Místopředseda představenstva a ředitel divize strategie a obchodu ČEZ má za sebou extrémně náročné týdny. A to zejména poté, co v polovině října ohlásila konec skupina Bohemia Energy Jiřího Písaříka s téměř jedním milionem odběrných míst.
„Dnes řešíme 400 tisíc nových odběratelů, se kterými jsme nepočítali,“ říká Pavel Cyrani, v tu chvíli usazený ve své kanceláři v sídle ČEZ na pražské Brumlovce. A i když je v myšlenkách stále bystrý a rozvážný, jak se od manažera největší energetické skupiny v Česku obchodované na burze očekává, je v jeho tváři vidět únava z posledních dní.
Aby ne, takový objem nových zákazníků řeší standardně všichni dodavatelé na trhu za celý jeden rok. ČEZ to musí zvládnout v řádu týdnů. A jak Cyrani dodává, už zhruba 170 tisíc klientů spadlých do záchranné sítě dodavatelů poslední instance (DPI) od ČEZ přešlo do standardních tarifů. „A jen zhruba třicet tisíc klientů přešlo jinam,“ říká pětačtyřicetiletý manažer skupiny.
Jaký bude mít příval nových klientů dopad na hospodaření skupiny, zatím podle Cyraniho ČEZ spočítáno nemá, možná však bude sdílnější na úterní tiskové konferenci k hospodářským výsledkům. „Letos to ale dopad mít nebude, to spíše až v dalších letech.“
S Pavlem Cyranim jsme se v rozhovoru bavili nejen o klientech Bohemia Energy, ale také o chystané dekarbonizaci nebo dopadech Green Dealu na ceny elektřiny. Ty by podle toho, co vidí na trhu, měly po příštím náročném roce klesnout.
ČEZ, který loni generoval tržby ve výši téměř 214 miliard korun, v minulém týdnu zvedl ceny elektřiny od 1. ledna u těch nejběžnějších sazeb zhruba o třetinu. Podle Cyraniho by další zvýšení cen v příštím roce na nefixovaných produktech už přijít nemělo. „S touto cenou lze počítat na příští rok,“ říká Cyrani.
Když se dívám na budoucí energetický mix Česka, velmi silné zastoupení tam má jádro. Je dobré se spoléhat jen na něj?
Nespoléháme se jen na jádro. Chceme-li být zcela bezemisní, pak to pro nás prakticky znamená jádro a obnovitelné zdroje. Jsou to tyto dva pilíře, a proto jádro u nás jako u vnitrozemského státu musí hrát významnou roli.
Podíváme-li se například na statistiky ze sousedního Německa, je jasně vidět paralela mezi tím, jak Německo odstavuje jaderné elektrárny a jak plus minus ve stejném objemu staví právě přímořské větrné elektrárny.
Tyto takzvané offshory tam nahradí jádro, ale my tuto možnost nemáme, tudíž jádro potřebujeme udržet v našem energetickém mixu. A vedle toho stavět fotovoltaické nebo větrné elektrárny.
Nedá současné dění na energetickém trhu přece jen trošku větší šanci uhlí, od kterého se každý odklání? Plyn je dnes drahý, zranitelnost obnovitelných zdrojů letos ukázalo bezvětří v oblastech německých offshorů. Nezmění to něco na vaší strategii odklonu od uhlí?
V naší strategii to nic nemění. Je potřeba vědět, že trh zatím vnímá růst cen jako dočasný, nikoli jako trvalou změnu. Opravdu extrémně vysoké ceny elektřiny a plynu se týkají pouze příštího roku, roku 2022. V dalších letech pak výrazně klesnou.
Na kolik vás vlastně transformace spojená s dekarbonizací vyjde?
Neumíme oddělit transformaci od běžné obnovy a rozvoje společnosti. Nicméně když vezmeme naše investiční plány na následujících deset let, které zahrnují všechny prvky transformace, jako jsou obnovitelné zdroje, rozvoj distribuce, digitalizace a podobně, mluvíme o 500 miliardách korun pro zmiňovanou příští dekádu.
