Máte-li doma nábytek uspořádaný halabala, nemusí se to všem návštěvám líbit. Máte-li doma nábytek od Halabaly, musí vám návštěvy závidět. Laciná slovní hříčka? Ano, laciná, ovšem týká se drahých designérských kousků. Od uznávaného a ceněného návrháře Jindřicha Halabaly.
Jeho žádané funkcionalistické stolky, poličky či křesla se prodávají v galeriích a mají cenu až několika desítek tisíc korun. Stylový nábytek dělal Halabala pro brněnské UP Závody, přičemž letos je to rovných sto let od umělecky požehnaného spojení nadaného tvůrce s progresivní fabrikou.
Zrod fabriky inicioval další významný muž – Jan Vaněk, který se roku 1891 narodil v Třebíči do rodiny majitele stolařské dílny. Jindřich Halabala přišel na svět o dvanáct roků později v Koryčanech na Kroměřížsku, ovšem i jeho otec byl stolařským mistrem. Oba se tak kolem výroby nábytku i podnikání motali už coby malé děti.
V roce 1922 začal Halabala studovat architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a současně v rámci studentské praxe nastoupil do Uměleckoprůmyslových závodů neboli Spojených UP závodů v Brně.
Ty tehdy počítaly první měsíce existence – vznikly sloučením královopolské nábytkářské firmy Karla Slavíčka a Vaňkových třebíčských dílen. Za hlavní výrobní sídlo si společnost zvolila nově postavenou továrnu na rohu brněnských ulic Poděbradovy a U Červeného mlýna. Objekt tam stál až do roku 2015, kdy ustoupil výstavbě bytových domů.
Sláva zdejších výrobků byla obrovská „Jsme největším podnikem svého druhu ve střední Evropě. Máme vlastní pily, továrnu na překližky, továrnu na kovový nábytek a tři továrny na dřevěný nábytek, takže celý výrobní proces je soustředěn u nás. Naše výrobky jsou absolutně kvalitní a přitom levné,“ psalo se v propagačních materiálech UP Závodů.
Také
v nich stálo: „Naším
cílem není jen prodávání nábytku, ale hlavně vytváření
domovů, v nichž byste byli spokojeni a šťastni.“
Ke spokojenosti a štěstí přispíval i syn stolaře z Koryčan. Praxe u brněnského výrobce různých stolů, příborníků, židlí či čalouněných křesel byla pro někdejšího studenta tak inspirativní, že se po krátkém intermezzu jinde stal vlastním přičiněním zdejším zaměstnancem – uspěl na inzerát a zprvu šéfoval pražské prodejně UP v Lucerně.
Foto Aukční dům Sýpka
Foto Aukční dům Sýpka
O dva roky později už byl v Brně jako hlavní návrhář. Ředitelem celého podniku byl tenkrát Vladimír Mareček, který nahradil již zmiňovaného Jana Vaňka – muže, jenž navrhl interiéry bytů Karla Čapka, Jaroslava Seiferta nebo Huga Haase. Vaněk byl spíše kreativním tvůrcem než zodpovědným ředitelem, takže byl kvůli neuspokojivým finančním výsledkům z funkce odvolán.
Jeho nástupce Mareček si s Jindřichem Halabalou kápl do noty. Společně vytyčili směr společnosti, spočívající v tom, udržet v sériové produkci nábytku co nejvyšší kvalitu při zachování cen dostupných nejširším vrstvám společnosti.
Halabala se záhy stal pro UP závody klíčovou osobou. „Získal řadu kompetencí,“ popsal web czechdesign.cz „Zodpovídal za skladbu výrobního sortimentu a sám některé kusy nábytku navrhoval, zavedl vysokou kulturu prodeje, k jejíž úrovni přispíval způsob prezentace bytového zařízení, instalovaného včetně všech doplňků, jako byly koberce, lustry, peřiny, ale i brýle či noční prádlo.“
Jde o všeshrnující charakteristiku. Jedinou výhradou vůči ní snad může být, že konstatování „sám některé kusy nábytku navrhoval“ je příliš nenápadné, až jaksi hrubě odbývá činnost, za niž si Halabala vysloužil respekt i v mezinárodním kontextu.
Halabalův
nábytek byl ve své době součástí mnoha československých
domácností. Pod
nábytkem
někde
ještě
ležely
i
koberce
vzniklé
podle návrhů stejného tvůrce. Také
jejich
abstraktně
geometrické vzory
byly
vyzdvihovány,
nábytek nesoucí
řadové označení H podle příjmení autora
v
Halabalově
portfoliu ale
vévodil.
Komody, květinové stojany, konferenční stolky, lampy a tak dál – Halabalova produkce, ovlivněná kubismem, art decem a později moderním uměním, byla pestrá a široká. Legendárními jsou zejména židle H 79 s rámy z ohýbaných ocelových trubek a křeslo H 269 z roku 1933, jež si do těchto dnů udrželo svěží a lehkou eleganci.
Ještě
jiné „H“ však v roce 1933 vstoupilo na scénu: Hitler se ujal
moci a dal
do pohybu vražednou mašinérii. Co
víc, po
porážce nacismu
a
chvilkovém nadechnutí dolehl
dusivě na
Československo další zločinný režim, komunismus.
V
důsledku toho byl jeden z největších nábytkářských podniků v
Evropě znárodněn – vysoký standard výrobků se dařilo celkem
dlouho držet, nakonec však kvalitu přece jen převážila kvantita
vyvážená do Ruska nebo do Mongolska. Tam
stačil nábytek jiného ražení. Nábytek
vyráběný
tak, jak se dalo, zkrátka halabala v
pejorativním slova smyslu.
Foto Designrobot.cz
Foto Designrobot.cz
Kladný
hrdina Jindřich
Halabala sledoval
ústup
z pozic a ztrátu
kreditu
UP
už spíš zpovzdálí. Věnoval se pedagogické činnosti a
autorství odborných publikací, v roce 1970 odešel do důchodu,
zemřel
v
listopadu 1978.
Jeho
jméno je ale
v
českém designu nadále přítomno, nepřeslechnutelně jím
rezonuje. Ještě jednou web czechdesign.cz: „Halabalova představa
o kvalitě bydlení, o nábytku, který má být tvarově elegantní,
dokonale zpracovaný, bezchybně funkční, skladebný, variabilní,
mobilní a přitom všeobecně
dostupný,
zůstává stále inspirujícím a nadčasovým odkazem.“
