující roky na to poukazují.
Vzhledem k rostoucím cenám energií a i šoku z krachu Bohemia Energy se začíná čím dál častěji skloňovat pojem energetické chudoby. Nevzniknou kvůli tomu sociální nepokoje, které budou tlačit na změnu Green Dealu a politici poleví?
Nevím, jestli přímo Green Dealu. To je v podstatě jen vize. Ale co je zajímavější, hlavní aktivitu v tomto směru dnes přebírají banky, pojišťovny či investoři, kteří se ke všemu staví ještě mnohem tvrději než nějaký Green Deal. Dnes nemáte šanci sehnat peníze na „špinavé“ investice.
Co tedy od Green Dealu očekáváte?
Z pohledu Green Dealu čekám jediné. A to, jak se vyjasní spor o to, zda je jádro zelenou energií a jestli je plyn zelenou energií. Tam proti sobě stojí dva tábory.
Jeden je německo-rakouský, který stojí jasně proti jádru a chce plyn jako přechodné energetické médium do nové doby. Proti pak stojí Francouzi, kteří drží tábor podporující jádro a jako rukojmí si berou plyn. Pokud by plyn i jádro bylo zelené, tak podle mě se Green Deal celkově změní. A bude se muset změnit i postoj bank či pojišťoven.
Nemyslím si ale, že někdo řekne, že plyn je zelený, jádro ne nebo naopak. Opačný postoj tedy je, že ani jádro, ani plyn nebude zelenou energií. To by ale dál tlačilo na ceny energií, protože my se prostě bez plynu ani jádra dnes neobejdeme.
Můžeme si tu malovat všechny možné scénáře, ale pro následující dekádu až dvě to bez plynu vůbec nepůjde. A také zatím není nic, co by v našem regionu mohlo nahradit jádro.
Zdá se, že Česko dostavbou Dukovan vsází vše na jednu kartu. A tou je právě jádro, i když jsme stále u výroby elektřiny z třetiny závislí na uhlí…
Podle mě jde o obrovskou chybu českých politiků a celé české energetické koncepce. Dávám za vinu minulé vládě, že jsme tehdy promeškali vše, co jsme mohli promeškat.
V jakém slova smyslu?
Pokud tu vše máme nastavené a uzpůsobené stavbě jednoho bloku jaderné elektrárny, pak jde o největší chybu, jakou jsme mohli udělat. Navíc jde o balamutění veřejnosti a v podstatě čirý podvod. Protože jádro je sice řešení bezemisní energetiky, ale nikoliv levné.
Jádro je naopak superdrahé řešení, o kterém se ukazuje, že za současných podmínek jej nemůže financovat žádný soukromý subjekt na principu rentability a návratnosti. Všichni, kdo o tom do budoucna uvažují, to dělají na úrovni skoro stoprocentního zapojení státu.
Ale hlavně, jádrem řešíme horizont let od roku 2040 a dál. Je tu ale mezidobí 2020 až 2040, a pokud se nyní bavíme o tom, že uhlí skončí, pak nevidím jinou alternativu než využít plyn společně s rozvojem obnovitelných zdrojů.
Foto Michael Tomeš
Foto Michael Tomeš
Nepřijdou do té doby nové technologie, které celou situaci usnadní?
Samozřejmě, pokud přijde například koncept skladování elektřiny, pak vše bude jasnější. Obecně zde ale bude větší tlak na úspory, na decentralizaci. A v Česku také musí vzniknout nové plynové zdroje většího charakteru, který na určitou dobu nahradí uhlí.
Je šance, že tu s námi uhlí bude déle, než si nyní sami myslíme?
Ano, druhou variantou je, že zde žádné uhlí do roku 2040 neodstavíme. To je samozřejmě seriózní řešení, nicméně je otázka, kdo by jej financoval a jak by vše vypadalo.