Foto Michael Tomeš
Místopředseda představenstva a ředitel strategie ČEZ Pavel Cyrani
Budete využívat peněz z různých transformačních fondů, jako je například Modernizační fond?
Budeme, a to v oblasti transformace obnovitelných zdrojů a v teplárenství.
V současné době uhlí stále využíváte. Jak tyto projekty financujete, když se od nich dle pravidel zodpovědného investování ESG banky odklánějí?
Žádné nové uhelné projekty nebudujeme. A na provoz stávajících uhelných elektráren žádné extra financování nepotřebujeme. Dnes se banky čím dál více ptají spíše na to, kam firma směřuje, jaké má cíle a závazky, než na to, na který konkrétní projekt peníze půjdou.
Nerozhodují tedy o tom, zda budou, či nebudou financovat konkrétní projekt, ale zda budou, či nebudou financovat konkrétní firmu, protože z jejich pohledu je, či není dostatečně rychlá v transformaci, ve snižování emisí a podobně. Chtějí vidět plány, cíle, závazky.
Jan Dienstl ze Sev.en Energy mi nedávno říkal, že se v bance dnes cítí jako drogový dealer. Ani účty jim tam nevedou. S vámi se tedy banky baví?
Dialog s bankami samozřejmě vedeme. Některé jsme s naší Vizí 2030 přesvědčili, jiné třeba nepřesvědčíme. Ale neřešíme to, co řeší čistě uhelné firmy – že bychom neměli přístup na finanční trhy. Banky samotné mají zájem firmě pomoci, abychom dosáhli stanovených cílů.
S uhlím ale i tak počítáte i v roce 2030. Ve vašem portfoliu by už ale nemělo překročit 12,5 procenta. Kdy zmizí z vašeho portfolia úplně?
V tuto chvíli pracujeme napevno s datem, které vzešlo z doporučení uhelné komise, což je rok 2038. Čas ukáže, jak rychlé bude tempo odstavování nebo utlumování zbytku uhlí, které v Česku bude kolem roku 2030.
Na čem bude nejvíce záležet?
V energetice se od samého počátku balancují tři věci, tři základní pilíře. Prvním z nich je udržitelnost, tedy to, o čem se nyní bavíme. Druhým pilířem je bezpečnost a zajištění toho, aby energie vždy byla. A zatřetí dostupnost, tedy to, že si zákazníci energie mohou dovolit, že jejich cena bude přiměřená, aby mimo jiné mohla růst ekonomika.
Balancování těchto tří priorit je vlastně základním úkolem a výzvou energetického sektoru jako takového a spolu s ním i regulátorů, zákonodárců a vlád.
Když se pozastavíme u současných cen elektřiny, podle vás jde tedy jen o určitý výkyv na trhu?
Říkám to proto, že to takto dnes na trhu vidím. Kdybyste si chtěl dnes koupit elektřinu na burze až na rok 2024, tak si ji koupíte zhruba za polovinu hodnoty, kterou za ni zaplatíte nyní na zimu 2022. V případě plynu je to ještě extrémnější, ten si na rok 2024 můžete koupit za třetinovou cenu.
I tak je vidět, že ceny elektřiny se na předcovidové úrovně nevrátí…
Cena elektřiny před covidem byla kolem padesáti až šedesáti eur. Nynější cena pro rok 2024 je asi 75 eur. Po započtení inflace se zas o tak velký nárůst nejedná.
Je tato krize o cenách povolenek, které jsou jedním z nástrojů Green Dealu?
Faktory, které vytlačily cenu na takto vysokou úroveň, jsou tři. Největším z nich je cena plynu, pak je to cena povolenky a třetí největší faktor, který se projevuje místy více, místy méně, je nižší výroba z obnovitelných zdrojů, než byl dlouhodobý průměr.
Ještě se do toho všeho míchá i trocha iracionality na trzích. Je totiž patrná určitá část nárůstu cen, kterou nelze vysvětlit ani jedním ze zmíněných tří faktorů.
Myslím si proto, že spojovat vše paušálně s Green Dealem by byla velká zkratka. Ale pravdou je, že dekarbonizace a transformace energetiky je nákladná věc. Proto říkat pouze to, že Green Deal s tím vším nesouvisí, také nelze.
