Ještě ani nepřevzal vedení centrální banky a už rozvířil dění v tuzemské ekonomice. Nejenže jmenování Aleše Michla novým guvernérem ČNB vyvolalo vášně ve značné části odborné veřejnosti, ale prudce oslabilo kurz koruny.
Banka sice intervenovala, ale obavy investorů přetrvávají. Jsou oprávněné a je třeba na nového šéfa nejvýznamnější finanční instituce v Česku nahlížet se skepsí?
„Změny osoby guvernérů bývají ve světě provázeny negativní reakcí trhu často. Trhy bývají dlouhá léta nastaveny na jednoho guvernéra, do ceny měny započítaly jeho politiku, a z tohoto pohledu může být výměna provázena nejistotou, ať je nový guvernér jakýkoli,“ vysvětluje Petr Bartoň, hlavní ekonom investiční skupiny Natland.
„Není proto jasné, do jaké míry je pohyb koruny reakcí na Michla a do jaké reakcí na změnu. Na rozdíl od reakce dlouhodobé nemůžeme v krátkém období vyloučit ani reakci zbrklou, zvláště v dnešní rozblázněné době,“ přibližuje Bartoň. Ekonomové se nicméně pozastavují nad názory a postoji nového, v pořadí již pátého guvernéra ČNB.
Michl, který se funkce ujme 1. července, v minulosti například kritizoval kolegy v bankovní radě za příliš konzervativní správu devizových rezerv. Podle něj by banka měla více investovat do akcií i nákupu zlata, aby to z ní udělalo dlouhodobě ziskovou instituci.
Vyčítá se mu možný střet zájmů, a to jak byznysový, tak politický. Před lety spoluvlastnil investiční fond Quant, který sice po nástupu do bankovní rady vložil do svěřenského fondu, ale nikdy nedoložil, že už na něj skutečně nemá vliv, jak tvrdí. Zároveň byl léta ekonomickým poradcem Andreje Babiše – nejprve na ministerstvu financí a později i během Babišova premiérování, což dle kritiků může oslabit nezávislost centrální banky.
Poslední týdny pak na sebe Michl poutal pozornost zpochybňováním snahy ČNB krotit inflaci zvyšováním úrokových sazeb. Podle jeho slov jde totiž o inflaci dovezenou, hlavně přes vyšší ceny energií. Raději by proto sazby nezvyšoval.
„Jak jsme se přesvědčili, tak zvyšování sazeb tuto inflaci příliš nesnižuje,“ zopakoval muž, který by rád do dvou let vrátil inflaci na úroveň dvou procent, během svého jmenování na Pražském hradě. S tímto postojem nesouhlasí například hlavní analytik společnosti Patria Finance, Tomáš Vlk.
„Vidím zde určitý alibismus směrem k inflačnímu problému. Michl zdůrazňuje externí zdroje inflace a nehledí na extrémně přehřátý domácí trh práce či nemovitostní trh. Drží se teze přechodnosti inflace, kterou pod tlakem reality dávno opustili její hlavní zastánci ve světě,“ podotýká.
Michl podle něj navrhuje řešení inflace nástroji, které jako centrální bankéř nemá vůbec v ruce – fiskálními restrikcemi a zrušením indexace mezd. Podle bývalého viceguvernéra centrální banky Pavla Kysilky však Michl právě svými neotřelými myšlenkami přispívá k názorové pestrosti bankovní rady.
„Považuji za velmi zdravý jev, že vedení ČNB i díky tomu vedlo a vede seriózní fundamentální diskusi před každým závažným měnovým rozhodnutím,“ komentuje ekonom, který s Michlovými názory souzní.
„Je v zájmu všech, aby centrální banka byla důvěryhodnou institucí, a mohla tak navádět ekonomiku na trajektorii stability spíše slovy než nákladnými dramatickými kroky třeba v podobě vysokých úrokových sazeb,“ domnívá se přesvědčeně.
„Na léčení nákladové inflace jsou vysoké sazby mnohem méně účinné, než na léčení inflace poptávkové. To není nic zvláštního či michlovského, to je součástí standardní ekonomie,“ doplňuje ho Petr Bartoň.
Zároveň si ale experti uvědomují, že vyhraněné postoje, které Aleš Michl hlásal coby člen rady v pohodlné opoziční roli, nemusí zastávat z pozice guvernéra, kdy je jeho odpovědnost za inflaci podstatně větší.
„Ostatně Aleš Michl sice dlouho prosazuje stabilní sazby, ale nikdy nehlasoval pro jejich opětovné snížení, když je většina rady poslala nahoru,“ připomíná Tomáš Vlk z Patria Finance.
„Některé z názorů, které v minulosti nově jmenovaný guvernér vyslovil, ve mně jisté obavy budí, ale myslím, že nikdo neví, jaká konkrétní rozhodnutí bude ve své pozici prosazovat,“ potvrzuje Vlkova slova Luděk Niedermayer, současný europoslanec a bývalý viceguvernér ČNB.
Ten se spolu s Pavlem Kysilkou jako jediný z bývalých vysoce postavených členů vedení ČNB, které Forbes oslovil, odhodlal střídání guvernérů komentovat. Zdeněk Tůma ani Miroslav Singer, předchůdci dosluhujícího guvernéra Jiřího Rusnoka, se k personálním změnám vyjadřovat nechtěli.
„V tuto chvíli je bankovní rada tak rozštěpena, že nikdo rozumný nic komentovat nebude. Cokoli vyslovit, někoho jen naštve,“ míní Singer.
Pokud se nicméně odborná veřejnost na něčem jednohlasně shodne, tak je to skutečnost, že guvernér sice centrální banku navenek zastupuje, ale uvnitř ní mu připadá pouze jediný hlas ze sedmi. V konečném důsledku vždy rozhoduje většina bankovní rady a záležet tedy bude na tom, jaké další členy do ní prezident Miloš Zeman najmenuje.
Příští rok v únoru, krátce před koncem prezidentova funkčního období, totiž vyprší angažmá v bankovní radě také viceguvernérovi Marku Morovi a členovi rady Oldřichu Dědkovi, který na rozdíl od Mory už znovu jmenován být nemůže. Jako o možných nástupcích se hovoří o prezidentovi Hospodářské komory Vladimíru Dlouhém či o Petru Bartoňovi, hlavním ekonomovi Natlandu, s jehož postřehy se čtenář seznámil v úvodu textu.
„Bez ohledu na to, kdo je prezidentem, není šťastné, že se sešlo tolik jmenování v tak krátkém čase,“ konstatuje Luděk Niedermayer, podle kterého situace otevírá možnosti pro zásadní změnu ve fungování České národní banky.
Značnou výhodou Aleše Michla, který začínal jako novinář v Hospodářských novinách a nepravidelně spolupracoval s magazínem Forbes, by naopak měla být jeho žurnalistická zkušenost. Díky ní by měl být schopen lépe komunikovat s veřejností a srozumitelně jí vysvětlovat veškeré kroky ČNB, což se ostatně od guvernéra očekává.
Podle Pavla Kysilky by tak nové vedení mělo dostat důvěru a šanci ukázat, jak dopady globální inflace na českou ekonomiku zvládne. První „opatrná hodnocení“ by Kysilka odložil na konec příštího roku.
