Josef Zajíček je mužem mnoha povolání. Vybudoval a před pěti lety za stovky milionů prodal firmu Benet Automotive, která automobilkám dodávala hlavně plastové a karbonové díly. Tenhle byznys sice úplně neopustil, ale velkou část času teď věnuje hodinářské firmě Bohematic a hlavně Autodromu Most, který mu patří od roku 2014.
Co se vám vybaví, když zazní název města Most? Nejspíš uhlí a autodrom. A někomu možná ještě hospoda Severka z oblíbeného seriálu. Zatímco život nad půllitrem piva v Severce poklidně plyne dál a konec těžby uhlí se nezadržitelně blíží, mostecký autodrom ožívá čím dál víc. Jedním z jeho letošních vrcholů bude na konci července mistrovství světa superbiků, na které by Zajíček rád prodal vstupenky padesáti tisícům lidí.
Právě tenhle závod, který extrémně zvyšuje prestiž mosteckého okruhu a který se v Mostě pojede podruhé, urychlil jeho proměnu. Během zimní přestávky se tak například dokončila celková rekonstrukce dráhy, která za poslední roky spolykala padesát milionů korun.
„S investicemi jsme začali už minulý březen. Potom, co jsme se suberbiky podepsali smlouvu, museli jsme na to připravit areál. Utrácelo se za bezpečnostní zóny, rozšířili se kačírky, dělal se nový asfalt. To byly prvky, které se musely udělat co nejdřív, aby se tady na téhle úrovni vůbec mohlo závodit.“
A po sezoně jste zase pokračovali.
V listopadu na okruh znovu najely stroje a opravily jeden a půl kilometru asfaltu. Přes čtyři kilometry dlouhý povrch jsme opravovali po částech poslední tři roky. Šli jsme patnáct centimetrů do země a měnili jsme i obrubníky.
Přes čtyři kilometry dlouhá dráha je teď ve stavu, ve kterém od jejího vzniku nebyla. Teď to musí minimálně deset let vydržet bez větších zásahů. Samozřejmostí je pravidelná údržba. Je to náš výrobní prostředek, který nám generuje peníze, abychom mohli žít. Tu péči si zaslouží.
Dráha ale není všechno, co je tady jinak…
Dál jsme rozšířili kačírkové zóny, pod nimiž jsme udělali kilometry drenáží, a zásadně jsme změnili několik únikových ploch. Chybí nám totiž potřebná vzdálenost k plotu, takže jsme to museli dohnat jejich větším sklonem.
Přibyl nový kamerový systém a opravuje se řídicí věž. Ta měla být původně kompletně nová, ale kvůli tomu, že můžeme stavět prakticky jen v zimě, přednost dostala postupná rekonstrukce. A vzniká i nová restaurace s prostornou střešní terasou velkou přes dvě stě metrů čtverečních, odkud bude na okruh krásný výhled.
Kolik vás tohle všechno stojí?
Loni to byly desítky milionů. Letošní útrata je někde kolem deseti milionů.
Bylo těžké superbiky do Mostu dostat?
Paradoxně nám s tím pomohl covid, který zavřel svět, a tím mosteckému okruhu nahrál. Promotéři závodů hledali po Evropě místa, která by mohla dostat přednost hlavně před Asií. A protože byli pod určitým tlakem, přimhouřili oči v náležitostech, ve kterých závodiště v Mostě stoprocentně nesplňovalo jejich požadavky.
Za normálních okolností by s námi smlouvy totiž nepodepsali. V případě seriálu superbiků, které máme podepsané ještě na čtyři sezony, jsme z celého seriálu nejmenší areál.
Dá se na téhle akci vydělat?
První ročník byl těžce prodělečný, protože jsme museli hodně investovat. Je to těžší i proto, že jediný náš příjem je ten ze vstupenek. Promotérovi okruh pronajímáme takzvaně bílý, což znamená bez log sponzorů, se kterými máme smlouvu my. Navíc jsme návštěvníky ani nemohli pouštět do padoku, což se letos změní. Pro každého fandu motorek je velký zážitek, když se může dostat blíž k motorkám i závodníkům.
Kolik promotérům platíte?
Poplatek za superbiky je mezi deseti a dvaceti miliony korun za závod.
A vyplatí se to?