Foto Michael Tomeš
Aktuálně jste ohlásili zvýšení ceníků u nefixovaných produktů zhruba o třetinu. Jde o konečné zvýšení, nebo jen o začátek vlny zdražování?
Upravili jsme od 1. ledna ceník našeho nefixovaného produktu. Elektřinu pro tento produkt máme nakoupenou na celý příští rok dle námi očekávaného objemu spotřeby našich zákazníků.
U tohoto produktu už neočekáváme žádný pohyb a ceníky zpravidla upravujeme jen jednou ročně – tudíž s touto cenou lze počítat na příští rok.
Máme v nabídce i fixované ceníky, kde garantujeme, že nastavená cena bude pevná po celou dobu trvání, to je rok, dva, tři. Tyto ceníky upravujeme častěji, a proto více reagují na vývoj na trhu.
Klienti po zkrachovalých firmách, jako jsou Bohemia Energy, ale například i Kolibřík Energie, houfně spadli do režimu dodavatele poslední instance. K vám takto přišlo 374 tisíc zákazníků. Kolik už jich vystoupilo?
Zhruba 170 tisíc klientů už přešlo do standardních produktů buď u nás, nebo u jiných dodavatelů.
A kolik jich tedy přešlo přímo k vám?
Valná většina. Jen zhruba třicet tisíc klientů přešlo jinam.
Máte vůbec kapacitu všechny přijmout?
Kapacitu na to, obsloužit je jako standardní zákazníky, máme, respektive ji můžeme ještě navýšit. Složitější je samotný přechod jak do DPI, tak i z DPI k nám.
Ten totiž vyžaduje nadstandardní úkony, jako je registrace zákazníka, uzavírání smluv, které musíme zvládnout ve velmi krátkém čase u stovek tisíc zákazníků. A ten nápor, který dnes je, je opravdu extrémní. Nezastírám, že tyto procesy nejdou tak hladce jako při standardním fungování, protože dnes řešíme 400 tisíc nových odběratelů, se kterými jsme nepočítali.
Standardně by takový objem zákazníků řešil celý trh, všichni dodavatelé průběžně během celého roku. A teď to jen my musíme vyřešit v řádu několika týdnů.
A z pohledu energií kapacity máte?
Vždy máme nakoupeny energie pro spotřebu, kterou očekáváme. Takže pro tyto nové zákazníky energie přikupujeme. A proto jsou ceny nově uzavíraných smluv vyšší.
Jak velký dopad bude mít současný příliv nových zákazníků na vaši EBITDA?
Tímto se v tuto chvíli přesně nezabýváme. Řešíme hlavně to, abychom vše zvládli procesně. Letos to ale dopad mít nebude, to spíše až v dalších letech.
Obecně ale letošní situace na trhu energetickým skupinám nahrává?
Energetický výkyv má řadu úskalí, není to tak, že bychom se radovali. Je lepší, a my sami jsme daleko raději, když trh funguje předvídatelně. To, že jsou nyní energie drahé, znamená, že to může mít dopad do spotřeby či ekonomického růstu celé země. Finální vliv ale není jednoznačný.
Na nejbližší roky jsme naši výrobu z elektráren měli z naprosté většiny prodanou, takže dopad aktuálního dění je omezený.
Můžete být konkrétnější?
Když vezmu jeden příklad: když získáte tříletého zákazníka a dáte mu cenu, která vychází z tříletého průměru velice vysoké ceny na příští rok, nižší ceny na druhý rok a ještě nižší ceny na rok třetí, tak to prakticky znamená, že obchodník první rok na zákazníkovi prodělává. A vrátí se mu vše druhý, případně až třetí rok.
Energetická chudoba. Bude v Česku tématem?
Je jasné, že ceny energií a obecně vyšší inflace na spotřebitele z řad domácností i firem dopadnou.
Aby se jí vyhnuli, zejména ti, kteří spadli do režimu DPI a dosud v něm zůstali. Co podle vás mají nyní dělat? Rychle přejít k jiným dodavatelům, nebo vysoké ceny u DPI krátkodobě přežít, protože ceny na trhu postupně klesají a později by takoví lidé mohli u dodavatelů najít výhodnější podmínky?
