Depresivní titulek? Na první pohled jistě, navíc se firmy běhu nemilosrdnou krizí podle všeho nemohou vyhnout. Při zvolení vhodné strategie však mohou zdárně dorazit do cíle. A třeba v lepší kondici – tu přece běh automaticky přináší.
Mejdany za dlouhých večerů, koupání ve vodě i v paprscích slunce, cestování, relax, snivá zahálka v čase, v němž zběsilý tikot hodin nahrazuje lenivé šplouchání vlnek či zvuk cikád a cvrčků. Léto budiž pochváleno a je třeba si ho užít už proto, že po něm nastává doba nevlídných plískanic a sychravých měsíců přinášejících za límec studené kapky a do duše splín.
Tohle konstatování možná nyní platí více než kdy jindy, protože podzim může být krušný nejen kvůli počasí. Pro firmy speciálně. „Čeká je běh údolím smrti,“ pronesl nedávno šéf Hospodářské komory Vladimír Dlouhý a patrně má pravdu.
Nehostinné údolí, ve které se pomalu mění dosud zelená a vlahá prázdninová krajina, na majitele firem takřka jistojistě čeká, chtě nechtě do ní musí vstoupit; neexistuje žádná trasa, kterou by šlo místo, nad nímž krouží supi, obejít.
Tomu, kdo by chtěl najít protiargumenty tohoto tvrzení, letí do úst roubík sešitý z kombinace pádivé inflace a s ní souvisejícího tlaku na zvyšování mezd, strmě rostoucích cen energií, potrhaných dodavatelských řetězců a dopadů ruské agrese na Ukrajině.
Pevnost tohoto tvrzení podtrhla i Analýza českého průmyslu 2/2022, kterou připravilo Národní centrum Průmyslu 4.0 ve spolupráci s partnery a na základě údajů získaných z 237 interview s klíčovými představiteli tuzemských průmyslových společností. Třiasedmdesát procent firem si podle analýzy myslí, že český zpracovatelský průmysl bude letos stagnovat.
S poklesem tržeb se bude muset vyrovnat šestnáct procent společností, to je bezprecedentně vysoký počet. Většina firem (65 procent) se bude muset v příštím roce smířit s nižší ziskovostí, 49 procent firem očekává stagnaci objemu svých zakázek. A raketově rostoucí ceny energií se negativně promítají do ekonomické činnosti rovnou 92 procent firem.
Popis těžké doby se na člověka sype ze všech stran, až se z něj stane frustrující evergreen, který nemůže dostat z hlavy. Mnohem zajímavější a smysluplnější přitom je hledat cestu z krize ven. Neboť je něco podstatně horšího než vstoupit do údolí smrti: zůstat v něm bezvládně ležet supům napospas.
Telefonujete-li někomu, pak si samo sebou přejete, ať to dotyčný vezme. Když ale voláte Davidu Piškaninovi, nevadí vám, pokud si dá s přijetím hovoru načas; říkáte si dokonce, ať mu to klidně chvíli trvá.
Jeden z majitelů rodinné firmy Hopi má totiž coby vyzváněcí tón známou píseň Don’t Worry, Be Happy – jen hláska „a“ z posledního slova je vtipně zaměněna za „o“ v odkazu na název společnosti, kterou řídí.
Melodie posluchače konejšivě kolébá, ani náhodou však nenaznačuje, že by Piškanin hleděl bezstarostně dopředu. Že by nepřemýšlel nad blízkou budoucností, jejíž kontury nevypadají zcela vábně. „Přirovnání o údolí smrti je výstižné,“ souhlasí jeden ze dvou synů Františka Piškanina, zakladatele logisticko-potravinářského impéria.
Ne že by se zrovna Piškaninovi museli strachovat, že jejich kamiony s nepřehlédnutelným logem zrádným údolím neprojedou, že v něm zůstanou beznadějně zapadlé trčet. Velikost společnosti rozkročené v několika zemích a diverzifikované portfolio tuto možnost omezuje.
V případě Hopi jde o to, jak moc bolestivá tahle jízda bude, což lze ovlivnit konkrétními kroky a rozhodnutími, o nichž ještě bude řeč. V tomto ohledu má nejen Hopi, ale obecně podnikatelské prostředí výhodu proti ostatním sektorům.
„Podnikatel je už z principu kreativní člověk, protože musel prorazit s nápadem. A kreativita mu pochopitelně pomáhá i v hledání východisek z problematických situací,“ říká Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank.
„Ekonomika je množina podnikatelů, buď živnostníků, nebo provozovatelů firem. Oni vědí nejlépe, co mají dělat. Pokud to nevědí, v byznysu skončí. Úředník od stolu nikdy inovaci nevymyslí. Je velmi nebezpečné si myslet, že inovace vytváří stát, to se říká pouze na konferencích, ve skutečnosti je vytvářejí podnikatelé,“ přidává se Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank miliardáře Radomíra Lapčíka.
Forbes Digital Premium
5. 7. 202224 min
Filip Saiver
redaktor Forbes Česko
Ve Forbesu od ledna 2020, novinářem od roku 1994. Baví jej hledat velké příběhy i tam, kde zdánlivě nejsou. Věří totiž, že velké příběhy jsou všude.
Miroslav Němý
redaktor Forbes Česko
Jako novinář začal v roce 2004 v MF DNES. Po mnoha olympiádách, grandslamech a světových šampionátech vyměnil branky, body a sekundy za story pro Forbes, v němž působí od jara 2021. Baví ho velké příběhy bez ohledu na oblasti, kterých se týkají - a s největší chutí, úměrnou vášni pro obě témata, píše o jídle a cestování.
