Je to suma, která má váhu – 300 miliard korun. Takový byl podle Českého statistického úřadu roční obrat cestovního ruchu v Česku, samozřejmě před covidem. „Daňové výnosy do veřejných rozpočtů činily zhruba 120 miliard, více než třetina tak zůstane státu,“ říká Jan Herget, šéf CzechTourismu.
Tato agentura má jako hlavní cíl propagovat Česko v cizině a tím přilákat co nejvíce zahraničních návštěvníků. A po dvou pandemických letech to s nimi letos vypadá daleko slibněji, minimálně to tak alespoň působí, když se v Praze vydáte do centra. Turisté se vracejí a zase se vyhýbáte skupinám švitořícím všemožnými jazyky.
„Zároveň jsme za první čtvrtletí pořád byli na polovině předcovidových čísel,“ upozorňuje Herget. Z toho vyplývá i jeho výhled na léto. „Můj odhad, který se samozřejmě může třicetkrát změnit, je, že se dostaneme přibližně na polovinu čísel před pandemií. Čili že přijede pět milionů zahraničních turistů.“
Praha má ostatně první velké nadechnutí už za sebou, koncert kapely Rammstein sem přilákal čtyřicet tisíc Němců a ve městě to hučelo. „Každý hoteliér mi říkal: Byl to první víkend, kdy jsme byli plní,“ těší Hergeta. Neznámých nicméně zůstává spousta. Dění na Ukrajině, rostoucí inflace a strach lidí o vlastní peněženky – a také problémy na letištích.
Jaké podle vás bude léto?
Dva roky krize zanechaly obrovské stopy, chybí lidé, chybí letadla – globálně. Nejen pro Česko je tohle problém číslo jedna. Nedostatek leteckého spojení města typu Prahy zasahuje velmi. Nejlíp jsou na tom přímořské destinace, které žily i za covidu, protože léto bývalo otevřené. Tam se to restartuje nejlépe. Ale principiálně je problém všude, a čím vzdálenější let, tím hůř – špatná je Asie, jen pomalu ožívá Amerika. Lidé, které letiště propouštěla, se musí znovu najímat.
Jan Herget, šéf CzechTourismu | Foto CzechTourism
Médii proběhly zprávy o tom, jak se v Amsterdamu, Dublinu a jinde kvůli nedostatku personálu stojí fronta na frontu. Lidé tam čekali venku, aby vůbec mohli na terminál. Kdy se to zlepší?
Minimálně dva tři měsíce potrvá jen bezpečnostní proškolení personálu. Další otázkou pak je důvěra občanů ve státy, která za covidu ohromně klesla. Bez ohledu na to, co nám bylo slibováno, se všechno co tři týdny měnilo.
Jak to s tím souvisí?
Potřebujeme do lidí vlít důvěru, že cestovní ruch je byznys, kde se vyplatí pracovat. Pokud si ti, kteří ho opustili, mezitím našli práci někde jinde, nemají moc důvod se vracet. Napříč Evropou ale slyšíme sliby o tom, že už se zavírat nebude, tvrdí to i naše vláda a já v to pevně věřím.
To je nicméně jen problém číslo jedna…
Dvojkou je ekonomická obava, protože inflace netrápí jenom Česko, ale minimálně celou Evropu. Trojka je ještě pořád covid, neboť na Tchaj-wanu mají vysoká čísla, Čína pořád neumožňuje vyjíždět ani ven, ani dovnitř a Japonsko či Jižní Korea jsou pořád relativně uzavřené. Válka na Ukrajině je z globálního pohledu pro cestování problém číslo čtyři.
Pro Česko takový seznam zemí nevypadá dobře…
Předcovidovým pohledem mezi naše top 10 země patřily Rusko, Čína, Korea, Tchaj-wan. Víme, že teď je nemáme. Z deseti milionů zahraničních turistů dva nepřijedou, ani kdybychom se přetrhli, protože principiálně ani přijet nemůžou.
V čemu budou tyto národnosti chybět?
Všechny utrácely, plus minus čtyři tisíce korun na den, Rusové navíc poměrně dlouho zůstávali a jezdili i mimo Prahu. Číňané budou chybět nejen v Pařížské, kde nakupovali luxusní zboží, ale i v restauracích a ubytovacích zařízeních. Sice mívali kratší dobu pobytu, ale jezdilo jich relativně hodně a cestovali i mimo víkend. A vy potřebujete mít plno od pondělí do pátku, zvlášť high-end hotely tady bez podobných trhů klientelu nenajdou.
Co říkáte těm, kdo si bez masového turismu, jaký provozují Číňané, spíš oddechnou?
Vždycky parafrázuju, že asijské země jdou v tomhle po sobě. V osmdesátých letech jezdili na fotozájezdy typu osm zemí za pět dní Japonci, později Korejci, pak Číňané. I Češi ostatně začátkem devadesátek jezdili na víkend na otočku do Benátek – i my jsme takto bláznivě cestovali. Čím více státy bohatnou, tím víc si tam lidé váží volného času a pochopí, že tohle není zážitek, jen honička. I Číňané už se přetransformovávali na hodnotnější cestování.