Tady se těžko radí. Obecně zejména u domácností platí, že čím dřív se překlopí do standardních produktů, tím lépe. Protože u standardních – zejména víceletých – produktů, ale i u těch ročních se vlastně cena, a tedy i záloha, zprůměruje za dlouhé období a zákazníci tak dosáhnou na normálnější podmínky.
V mimořádném režimu DPI ale počítáte jinak – nemáte možnost rozložit si zálohy na celé období. Jsme v momentě, kdy jde o kombinaci vysoké spotřeby v zimě a vysoké ceny energií. Zálohy, které teď začínáte platit, jsou proto vysoké. Ceny ani spotřeba nejsou zkrátka zprůměrovány mezi létem a zimou. Není to tak, že by cena pro DPI byla nesmyslná.
Pokud jde o firmy, tam může být složitější i optimalizace. Závisí na tom, jaký podíl tvoří náklady na energie na celkových nákladech, jak vypadá cash flow v zimě, v létě… Pro některé pak může být lepší zůstat déle v režimu DPI, což je v podstatě produkt přímo navázaný na měsíční ceny na burze, a do jiného se překlopit později.
Spotřebitelé vidí za současným růstem cen často dopady Green Dealu. Když se začnou, frustrováni vysokými účty, ozývat, nebudou mít sílu donutit politiky ke změně parametrů Green Dealu?
Těžko předvídat. Jak jsem říkal, po celou historii balancujeme mezi třemi pilíři – bezpečností, udržitelností a dostupností. Jestli se po letošní zimě v rámci těchto tří pilířů ta váha trochu přesune od udržitelnosti k dostupnosti, je možné, že dojde ke změně v určitých dílčích parametrech. Že by ale některý z těchto tří pilířů vypadl, to si nemyslím.
Foto Michael Tomeš
Myslíte?
Podle mě není zakopaný pes v tom, čeho chceme dosáhnout, ale jakým způsobem to uděláme. Nemyslím, že bychom dlouhodobé cíle v podobě snižování emisí a uhlíkové neutrality měli opustit, ale měli bychom se spíše zabývat hledáním způsobů, jak jich dosáhnout.
Ať už jsou to podmínky pro výstavbu bezemisních zdrojů, pravidla pro obchodování s povolenkami CO2, nebo bezpečnostní standardy pro obchodníky s elektřinou a plynu. To jsou věci, které mohou zabránit situacím podobným té dnešní, ale zároveň nemusíme dělat kompromisy u cílů snižování emisí.
Jsem si jist, že se máme poučit a dobře nastavit pravidla fungování trhu. A jsem si také jist, že se nesmíme vzdát všech cílů v oblasti udržitelnosti.
Má v této situaci smysl pomoc státu nejchudší vrstvě obyvatel?
Určitě je rolí státu pomoci těm, kteří se dostanou do nouze. Z tohoto pohledu je tedy dobře, že se do toho stát zapojuje. Snížení záloh je jedním z opatření, která samozřejmě v nejbližším období pomůžou, nicméně nemůže to být opatření jediné. Je potřeba jej doprovodit i následně při celkovém vyúčtování.
Myslím, že bude potřeba, aby zákazníkům v hmotné nouzi byl stát připraven pomoci i v rámci záchranné sociální sítě, kterou standardně nabízí.
Nenahrává současná situace novým energošmejdům?
Jestli vzejde něco pozitivního ze současné situace, pak to bude ponaučení na obou stranách. U zákazníků to, aby byli příště opatrnější a rozhodovali se nejen podle slibované ceny, ale i serióznosti obchodníka.
Zároveň to může být impulzem pro nastavování pravidel fungování trhu s elektřinou a plynem ze strany úřadů. ČEZ o omezení nekalých praktik na trhu dlouhodobě usiluje.
Nakonec jedna část novely energetického zákona už na energošmejdy cílí. Jedná se o ty zprostředkovatele, kteří používali nekalé praktiky pro získávání zákazníků. Po stávající zkušenosti mohou přibýt další opatření, která energetický trh zpřehlední a učiní lepším pro zákazníky.
