Národní muzeum otevřelo výstavu Zázraky evoluce. A pokud se tam vydáte dnes, máte vstup zdarma. K návštěvě zatím testy nejsou potřeba, stačí mít respirátor a dodržovat rozestupy.
Zapomeňte na nudné výstavy, kde na vás z vitrín zírají umělé oči špatně vycpaných zvířat s vypelichaným kožichem. Expozice Zázraky evoluce vypráví příběh vývoje živočichů na naší planetě dynamicky a netradičně. Muzeum je připravovalo pět let, pracovaly na ní desítky preparátorů, rozprostřená je na dvou tisících metrech čtverečních v šesti sálech a nabízí na patnáct set exponátů.
„Naší ambicí nebylo zvířata ukazovat staticky. Využili jsme všechny možné technologie, nechali jsme vypreparovat čtyři sta nových zvířat nebo modelů a mnohé z nich jsou v pohybu. Často to byla až divadelně filmová práce, na které se podílelo i mnoho umělců a malířů,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
Expozice začíná v sále bezobratlých. Nad hlavami návštěvníků tam visí sedmnáct metrů dlouhá krakatice obrovská, tajemný tvor z hlubin. V případě krakatice si preparátoři museli vystačit s výrobou modelu. „Je to živočich, který žije tisíce metrů pod mořskou hladinou. Občas se v minulosti jeho tělo našlo vyvrhnuté na břehu, ale to nelze vypreparovat. Existuje jen pár vzácných záběrů a fotografií, kdy nějaká krakatice zvědavě vyplula někde u Japonska nad hladinu a byla u toho nafilmovaná. A i tyto záběry nám posloužily k výrobě modelu,“ vysvětluje ředitel.
Jeho oblíbencem je vypreparovaný lev zachycený pravděpodobně těsně před útokem. Když si ho v sále savců všimnete, máte chuť couvnout a vyhnout se tak jeho tlapě připravené poslat svou oběť k zemi. Kostra plejtváka myšoka představuje symbol muzea už dekády. Dvaadvacet a půl metru dlouhý a čtyři tuny těžký skelet samice přitahuje pozornost už několik generací návštěvníků. Odborníci ji restaurovali po 132 letech.
I ona vypráví zajímavý příběh. Uhynulou samici kdysi našli u norských břehů a Pražané měli poprvé příležitost spatřit její kostru v roce 1888 v domě U Halánků, dnešním Náprstkově muzeu. Do současné historické budovy Národního muzea se dostala v roce 1892, kde ji postavili na ocelové nosníky. Až v padesátých letech kostru zavěsili ke stropu, kde ji mohou návštěvníci spatřit i dnes. „Restaurace byla velmi náročná. Kostra nebyla ideálně vypreparovaná, takže jsme museli postupovat velmi opatrně. Kostru jsme odmastili a vymodelovali nové čelisti,“ popisuje ředitel.
Expozice je plná interaktivních vychytávek. Můžete se podívat třeba do tlamy zvětšené hlavy zmije, vyzkoušet si, jak těžké je zavřít obří mušli nebo navádět úzkými podzemními chodbičkami mnohonožku.
Zázraky evoluce ale není jediná výstava, na kterou chce muzeum návštěvníky nalákat. Expozice Dějiny 20. století vás provede příběhem české moderní historie od první světové války až po vstup České republiky do Evropské unie.
Čtyřiadvacátého listopadu navíc začne další atraktivní výstava s názvem Okna do pravěku. „Nabídne procházku přes prvohory až do čtvrtohor v českých zemích, oživí modely pravěkých zvířat, přiblíží příběh tygra šavlozubého, mamutice i s mládětem, a představí i jediného českého dinosaura Burianosaura. Chceme ukázat, jak naše planeta vypadala před miliony let,“ přibližuje Lukeš.
Na pravěk by pak měla začátkem prosince navázat i expozice Země mamutů, která se zaměří zase na dobu ledovou. A jejím středobodem budou mrtvé části těl mamutů a živočichů, které chce muzeum přivézt ze Sibiře. Do konce roku se návštěvníci mohou těšit ještě na výstavu Když hvězdy září. Představí herecké osobnosti celého 20. století a seznámí s jejich veselými, ale mnohdy i tragickými osudy.