Kdo by je mohl nahradit? Co Indie, jiná miliardová země?
Tam máme obrovský problém s vízy, kapacita ambasády v Indii je absolutně nedostatečná. Od hráčů na trhu jsou signály, že poptávka je velká, často dělají firemní zájezdy skupin o 200 lidech, což je v dnešní době poklad, ale nejsme schopní je odbavit vízově. Je velká škoda, že nejsme schopní si to uvědomit a třeba tam stáhnout lidi, již vydávali konzulární víza v Rusku.
Co jiná tradičně silná skupina, Američané?
Amerika je další významný trh. Předminulý týden se zase spustila přímá linka Delty z Prahy do New Yorku. Před covidem měly být tři lety týdně, ještě na začátku roku se řešily dva, teď je jeden a zaplaťpánbůh za něj. Z toho vychází, že pro Česko je klíčová Evropa, ale snažíme se, aby nezůstalo jen u ní.
Na koho tedy chcete cílit?
V úzké spolupráci s letištěm Praha řešíme Blízký východ, tam je teď skoro perfektní spojení. Saúdská Arábie, Emiráty, Kuvajt, téměř každý ze států s nerostným bohatstvím má přímé spojení, což je super. Další důležitý trh je Izrael, je tu i řada států bývalého Sovětského svazu, třeba Kazachstán, Ázerbájdžán, ale tam jsou velkou bariérou znovu letecká spojení a víza.
V Evropě se snažíme rozlítat klasické destinace na prodloužené víkendy, jako jsou Británie, Francie, Španělsko, Itálie. Rádi k nám jezdí Dánové, tradičně Holanďané. Velmi důležité jsou pak okolní země, odkud mohou lidé cestovat jinak než letecky, což je dnes největší bariéra – Němci, Poláci, Slováci. Rakušané jsou pořád v závěsu. Spousta mladých Němců jezdí vlakem, tato doprava je velmi důležitá. Zejména na západ od nás se na udržitelnost a ekologický přístup klade čím dál větší důraz.
To vše by mohlo znamenat skok ze statisíců zahraničních turistů zpět na miliony. Vracejí se staré časy?
Zatím to znamená, že se průmysl oživuje. Zejména ti, kdo byli biti nejvíc, tedy restaurace a doprovodné služby. Špatná zpráva je, že pořád čekáme na kongresy. Ty nevidíte na Staromáku nebo na Karlově mostě, ale přináší obrovské peníze, ti lidé jsou tu dlouho, hodně utrácejí, a navíc jde o vědeckou výměnu, nejen o čistý cestovní ruch, má to přidanou hodnotu.
Vrátí se někdy?
Postupně to roste. Kolegové mi na velkém kongresu ve Frankfurtu říkali, že už alespoň lidé chodí a ptají se. Změnou je, že jedna z otázek zní: Co nám dáte? Což se blíží třeba pobídkám pro filmaře. Jakmile si jedna strana uvědomí, že přináší velkou přidanou hodnotu, ptá se, co za ni dostane. Tam ve srovnání s některými zeměmi nejsme konkurenceschopní, musíme na tom zapracovat. Rozpočty, které máme k dispozici, jsou násobně nižší.
Zpět ke klasickým turistům. Budou mířit primárně do Prahy?
Pragocentrické to bude dlouho, Praha je hlavní značka, má hlavní letiště. Z těch dvou milionů cizinců, kteří nepřijedou, jezdili víc mimo Prahu jen Rusové a Číňané to za den otočili do Krumlova a nazpět. Ale snažíme se a máme dobré produkty – nejdelší lanový most na světě na Dolní Moravě, Muchovu stezku na jižní Moravě. Praha je jenom jedna, ale tohle jsou věci, které mají šanci nalákat klienty a jsou globálně zajímavé.
Dále jsou tady ti, kdo přijedou autem a zastaví se v jižních Čechách nebo v Krkonoších. Navíc jsme až doteď nezmiňovali domácí hosty, jejichž chuť cestovat po Česku je pořád velká, byť meziročně klesla kvůli ekonomice a obavám z inflace. Sami to vidíme na složenkách.
Se složenkami nemají problém v Perském zálivu. Jak moc mohou Saúdové, Kuvajťané a další oživit český cestovní ruch?
Hodně se o ně snažíme, zároveň je to složitý trh, úplně jiná kultura. Jde o extrémně bohaté lidi a v létě je u nich nesnesitelné vedro, takže musí někam utíkat na poměrně dlouhou dobu. Také je to jeden z mála posledních trhů, který uznává a potřebuje tradiční české lázně. Ty si vychutnávali Rusové a zejména starší generace Němců, z Blízkého východu jezdí na různé slim-fit kůry, revitalizační pobyty. Tím je to pro nás velmi zajímavé.
Ale?
