Autor komentáře Alex Koníček je spoluzakladatelem výrobce oříškových másel Big Boy, člen loňského výběru Forbes 30 pod 30 a mimo jiné rodák z Ukrajiny, který má v zemi okupované Rusy širší rodinu, stejně jako třetina zaměstnanců jeho firmy.
Letošní rok jsme začali velmi pozitivně. Uvedli jsme na trh spoustu nových produktů a v meziročním srovnání si firma vede nadstandardně dobře. Měli bychom se radovat. Místo toho jsme ale smutní a frustrovaní. Nálada ve firmě se dramaticky otočila vpádem Ruska na Ukrajinu.
Byl to šok… Když jsem se tu zprávu dozvěděl, nemohl jsem uvěřit, že se to opravdu děje. Mám na Ukrajině kořeny, stejně jako dalších patnáct lidí, kteří u nás ve firmě pracují.
Prvních pár dní jsme všichni byli jako těla bez duše. Nemohli jsme se odpoutat od zpráv a všichni jsme netrpělivě sledovali, co se to vlastně děje. Měli jsme slzy v očích a byli myšlenkami úplně jinde. Na Ukrajině máme rodiny, kamarády a známé, o které se bojíme.
Přestože se s takovými pocity velmi těžko pracuje, trávili jsme v Big Boyi víc času než obvykle. Byli jsme jeden druhému oporou a zároveň jsme si uvědomovali, že naši blízcí budou potřebovat finanční pomoc a každá koruna se bude hodit.
Situace na Ukrajině je pořád velmi nepřehledná. Muži brání svoji zem, ženy jsou samy doma a bojí se. Některé oblasti trpí nedostatkem vody, elektřiny i jídla. Ukrajinci jsou ale velmi hrdí, mají v sobě hluboko zakořeněný patriotismus. Většina z těch, co znám, nehodlá svou zemi opustit.
Moje rodina na Ukrajině před pár dny čelila náletům. Skrývali se deset dní ve sklepě a pak se rozhodli přesunout na západ do bezpečí. Ne všichni. Na západ odjela autem s nejnutnějšími věcmi jen teta a bratranec s rodinou.
Strýc zůstal doma. Čeká, až přijdou Rusové a chce s nimi bojovat. Marně se je snažím přesvědčit, aby za námi přicestovali do Čech. Chtěl bych jim pomoct, ale není jak. Je to obrovská bezmoc. Ukrajinci milují svou zem a uprchlictví vesměs odsuzují.
Alex Koníček je spoluzakladatelem výrobce oříškových másel Big Boy. Na snímku je vlevo.
Situace je trochu jiná u lidí, kteří mají na Ukrajině partnery a děti. Jeden z mých kolegů se rozhodl vydat na Ukrajinu pro manželku a tři děti. Jel přes Rumunsko a při zpáteční cestě přejížděl od přechodu k přechodu kvůli odstaveným autům a kilometrovým kolonám. Celou cestu se modlil, aby mu nedošel benzín, protože příděl je na Ukrajině jen dvacet litrů na osobu. Nakonec překročil hranici až v Polsku.
Ve firmě aktuálně nejvíc řešíme, že část našich zaměstnanců plánuje odcestovat za svými příbuznými a zůstat s nimi, aby jim pomohli finančně, psychicky i manuálně s domácími pracemi. Nebráním jim.
Osobně vidím nejlepší způsob, jak můžu být v téhle situaci nejvíc užitečný, ve shánění finančních prostředků pro Ukrajinu. Ve firmě jsme zorganizovali velmi úspěšnou sbírku a vybrali 375 tisíc korun, které jsme poslali Člověku v tísni, a vymýšlíme další způsoby, jak přispět.
Vyrábíme produkty, ze kterých celý výtěžek posíláme na pomoc Ukrajině. V současné době se také intenzivně zaměřujeme na nové obchodní akvizice, které nám navýší kapacity, abychom mohli do budoucna nabrat Ukrajince, kteří sem přijdou.
Doufám, že válka co nejdřív skončí a lidi se budou moct vrátit zpátky domů. A jak to všechno dopadne? Těžko říct. Vše nasvědčuje tomu, že si Rusko ukouslo větší kus koláče, než dokáže sníst. Zastávám názor, že to nakonec neustojí a bude chtít vyjednávat. Nechají si uznat Krym, Donbas a Luhansk, a tím konflikt pomine.
