Svátek marketingu, zběsilých výprodejů a začátek vánočního nákupního maratonu je tady. Zatímco den krachu na newyorské burze 29. října 1929, který uvrhl západní demokratický svět na několik let do ekonomické recese označujeme jako „černé úterý“, dnešnímu dni říkáme Black Friday, „černý pátek“.
Název údajně pochází už z šedesátých let – černým pátkem byl filadelfskou policií označován den, kdy se lidé po celých Spojených státech houfně vraceli od příbuzných po společném díkůvzdání, čímž ve městě způsobili nesnesitelné dopravní zácpy. Podle jiných teorií smuteční barva symbolizuje přechod z červených do černých, tedy ziskových čísel.
Na letošní černý pátek spotřební trh žádný krach nečeká. Okolnosti tomu však nahrály, že podobně jako v letech 1929 a 2008 i dnes balancujeme na hraně krize ekonomické. A již dekády navíc zažíváme krizi klimatickou. Právě černé pátky na ní podle odborníků nesou nemalý podíl.
Kromě slev fenomén nechvalně proslavily obrovské fronty před kamennými obchody, kde kvůli vysokoprocentním slevám lidé dokonce kempují. V Americe má Black Friday na svědomí i několik životů, o které lidé přišli ve snaze ukořistit zlevněné zboží.
Letos analytici ze společnosti Shoptet odhadují, že tržby ze slevové smršti u nás přesáhnou čtyři miliardy korun a budou tak ze všech černých pátků z uplynulých let, které velké online obchody obvykle prodlužují až do neděle, dokonce rekordní. Nejvíce zboží budou pravděpodobně tvořit hračky, elektronika a oblečení.
Kromě vysokých tržeb ale Black Friday vede i k jiným číslům. Například jen ve Velké Británii povede letošní online nakupování podle odhadů k emisi více než 386 tisíc tun oxidu uhličitého do ovzduší. Pro představu půjde o zhruba stejný objem zplodin, jaký by v atmosféře zanechalo 215 tisíc zpátečních letů z Londýna do Sydney.
A nejde jen o uhlíkovou stopu způsobenou dopravci. Ekologický dopad se týká i zvýšené výroby. „Černý pátek představuje velmi bolavé místo textilního odvětví, které běží na nadprodukci,“ říká o svátku slev Cary Somers, zakladatel neziskového globálního hnutí Fashion Revolution.
Hnutí konstatuje, že „kultura hyperslev“ nutí značky vyrábět příliš mnoho produktů v naději, že získají každého možného zákazníka. Poté nadbytek likvidují mnohdy neekologickým způsobem – například spalováním.
Homo economicus, tedy člověk ekonomický, ze své podstaty slevu na své oblíbené zboží využije vždy a rád. Homo sapiens, tedy člověk moudrý, by však měl přemýšlet nad nezbytností takových nákupů.
