Česko je nadprůměrné. Ale tentokrát to není žádná radost. Jde totiž o inflaci, která rychle roste ve skoro celé Evropě. Právě země ze střední a východní Evropy při pohledu na úroveň inflace nemilý žebříček vedou. S odstupem „nejlepší“ je sice Turecko, ve kterém ceny rostou už několik měsíců razantním tempem.
Ale i západoevropské země mají z inflace strach. V Německu je tempo zdražování na třicetiletém maximu. Hlavní roli hrají rostoucí ceny energií a pohonných hmot. Zdražuje ale takřka všechno a je spíš jednodušší hledat výjimky, kterých se to netýká.
Centrální banky v Česku, Polsku a Maďarsku ostře zasahují a zvedají základní úrokové sazby, aby vyrovnaly inflační tlaky dovážené ze zahraničí. A čeká se, že v tom budou pokračovat i dál. Naproti tomu Evropská centrální banka zatím vyčkává a k rázným krokům se její vedení nemá.
Obavy lidí z inflace, která zasáhne hlavně ty s menšími příjmy, ale panují v celé Evropě. Včera se proto ministři financí zemí EU radili o tom, jaké jsou příčiny a kde je řešení. Jejich jednání ovšem skončilo bez konkrétního výsledku. Zástupci jednotlivých zemí se totiž dost rozcházejí v pohledu na inflaci.
Zatímco francouzský ministr pro hospodářství Bruno le Maire považuje zdražování za přechodnou věc, kterou nyní pohání hlavně vysoké ceny energií, finská ministryně financí Annika Saariko ji vysvětluje jako důsledek pandemie koronaviru.
Ačkoli většina zemí Evropy se potýká s inflací, jsou i státy, kde inflace zatím není velké téma. Vedle Malty, která má míru růstu spotřebitelských cen nyní v evropském srovnání nejníže, je to i Švýcarsko, kde inflace dosahuje nyní jen 1,2 procenta. Jedním z vysvětlení je silný frank a fakt, že zatímco elektřina v zemi mírně zdražila, cena plynu tady dokonce šla dolů.
O švýcarském vývoji si ale většina evropských zemí může nechat jen zdát. Ačkoli se míra inflace mezi jednotlivými zeměmi Evropy různí dlouhodobě, nyní jsou vidět rozdíly nezvykle velké. „Je to dané odlišným vývojem nákladů spojených s bydlením. Dvouciferným tempem rostou v pobaltských zemích nebo Belgii, ale obecně je vidět, že postupně zrychlují všude s tím, jak se do nich promítají zdražující energie,“ vysvětluje ekonom ČSOB Petr Dufek.
Například v Estonsku elektřina meziročně podražila o 74 procent, ve Španělsku o 44 procent. „Obrovské nárůsty jsou vidět i u plynu, i když i zde se situace různí země od země,“ dodává Dufek s tím, že jedním z důvodů rozdílné inflace je tedy i rychlost propisování změn cen energií v jednotlivých zemí do cen pro spotřebitele.
Ekonomové přitom očekávají, že příběh rostoucí inflace ještě nekončí. „Na začátku příštího roku dostane další impulz v podobě výrazného zdražení zemního plynu a elektřiny a nejspíše přesáhne sedm procent,“ říká hlavní ekonom Deloitte David Marek k očekávanému vývoji v Česku.
Zřejmě se ale nedostane tak vysoko jako v Polsku, kde je už nyní téměř na sedmi procentech a v lednu by mohla podle ekonomky Komerční banky Jany Steckerové dosáhnout úrovně okolo 8,5 procenta. Tlak na růst cen by podle ní u nás měl od jara zmírňovat tak, že během druhé půlky roku by mohla inflace rychle klesnout ke třem procentům. „Návrat pod tuto hranici ale čekáme až v průběhu roku 2023,“ dodává Steckerová s tím, že současné zdražovaní je dané jednak energiemi, ale i nedostatkem vstupních materiálů, které se odráží v cenách pro koncové zákazníky.
„Zároveň byl ale vývoj v zemích eurozóny ovlivněn i individuálními faktory. V Německu s cenovou hladinou zahýbalo loňské snížení DPH, které letos vlivem loňské nízké srovnávací základny inflaci opticky navyšuje,“ připomíná Steckerová.
