Lenin řekl, že můžeme prožít desítky let, kdy se nic neděje. Ale pak přijdou týdny, ve kterých se stanou celé dekády. Takové urychlení se povedlo opět Rusku.
Země se na tento konflikt připravovala dlouhodobě. Rusko doplnilo devizové rezervy na zhruba 650 miliard dolarů, tedy přibližně čtyřicet procent svého HDP. Národní fond bohatství se díky vysokým příjmům z komodit podařilo navýšit na dvanáct procent HDP.
Ruský státní rozpočet, který je extrémně závislý na příjmech z fosilních paliv (plyn a ropa tvoří jejich polovinu), byl více než v pohodě, protože cena ropy nad 44 dolary za barel je pro rozpočet dostačující. Rusko očekávalo sankce, ale řekněme něco ve stylu Krymu.
Ještě minulý týden to nevypadalo, že by se všechny státy Evropské unie – je potřeba jednota při hlasování – byly schopny shodnout na skutečně tvrdých sankcích. Jenže stačilo vidět houževnatost ukrajinských lídrů a armády, podporu veřejnosti a chování Putina, který začal vyhrožovat i jadernými zbraněmi.
Na stole je najednou balík sankcí, které dokážou Rusko dostat do výrazných ekonomických problémů: vyloučení sedmdesáti procent ruských bank ze SWIFT, zablokování devizových rezerv ruské centrální banky (tohle oznámily i USA, takže ruské centrální bance zůstanou de facto jen zlaté rezervy ve sklepě a čínské jüany), opatření proti ruským oligarchům a jejich rodinám (evropský majetek a pasy).
EU zakázala vstup do svého vzdušného prostoru všem ruským letadlům včetně soukromých. K zákazu se připojilo i Švýcarsko, které se navíc rozhodlo zmrazit účty Rusům a ruským firmám. Unie se dohodla, že bude Ukrajině posílat zbraně (aktuální balík má hodnotu 450 milionů eur) a dodávky Ukrajině přislíbilo dokonce i Švédsko.
Němci oznámili novou bezpečnostní politiku, která byla vytvořena doslova během pár dní. Bundeswehr bude finančně posílen s pomocí speciálního fondu částkou sto miliard eur a rozpočet na obranu se zvýší na dvě procenta HDP. Absolutní částka na obranu Německa tak bude zhruba dvakrát vyšší než ta ruská.
Dále byla schválena výstavba dvou terminálů LNG – Německo žádný nemělo a spoléhalo především na ruský plyn. Energetický gigant BP oznámil, že se zbaví svého pětinového podílu ve firmě Rosněfť. A nebude to zrovna zadarmo: náklady dosáhnou odhadem pětadvaceti miliard dolarů.
Rusko je nyní „nebankovatelné“, tržní hodnota ruských aktiv v rukou nerezidentů prudce klesá směrem k nule. Ruský rubl prozatím klesl téměř o třicet procent, na nové historické minimum vůči dolaru.
Ruská centrální banka zvýšila sazby na dvacet procent, zavedla kapitálové kontroly a oznámila obnovení nákupů zlata, což může udělat jen na domácím trhu. Rozšířila balík cenných papírů, které lze použít jako zástavu pro získání úvěru od centrální banky.
Nařídila také, že ruské banky nesmí přijímat pokyny na prodej ruských cenných papírů nerezidenty a že firmy musí osmdesát procent devizových příjmů převést na rubly. V Rusku začal run na banky: obrovské fronty na výběr hotovosti.
ECB oznámila, že evropská entita Sberbank a další ruské dceřiné společnosti pravděpodobně zkrachují kvůli likvidním problémům. Prozatím plyn teče, dokonce ve větším objemu než v předchozích měsících a Unie doplňuje zásobníky. Je pravděpodobné, že Rusko vypne dodávky plynu a ropy, ale tím se odřízne od unijních dovozů.
EU se snaží najít opatření, mající zabránit prudkému růstu nákladů na elektřinu. Mezi návrhy se objevuje například úprava mechanismu stanovování cen elektřiny (aby se cena elektřiny neodvozovala od nejdražšího zdroje, což je nyní plyn) a zavedení cenového stropu pro elektřinu vyráběnou ze zemního plynu.
Rusko vyváží především ropu, plyn a další komodity. Dováží cokoli s vyšší přidanou hodnotou: stroje, technologie, elektroniku, auta, léky a zdravotní potřeby… Prostě cokoli, co netryská ze země. A polovina dovozů jde z EU.
Naše vývozy do Ruska a Ukrajiny představovaly vloni nějakých 2,2 procenta HDP. Průměrná dovozní náročnost vývozů je asi padesátiprocentní, takže naprostý výpadek vývozů do těchto zemí by snížil HDP o zhruba procento.
Přes nepřímé vývozy by to bylo o něco více, ale také by došlo k částečné kompenzaci (do jiných zemí), takže necháme zhruba to procento. Větší problémy může přinést výpadek dovozů surovin.
Ceny plynu a elektřiny korigují nárůsty v minulém týdnu, takže jsme pořád blízko našemu odhadu, že v letošním roce vyšší ceny elektřiny a plynu zvýší náklady za tyto položky o čtyři procenta HDP (rozložený do dvou let). Případný nárůst cen půjde částečně do inflace a částečně do nižšího růstu.
Každopádně ceny futures neimplikují silný dodatečný šok v řádu procentních bodů do HDP. Pokud by se ceny plynu dostaly na sto eur, tak se dopad bude pohybovat kolem dvou procent HDP. S tím, že polovina může jít do inflace a polovina do snížení růstu ekonomiky.
Velkou nejistotou jsou další komodity. Ceny potravin může zvýšit narušení dodávek pšenice, slunečnice a dalších potravinářských komodit. Stejně tak výpadek nebo omezení surovin pro výrobce hnojiv. Případný nedostatek paladia, niklu, mědi bude mít podobný dopad na ekonomiku jako zadření dodavatelských řetězců: jde o suroviny na začátku výrobního cyklu, takže dopad se dominově rozšíří.
Loňské problémy v globálních dodavatelských řetězcích snížily české HDP o zhruba čtyři procenta. Pokud tentokrát nebudou globální výrobu omezovat lockdowny spojené s covidem, můžeme předpokládat, že omezení dovozů z Ruska by mohlo mít na HDP poloviční dopad.
Průměrná inflace se letos dostane na úroveň deseti procent. Koruna kolem pětadvaceti korun za euro dává smysl, v případě větších těžkostí (energie a suroviny) může ještě více oslabit. Česká národní banka ve svém prohlášení minulý týden řekla, že dopady na ekonomiku vyhodnocuje jako malé – brala v potaz hlavně přímý vzájemný obchod – a že vidí proinflační rizika kvůli rostoucím cenám komodit a slabší koruně.
Vyznění je v souladu s rétorikou ČNB z posledních měsíců a zvyšuje pravděpodobnost, že bude ještě zvyšovat sazby. Na druhou stranu kompletní analýza může ČNB ukázat, že podíl nákladových faktorů se nyní zvyšuje, že nákladové šoky samy o sobě sníží růst ekonomiky o několik procentních bodů, a tudíž že není potřeba sazby zvedat.
Aktuální vývoj však netlačí ČNB k nějakému rychlému rozhodování, další zasedání je až 31. března.
Autor je hlavním ekonomem České spořitelny.
