Že jsou sankce proti putinovskému Rusku správným, leč bezzubým krokem? Že je odnesou prostí lidé, zatímco darebákům neublíží? „S většinovým názorem si dovolím mírně nesouhlasit,“ píše zkušený investor Jiří Hlavenka a poměrně obsáhle vysvětluje, proč si to myslí. Text původně zveřejnil na svém facebookovém profilu, zde ho přebíráme s jeho svolením.
Prvním aspektem, u kterého je třeba se zastavit, jsou ekonomické sankce. Ruská ekonomika je dosti soběstačná, u velkých zemí tomu tak bývá. V použitém srovnávacím roce 2019 činil HDP země cca 1700 miliard amerických dolarů, dovoz ze zahraničí činil 238 miliard a export 407 miliard. Díky vývozu ropy, plynu a dalších surovin je ruská ekonomika silně přebytková – zde také Putin časem nahromadil oněch 600+ miliard devizových zásob.
Rusko tedy exportuje 24 procent a importuje sedmnáct procent svého HDP. Není tudíž na obchodu se svým okolí zdaleka tak závislé jako například Česko nebo další menší země Evropy.
Jenomže to není celý obrázek. Propojenost a komplexita světové ekonomiky je obrovská. I jednoduchý výrobek sestává ze stovek částí, které se mohou vyrábět v desítkách zemí na světě. Bez malé komponenty nesestavíte výrobek. Ostatně stovky tisíc automobilů dodnes stojí nedokončených kvůli něčemu tak nepatrnému, jako je čip používaný pro ovládání stahování zadních okýnek, a tento čip vyrábí jedna nebo dvě fabriky v dalekých zemích.
Foto Jiří Turek, Jana Jabůrková
Jiří Hlavenka | Foto Jiří Turek, Jana Jabůrková
Rusko dováží ty výrobky, které nedokáže samo vyrobit, což je takřka celý hi-tech a digitální segment. Právě tak je mizerné v precizní strojařině, která je nutná k výrobě úplně všeho. Rusko má také velmi daleko k soběstačnosti v řadě léků a zejména ve složitém lékařském vybavení a přístrojích. Byť tyto produkty netvoří většinu HDP, jsou pro moderní společnost – a moderní válčení, dodejme – nenahraditelné.
Lze správně namítnout, že sankce jde obcházet. Západ není jediný výrobce (u něčeho ano, u něčeho ne) a leccos nahradí například Čína, která se k sankcím téměř s jistotou nepřipojí. Není však jednoduché přeorientovat výrobu na jiné komponenty, ani spustit zcela nové logistické trasy přes půl planety.
Pokud se hovoří, že ekonomické sankce dostanou Rusko „na kolena“, nemyslím si to. Bolet budou, možná i hodně – závisí na jejich provedení (je možné například uplatnit sankce jako přes „kopírák“ i na další státy, které dovolují svým firmám obchodovat s Ruskem a tak podobně. Jistě ovšem ne na Čínu…).
Dále je podstatné, jak budou sankce dlouho fungovat – čím déle, tím více budou zraňovat ruskou ekonomiku. Odhaduje se, že už platné sankce (po anexi Krymu), které jsou docela mírné a ne moc kontrolované, stojí Rusko asi dvě procenta HDP ročně. Znamená to tedy zaostávání země, postupný pokles hodnoty rublu, tedy i zdražení importů a tak dále.
Druhým aspektem jsou finanční sankce. Už zřejmě každý slyšel o vypnutí systému SWIFT pro elektronické platby, jako o „nukleární zbrani“ proti Rusku. Tato skutečně silná sankce – ale hodně dvojsečná – zatím nebyla použita, americký prezident ji nevyhlásil, evropští lídři rovněž ne, stále je ale zvažována pro „další kolo“.
Pokud budou zakázány operace prakticky všech ruských bank (a zdá se, že budou) a jejich přístup na finanční trhy, znamená to odpojení Ruska od krevního řečiště hlavních ekonomických celků planety.
Rusko se toto bude jistě snažit obejít přepojením přes Čínu, která pravidla světových finančních systémů vesele ignoruje. Ostatně okázalé oslavované přátelství ruského a čínského lídra v posledních týdnech ukazuje, kudy bude vítr foukat. Přesto se však bude jednat o sankce hodně bolestivé – byl to paradoxně ruský ministr financí Kudrin, který efekt vyloučení ze SWIFT odhadl na minus pět procent ruského HDP.
Pak jsou tu sankce proti konkrétním osobám. Bude-li sankční seznam dostatečně široký (zahrnující mnoho tisíc lidí a veškerou ruskou špičku kolem Putina), zasáhne to mocné lidi této říše. Uvědomme si, co to znamená. Ruští podnikatelé jsou jimi „z vůle Putina“, který jim dá napapat výměnou za loajalitu, a ruská vrchnost jsou jednoduše loupežníci s miliardovými (nakradenými) majetky.
Vedení ruského státu není nic jiného než Alibaba a čtyřicet loupežníků. Jenomže každý loupežník ví, že lup je potřeba ukrývat na bezpečném místě a paradoxně Rusko jím není, tam o něj mohou snadno přijít. Loupežníci tak mají své majetky zaparkované na Západě, mají tam nemovitosti, jachty, firmy, studují tam jejich děti.
Ruská „elita“ je dnes ultrabohatou třídou žijící v přepychu a pohodlí, kterého si mohou užívat na deset generací dopředu. Mají rodiny a děti. Pokud se tedy ovšem Rusko nedostane do konfliktu se světem. A Putinovy avantýry tohle vše uvrhávají do nebezpečí a rozbíjejí.
Jde tu i o vyobcování ze světa. Nemožnost cestovat, vyloučení ze sportovních soutěží a kulturních událostí, tedy kompletní izolace a ostrakizace země je další věc, se kterou lze počítat. Opět toto samotné nedostane Rusko na kolena, ale jistě to nepřispěje k hrdosti či spokojenosti Rusů.
Navíc se toto dotkne „širší elity“, řekněme milionu slušně bohatých Rusů, kteří si dnes žijí na „západní“ úrovni, cestují velmi často po světě a užívají si jeho krás a možností, vozí si z něj luxusní zboží a nechávají na Západě studovat a žít svoje děti. Tohle bude pryč pro početnou a též mocnou skupinu.
Myslím, že sankce je potřeba uvažovat v celé komplexitě: samostatně budou jedna vedle druhé bolet, ale dají se vydržet. Dohromady mohou být extrémně nepříjemné. Putin si jistě dobře pamatuje, jak prudce mu šla popularita dolů v ekonomické krizi země – ruská populace „hlasuje nohama“, jak se říká. Nezapomeňme navíc, že i válečná operace je extrémně drahá a sama o sobě silně poškodí ruskou ekonomiku.
Konečně, za nejdůležitější naději na úspěch považuji to, že se ruská elita Putina zbaví sama. V této válce nemohou boháči Ruska nic získat, jen ztratí, a zabavené miliardy jistě nepotěší ani ruskou generalitu, gubernátory a tak dále. Kamenně nehybné tváře ruských byznysmenů, přenášené na „besedě s prezidentem“ dnes o čemsi svědčí.
Nikdo nemůže vládnout sám – i Putin se musí opírat o loajalitu nejbližšího okolí. S nadějí doufám, že důsledek sankcí je schopen vést k tomu, že si Rusko šílence ve svém čele odstraní samo.