Investovali jsme do budoucnosti. Zvyšuje to naši image. Týmy sem jezdí trénovat a přitahuje to i motorkáře z veřejnosti, kteří se chtějí projet na okruhu, kde jezdí jejich oblíbený závodník. Navíc věřím, že návštěvnost letos půjde nahoru.
Jak se vám daří pronajímat závodní dráhu?
Od jara do podzimu máme prakticky vyprodáno. Už v lednu jsme měli osmdesát procent kapacity na sezonu zamluvenou. V březnu je ještě relativně volněji, ale kdyby se teď někdo ozval, že chce okruh na celý den, je to skoro nemožné. Pak už je to spíš o hledání volných časů v rámci hodin. A takhle je to až do října.
Oproti jiným okruhům máme situace složitější proto, že se snažíme dodržovat gentlemanskou dohodu, která staví na tom, že provoz závodních aut nebo motorek končí v šest večer. Na jaře a v létě, když je vidět do devíti večer, nás to dost trápí.
Kolik stojí si pronajmout okruh?
Cena za den pronájmu se pohybuje v řádu stovek tisíců. Může to být 300 až 400 tisíc. Během víkendů a s plným zabezpečením, to znamená s hasiči a zdravotnickým týmem podél trati, se můžeme bavit o 800 tisících.
Odkud jsou ti, kteří si dráhu pronajímají?
Zhruba ze šedesáti procent ho plní týmy a jezdci z Německa, třicet procent budou Češi a zbytek Poláci, Rakušané, Holanďané.
Jak se autodromu daří obchodně?
Každý rok jsme rostli, ale covid nás velmi přibrzdil. Měli jsme roční obrat 130 milionů a spadli jsme na 95. Loni už jsme se zase dostali na 120 a letošní cíl je nastavený na 145 milionů korun. Strop za naprosto ideálních podmínek je někde kolem 160 milionů. Polygon, který je nad okruhem a kde se řidiči zlepšují v řízení, loni udělal přes dvacet milionů.
Týká se i vás zdražování?
My zdražujeme každý rok. Je to ale v řádu jednotek procent. Můžeme si to dovolit, protože technicky je celý areál rok od roku lepší a nabízíme i lepší služby. Většina zákazníků to respektuje a ocení. Často sem jezdí patnáct let a vidí, jak se to tu mění k lepšímu. Tenhle přístup ale spíš vidíme u zákazníků ze zahraničí. Český zákazník spíš bude špekulovat, jak by co mohl obejít a kde by mohl ušetřit.
Protože má méně peněz?
Protože máme takovou náturu.
Ve světě aut i motorek je čím dál silnější elektromobilita. Má okruhový byznys vůbec budoucnost?
Jako jeden z mála okruhů máme rychlonabíječky, ale kdyby se tady měl jet závod s dvaceti elektromobily, tak to nejde. Nabít je všechny najednou před závodem je v současné době nereálné. Kde se takhle závodí, řeší tak, že někde za plachtami jsou schované dieselové agregáty a z nich se auta nabíjejí.
Další problém jsou bezpečnostní prvky. Záchranáři musí řešit, jak v případě nehody postupovat, aby je to nezabilo, musíte mít připravené kontejnery s vodou, kde by se hořící elektromobil dal chladit, hasiči musí být nově vybavení a proškolení.
Vývoj, testování, zkoušení. To všechno ve spojení s elektromobily na okruhu dělat jde, ale aby se tady jel plnohodnotný závod elektrických aut? To je nereálné.
Takže o budoucnost strach nemáte?
Závodní auta, která jsou teď vyrobená, určitě někdo bude vlastnit. A bude s nimi chtít jezdit. Přinejmenším se tady ještě hodně dlouho dobu budou prolínat auta se spalovacími motory a vozy s elektromotory.
Autodrom máte osmým rokem? Pořád vás baví?
Rozhodně. Pracovně jsem vyrůstal v automobilovém průmyslu jako dodavatel a tam je to teď jedna velká tragédie. Pořád mám podíl ve firmách, které pro automobilky něco vyrábějí, ale automotive byznys už mě nebaví a z mého pohledu už v něm nevidím velkou budoucnost.
V Mostě jsem svým pánem, a proto ve velké míře záleží jen na mých rozhodnutích, jestli budeme úspěšní, nebo ne. Takže ano, tady jsem zatím spokojený.