Je potřeba obrovská práce s kulturními rozdíly, hygienickými návyky. Jezdí velké rodiny, některé provozy se potřebují vymezit vyloženě pro ně. Nestačí otevřít hotel a udělat mu marketing, ale i pracovat s místními obyvateli a nastavit si pravidla tak, aby to mohlo fungovat. Dlouhodobě se to daří v Darkově, Klimkovicích, Lázních Bělehrad. Ale třeba když jezdili Kuvajťané do Teplic, tak to před lety přinášelo rozpory.
Jak se podle vás dají řešit?
Podle mě by se jim dalo předcházet. Kdyby místní vybírali poplatky, za ně zaplatili lidi, kteří budou uklízet v parcích, a do toho všechno dostatečně vysvětlovali, tak by město vzkvétalo, vydělávalo velké peníze a problémy mezi místními a turisty by se nevytvářely. Zároveň věřím, že jsme se jako společnost posunuli dál a jsme zase lehce otevřenější vůči jiným kulturám. Samozřejmě za předpokladu, že ony respektují tu naši.
Je taková změna v přístupu klíč k úspěchu?
Jediná věc kromě daní, na níž stát může na cestovním ruchu vydělávat, jsou parkování a místní poplatky. Podívejte se na Český Krumlov. Měli také problémy s turisty, ale nový místostarosta zvedl poplatky za parkování a začal dávat botičky všem, kteří stojí mimo parkoviště – a do pokladny míří desítky milionů korun. Najednou za to můžete postavit bazén, zimní stadion a můžete to dát lidem za normální cenu. Když k tomu bude přistupovat takto každý, bude to fungovat. Ne když budeme nadávat.
Jan Herget, šéf CzechTourismu | Foto CzechTourism
Máte další pozitivní příklady?
Na Adršpachu zavedli online lístky, můžete přijet jen s ním, čímž se zabrání davům. Ale to je A, je potřeba dodat B, že když nemáte na parkování a zkoušíte to načerno, dostanete botičku. A ideální je doplnit C, že třeba z Trutnova bude jezdit do Adršpachu vláček.
Pak prodáte parkování v Trutnově, lístky na vláček a nejspíš se tam ještě zastavíte na jídlo v restauraci. Z lidí, kteří se mačkali ve vesnici na trávníku, tak uděláte hosty, kteří chodí do restaurací, do obchodů a nikdo se nikde netlačí. Tohle dávno pochopili v Rakousku a ve Švýcarsku, nám se to úplně nedaří.
Ano, mám známé, kteří se ohledně výletu na Dolní Moravu dopředu děsí, jak plno tam bude…
Já bych byl rád, kdyby si politici uvědomili to, že cestovní ruch zlepšuje kvalitu života a přináší obrovský ekonomický rozvoj, ale že k tomu patří investice, které musí být logické a s návratností.
Lanový most na Dolní Moravě se neobjevil přes noc, vznikl proto, že tam roky budují velký resort. Nicméně kraj ani stát za ty roky nedokázal pořádně dotáhnout silnici nebo železnici, postavit velké záchytné parkoviště. Tohle přece nemůže udělat podnikatel.
Já pořád věřím tomu, že cestovní ruch pomáhá psychice a kvalitě života na obou stranách. Když cestujete, mentálně si odpočinete, což v dnešní době potřebujeme všichni. Zároveň když žijete v místě, které z cestovního ruchu těží, tak pokud se dělá správně, roste i kvalita života obyvatel.
Které lokality máte za vzor?
Mám pocit, že řada z nás by chtěla žít ve Švýcarsku, Slovinsku, Tyrolsku – a když se kouknete na hospodářské složení těchto zemí, služby tam výrazně převyšují nad průmyslem, k čemuž cestovní ruch hodně přispívá. Máte najednou dobré restaurace, hotely, divadla. Když nemáte na vesnici hospodu ani obchod, asi tam nebudete chtít dlouhodobě žít.
Co námitka, že na Lipně a jinde jsou s tím spojené davy a vysoké ceny?
Na Lipně máte možná dnes víc restaurací na hlavu než v Praze, ale také opravenou pláž, lyžařské středisko a spoustu zábavy. Jasně, stojí to peníze. Jenže když jste v turistické byznysu, můžete si vydělat násobně víc než někde na vesnici, kde jsou lidé rádi, když přijede pojízdná prodejna.
Nikdo z nás nechce žít vedle dolu, továrny nebo logistické haly. Budeme mít radši v sousedství krásně opravené památky, fungující operu, koupaliště. A také kvalitnější infrastrukturu i hromadnou dopravu.
Takže pokud se cestovní ruch dělá chytře, vidíte to jako win-win…
Ano. Cestovní ruch oživuje lokální ekonomiku, zapojuje malé a střední podniky a ty platí daně a spolupracují s lokálními partnery. Navíc organizátor hudebního festivalu, provozovatel penzionu nebo výrobce lokálních sýrů a marmelád nemá důvod a koneckonců ani neumí vyvádět miliardové dividendy mimo hranice Česka.
